pornogrind

Původně se mělo pro film upravovat Porsche 911. Tenhle záměr ale nakonec neprošel. [Zdroj: garaz.cz]

Ve filmu zazní píseň „Hýkal“ od české kapely Zrní, kterou hlavní hrdna Igor (Matej Marušín) v jednom filmovém momentu poslouchá. [Zdroj: filmovamista.cz]

Všechny případy zmíněné v knize i ve filmu se skutečně staly, poslední záhadné zmizení se odehrálo v létě roku 2017, kdy policie pátrala po nezvěstném 25letém Markovi, který se ztratil cestou z venkovské zábavy. Policejní záznam k tomuto případu konstatuje: „Boli vykonané previerky na miestach možného výskytu. V pondelok 14. augusta 2017 bol nájdený pri potoku v obci Skýcov. Nakoľko bol dezorientovaný a nekomunikoval, bol vo vážnom stave prevezený do nemocnice, kde sa podrobil operačnému zákroku.“ Marek zraněním v nemocnici podlehl. [Zdroj: filmovamista.cz]

Filmová Trhlina se úspěšně drží knižní předlohy, sám autor Jozef Karika se nechal slyšet, že „takhle si to přesně představoval“.

Nemocnice, v níž se chystá zákrok, který by měl dementní ženu zbavit agresivity, se nachází na Nám. Curieových 901/7, Praha 1-Staré Město. Scéna, kdy seržant Peter Godley (Robbie Coltrane) hlídkuje před policejní stanicí, kde Frederick Abberline (Johnny Depp) prohledává tajné spisy, se natáčela na Hradčanském nám. 1, Praha - Hradčany (Salmovský palác). Mary Kelly (Heather Graham), ukrytá v Marylebone Work-House, byla natočena v ulici Viničná 1, Praha. Scéna, v níž jdou Mary a Frederick ulicí a baví se o manželovi nebohé Ann Crook, je z ulice Barborská 24, kterou najdeme v Kutné Hoře. Rozhovor Mary a Fredericka v parku byl natočen v zámeckém parku v Dobříši. Pasování nového člena tajemného zednářského cechu pochází ze zámku Kačina. Scéna z galerie je z pražského Národního muzea. Pro svou „angličnost“ byl použit také zámek Hrádek u Nechanic.

Dům, ve kterém se odehrává celý děj, se nachází v ulici Sokolovská 7 v Šilheřovicích. [Zdroj: filmovamista.cz]

Shia LaBeouf byl do role Constantinova (Keanu Reeves) učedníka Chase obsazen na doporučení Willa Smithe. Shia si zahrál vedlejší roli ve snímku Já, robot (2004). Smith, který si zahrál roli hlavní, byl jeho výkonem natolik zaujat, že se o něm zmínil producentovi Akivovi Goldsmanovi.

Lingvistka Susan Curtiss, která Genii učila, přátelila se s ní a psala o jejím jazykovém vývoji dizertaci (která vyšla roku 1977), byla velmi optimistická: Genie se nadšeně učila nová slovíčka, chtěla vědět názvy předmětů, barev a všeho, co ji obklopovalo; rychle se také naučila mluvit ve dvouslovných větách, kterými při normálním vývoji mluví děti přibližně do tří let. Problémem ovšem bylo, že Geniin lingvistický vývoj se brzy zastavil; v pozdějších článcích popisovala Susan Curtiss, že Genie sice vládla velkou slovní zásobou, rozuměla i složitým promluvám druhých, dokázala některé větné prvky poskládat gramaticky správně (např. adjektivum a substantivum), ale sama nikdy nebyla schopná tvořit skutečně gramaticky správné věty (neovládala plurál, pravidla negace, časování sloves a další složitější lingvistické prvky). Případ Genie tedy hrál teorii kritického období do karet, protože se ukázalo, že Genie se nikdy skutečně mluvit, tedy ovládat gramaticky správně jazyk, nenaučila. Zatímco její nonverbální kontakt s okolním prostředím se rozvíjel od počátku velmi rychle, částečné jazykové dovednosti mizely při každém projevu sociální nebo psychické deprivace, které Genii v životě provázely. [Zdroj: nakladatelstvi.portal.cz]

V roce 1969, kdy byl do kin uveden film Divoké dítě, inspirovaný osudem francouzského chlapce z Aveyronu, čelila Amerika vlastnímu otřesnému novodobému případu vlčího dítěte, tzv. Genie (Genie neboli džin byla přezdívka, pod níž se psalo a mluvilo o této dívce, která se jako džin vynořila na světě bez prožití dětství.) Genie byla svým despotickým otcem vězněna zavřená a většinou dokonce svázaná v jediném pokoji se začerněnými okny. Otec ji od narození považoval za retardovanou (odborné posudky se na přesném zhodnocení jejího mentálního stavu však nikdy neshodly) a držel ji izolovanou od jakéhokoli jazykového projevu krom zlověstného štěkání, kterým Genii dával najevo její „neposlušnost“. Kvůli tomu nebyla Genie po svém osvobození z domácího vězení schopna jakéhokoli jazykového projevu. Protože se případ stal senzací (snad částečně i díky zmíněnému filmu), dostali američtí vědci brzy grant na zkoumání Geniina mentálního stavu a vývoje, přičemž se tým vědců, převážně lingvistů, soustředil zejména na otázku Geniiných jazykových kompetencí. V téže době se v akademických sférách vášnivě diskutovalo o teorii „kritického období“ pro schopnost osvojení jazyka (critical period for language acquisition). Podle teorie kritického období musí být jazyková kompetence postupně cvičena a vštěpována v určitém období (rozhodně do předškolního věku), přičemž po uplynutí daného času již plnohodnotné ovládnutí jazyka není možné. V té době 13letá Genie byla dokonalá „study case“, tj. případová studie, na níž se mělo prokázat, zda je teorie kritického období správná: Genie byla podle této teorie již příliš stará na ovládnutí prvního (rodného) jazyka. [Zdroj: nakladatelstvi.portal.cz]

Při závěrečných titulcích hraje song „Bertaraf Et“ od tureckého hudebníka Hayko Cepkina.

Ve snímku hraje téměř po celou dobu song „Mullethead“ od kapely Beastie Boys.

Největší inspirací režiséra Wirkoly byl prý Quentin Tarantino, který jej „ovlivnil mnoha způsoby“. Kromě toho se inspiroval také u Petera Jacksona, především u jeho zombie ujetiny Braindead - Živí mrtví (1992) či Sama Raimiho a jeho Armády temnot (1992).

Námět vznikl po premiéře Mrtvého sněhu (2009) na festivalu Sundance. Tommyho Wirkolu tam oslovil producent Kevin Messick, který mu nabídl natočení libovolného akčního béčka. Wirkola se setkal s lidmi od Paramountu, vysvětlil jim svou představu akčního šílenství v hlavní roli s dospělými Jeníčkem (Jeremy Renner) a Mařenkou (Gemma Arterton) a producenti byli nápadem tak uneseni, že mu ho ještě téhož odpoledne schválili.

Ve filmu zazní hudba od Anton Szandor La Veye (zakladatel Satanské církve a autor Satanské bible).

Charles Bukowski (Giovanni Lombardo Radice) jde do kina na film Contro 4 bandiere. Jde o válečný film, který v roce 1979 natočil Umberto Lenzi.

I samotný film neměl na růžích ustláno, natočen v roce 1969, přišel do špatné doby. Podobnost mezi čarodějnickými procesy a politickými procesy v padesátých letech minulého století byla natolik zjevná, že tehdejší moc film dovolila promítat jen v malých kinech, až nakonec z distribuce zmizel úplně.

Příliš se neví, že realita daleko předčila film i samotnou knihu Václava Kaplického. Procesy totiž nezačaly až v roce 1651 s inkvizitorem Jindřichem Františekem Bobligem, ale už v roce 1622 v Jeseníku. Přesné počty odsouzených nejsou známy. V roce 1636 začalo nejhorší období, které skončilo dokonce stavbou pecí na spalování hříšníků ve slezské Nise. Dr. Lorenz, který procesy započal, byl osobou daleko horší a nebezpečnější než olomoucký inkvizitor Boblig. Skutečný konec těchto hrůz nastal až v roce 1775, kdy se opět nišští občané pokusili rozpoutat čarodějnické procesy, tehdy ale vrchnost vše konečně správně vyhodnotila jako pouhé udavačství.

Jindřich František Boblig dožil jako vážený olomoucký měšťan a povedlo se mu dosáhnout cíle, kvůli kterému se pustil s takovou vervou do procesů - totiž aby měl věno pro dcery. Majetek po odsouzených propadal z větší části jemu samotnému, proto musel přejít od chudáků k bohatším obviněným. Bohatší obvinění se ale byli schopni lépe bránit. Říká se, že skutečným problémem začalo být až to, když obvinění najednou vypovídali, že na černých mších na Petrových kamenech viděli i samotného Bobliga. To bylo nebezpečné, mohlo se snadno stát, že by se ze soudce mohl stát souzeným. Stáhl se do rodné Olomouce. Dnes už jeho dům na Pavelčákově 6 v Olomouci nestojí a v archivech můžeme najít ještě jednu prapodivnou věc, že sám strážce mravnosti a čistoty víry na Velkolosinsku měl v Olomouci zavedený veřejný dům.

Když se mluvilo o možném pokračování filmu, šeptalo se, že by děj sledoval Morgana Freemana (Somerset), zatímco Brad Pitt (Mills) by byl zavřen v psychiatrické léčebně.

Když Conan na konci scény pronásledování padá do nitra atlantské hrobky, nejde o kaskadéra ani o speciální efekt – to skutečně a jednoduše Arnold Schwarzenegger padá po schodech. Když si pak Arnie po natočení pádu logicky stěžoval, že mu teče krev, Milius mu lakonicky odpověděl, že „bolest je jen dočasná, ale film je navěky!“