Čas probuzení

Je to natočené podobně, jako byla napsána povídka Růže pro Algernon. Nezbytně zjednodušeně, ale tak, aby všechen smutek i krása nebyly metaforické, ale pravé a bezedné - totiž zapojí-li člověk vlastní životní zkušenost. A je to samozřejmě nekonečně složitější než Růže pro Algernon, neboť Keyes nám poskytl "jen" deníkový záznam pacienta, který opět vysychal do ztracena s jeho tenčícím se vědomím. Tady zůstává řada dalších postav a perspektiv, které tu bolest i radost z darů a ztrát nesou a rozměrují dál, nic neutichá. Ale přesto - smutek i krása tím nenarůstají do větších a působivějších metafor, ale jednoduše zůstávají pravé, a jsou tedy úplně stejně osobní jako univerzální - a bezedné. *** Laskavý snímek o krutosti života, jímž k nám proudí ostré vědomí o jeho zázračnosti, úchvatnosti a ceně. *~ (04.09.2018)

Nádherný, opravdu přenádherný film o jednom malém zázraku. Film o lékaři, který se snažil uprostřed nehybných těl nalézt ducha člověka. Když se mu to po mnoha pokusech začne dařit, pomalu začne vyvstávat otázka zda je to tak dobře. Zda po létech klidu a zapomnění je pro pacienty procitnutí do akruální reality skutečně to nejlepší? Williams a hlavně De Niro si tu dali řekl bych až oskarové role a hlavně De Niro tu v roli katatonického pacienta upoutaného na kolečkový vozík doslova exceluje! Film je navíc natočen podle skutečné události, což mu výrazně přidává na věrohodnosti. A samozřejmě stejně jako všechny i mne potěšila účast za kamerou M. Ondříčka při natáčení tohoto skvostu. A abych byl spravedlivý, musím i vysoce hodnotit skvělý cz dabing v podání Pavla Soukupa a Oldřicha Vlacha, kteří propůjčili své hlasy dvěma hlavním hrdinům. Tento film rozhodně doporučuji vidět! * * * * * (07.04.2017)

Úžasný film! Prostředí psychiatrických a jim podobných léčeben vždy naskýtá možnost nevšedního zážitku, protože se divák těší na herecký koncert některého ze svých oblíbenců. Nemůže nikdo zpochybňovat herecký výkon Dustina Hoffmana v Rain Manovi či Leonarda Di Capria v Co žere Gilberta Grapea. Mnohokrát jsem viděl Roberta DeNira v akci a vždy jsem ho považoval za Pana Herce. Ale jeho Leonard v Čase probuzení mi vyrazil dech, tak přesvědčivý výkon se málokdy vidí. Po jeho boku se objevuje Robin Williams, jehož doktor Sayer je opět velmi sympatickou postavou podobně jako ve filu Společnost mrtvých básníků či Dobrý Will Hunting. Také bravurní výkon. Každému mohu jen doporučit! Opravdový filmový zážitek! (09.05.2009)

Velký dramatický Hollywood (dneska už tohle  netočí), pečlivě vykalkulovaný a učesaný. Pro někoho možná na kýbl, sentimentu je tu opravdu hodně, ale na druhou stranu je dvojice Williams a zejména De Niro naprosto báječná. Ten první hraje svou obvyklou roli nesmělého ale vlastně cílevědomého hrdiny, a prostě mu to v téhle poloze jen sluší. Ale co předvádí ten druhý, to je panečku  něco. De Niro tu ukázal, že patří nejen k nejlepším hercům své generace, ale i k těm nejlepším vůbec. Jeho Leonard Lowe je nezapomenutelnou figurou a to i díky mistrovskému fyzickému  herectví svého představitele. Za mě je Čas probuzení přesně ten typ filmového příběhu, ke kterému se dá po čase vracet jako k dobré knížce. (20.07.2023)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)