elgreco

Hitchcock (a scénář) je tak dobrý, že dovede bavit a ani minutku nenudit i v této divadelní konverzačce – prakticky čtyři herci, prakticky jeden pokoj. Všechno do sebe zapadá - i přes pro Hitchcocka tradičně zlomyslnou roli náhody v příběhu. Minimalistické i opulentní zároveň. Zkrátka Mistrovo snad menší ale zatraceně mistrovské dílo.

Film o géniovi, by měl být geniální. Měl by být nějak nápaditý, nějak Nějaký. Samozřejmě – hrozilo by, že by se jednalo o pitomost, a to se tvůrcům (producentům) nechtělo riskovat: Udělejme prostě film o Chaplinovi, na to lidi půjdou, stačí to nepokazit. Povedlo se jim nic nepokazit, ale nepovedlo se jim natočit skvělý film. Jen poctivě převyprávěné epizody z Mistrova života. Takové (jsem trochu příkrý) zfilmované heslo na wikipedii.

V mých očích nejlépe nasnímaný rockový koncert. (Režie, kamera, střih – naprosto dokonalá a strhující práce.) Nad obraz však stavím zvuk. Však je to koncert. Před pár dny jsem viděl U2 3D – ať je záběr jakýkoli, zvuk je stejný. Zde se jakýmsi mně nepochopitelným způsobem mění „s každým záběrem“ a přitom je stále stejný. Jako kdybyste tam byli a slyšeli podle toho, jak natočíte hlavu, kam si stoupnete. To je samozřejmě jen dojmologický popis. Pochopitelně, píše se rok 2008 a koukáme na senior klub. Pochopitelně, Jagger se svojí přehrávanou lascivitou působí komicky až odpudivě (drcání do prdelky Ch. Aguilera). Asi jako vyšinutej cvičitel aerobiku. No, on tohle dělal už od „jánevim“ poloviny sedmdesátých let a už tehdy to byla trapná maníra. (Pro mě.) Takže to není věkem, ale Jaggerem. Co tam máme dál? Sympatického maskota R. Wooda, slizkého Clintona, snobské publikum, extrémně nervozního Jacka Whitea, skvělého Charlie Wattse (vypadá a bubnuje pořád stejně dobře jako v roce 1964, pravděpodobně je to upír) a opelichaného Keitha Richardse. A jsme u toho. Richards. To zvíře! Podívejte se do těch jeho škvírkatých očích, ta světýlka, co mu v nich svítí. Ten člověk miluje rocknroll stejně jako, když mu bylo šestnáct. On není žádná podělaná celebrita, on jen stále žije ten splněný pubertální sen a zatraceně si to užívá. On si pořád ještě hraje na Chucka Berryho. Pro něj to není, žádný „I know its only rocknroll“, pro něj je to pořád zatraceně velká věc. Pan rocknroll. A přitom, když se ke kapele připojí Buddy Guy (jeden z nejlepších okamžiků večera), tak se Keith stáhne a vidíte tu úctu, stejnou úctu, jako když kdysi dávno uváděli jako hosta svýho pořadu Howlin Wolfa. Shrnuto – Stounům to pořád šlape, a kdyby vyměnili zpěváka a nahradili ho třeba P. J. Harvey:-) tak by ještě na starý kolena svedli dostat svět do kolen.

Dokud bude za zdmi mé lebky bujet tato čarokrásná Zahrada, bude mi dobře na světě. Děkuji, mí mistři zahradničtí, Trnko a Pojare, za půjčení klíčů od ní. Dokonalé čaro - ako hovoria bratia Slováci. P. S. "Když nemůžete, napijte se studené vody, půjdete do nemocnice… Vidíte tady ty drápy, tejden jsem si je nemyl, dostanete otravu krve!" Filipovského kocour je největší zlosyn od dob Calvery!

Člověk nejdřív zhlédne dokumentární upoutávku (Tatínek) na téma: „tentokrát ale žádné lakování laskavým pohledem.“ Pak si přečte rozhovor… hm, to zní zajímavě: Zdeněk Svěrák napsal film, jak by vypadal jeho život tady a teď, kdyby zůstal učitelem. A nakonec usedne před plátno a při průjezdu reklamy na vložky, se tak lekne, tak nakrkne, že už jen sčítá mínusové body. A že jich (těch mínusů) je. Bohužel. A tak silných, že ve mně dosud žijí víc, než to dobré… vlastně z toho dobrého (výborného!) přetrvala jen Dana Kolářová a vzpomínka na uměřené herecké výkony všech ostatních. Takže ty mínusy: Další ne product placement, ale čirá reklama na tohle, tamto, a ono. Let z kola, který je tak debilně natočený, že to od perfekcionisty Jana Svěráka působí až jako zlomyslnost, jako by právě takhle toužil tátu nakopnout… Navíc je to zbytečná scéna. Napovídat se nemá, ale to nestačil nástup do práce, a pak další scéna už se zlomenou nohou? A asi ho chtěl nakopnout za trvání na těch erotických vizích… Jako i jedna by skoro byla příliš, nebo kdyby to jí jedinou končilo, když už chceme skončit nesmutně. (I když má Zdeněk Svěrák pravdu, kdyby necimrmanil, možná by ho tyhle erotické obsese opravdu napadaly, tak jako ho napadají zde.) A proč mi ty „zbytečné“ scény tolik pijou krev? Protože je tam tolik načatých a v zárodku ustřižených témat…, která mě zajímala možná víc, než hlavní dějová linka… Zejména tedy Loukova dcera. Nefungovala ani „vrcholná“ scéna v baloně. To se opravdu našel někdo, kdo se bál, že spadnou, že se utopěj? Bohužel… A proč jsme se museli dozvědět, jak vznikají propiskové čárky na zatroleně sexy bocích Jany Plodkové? Ta potřeba vždycky vše dopovědět. A o čem mám přemýšlet na cestě z kina? A to stačí, i když to není vše, třeba ten konec, nebo… Dost. Vzhledem k očekávání, které bylo kolem filmu vědomě budováno, přemýšlel jsem i o dvou, ale to bych měřil opravdu příliš přísným metrem – bez očekávání „jiného“ – baladičtějšího Zdeňka Svěráka, bych byl asi spokojenější a snad přemýšlel i o „hezké čtyři mínus z biologie“. Navíc… dělat machry na starého skvělého pána, který toho udělal ale tolik, by mi bylo opravdu nesmírně trapné. A doufám, že nám ještě všem natrhne… Přeju mu to. (Na druhou stranu těžko dát víc filmu, kde se mi toho tolik nelíbilo.) A přeju Janovi, aby se mu povedlo narazit na nového scénáristu, který bude tak dobrý, jako jeho dosavadní hlavní přispěvatel, protože tenhle film z jeho strany… působí jako splněná povinnost, pro kterou mu srdce netlouklo. Fuj – připadám si jako „ždímák“.

První thriller. Jako všechno „první“ měl spoustu předchůdců a byla spousta jiných prvních „thrillerů“… V Rusku například natočil T. T. Trilenkov první tzv. tgríler už v roce 1837. (Místo celuloidu použil březovou kůru.) Tak řekněme první dokonale thrillerovský thriller, jen ten Michael Jackon tu chybí, aby si rukou zkontroloval, zda jsou koule na místě, a odcouval na měsíc. Jak by řekl můj děda, thriller všech thrillerů futrál. Napínavý, zábavný a (ne to není sprosté slovo) duchaplný! Spousta spoustukrát citovaných scén, které tu již citovali mí předřečníci. (Mojí oblíbenou scénou je aukce, která jako by vypadla z filmu bratří Marxů.) Dvě stránky bych mohl popsat superlativy a stále bych ještě nepřeháněl. No tak možná..., trošku jsem zapřeháněl… Alfred Hithcock nebyl génius, ale Mistr nad mistry a zde teda zaválel parádně, stejně jako „pan božský“ Cary Grant a jako led pálící Eva Saint. Nakonec bych rád vypíchnul skvělý a vtipný scénář, kterému se dokonale podařilo vystihnout hlavní životní pravdu, že před svou matkou jsme až do smrti za nesvéprávné pitomce. (Citováno dle S. Stallone „Stůj, nebo maminka vystřelí“, vydáno Univeral Pictures, Hollywood, 1992, strany 1 až 87. O neúspěšnou oponenturu se pokusil profesor A. Schwarzenegger – viz "Junior", vydáno Univeral Pictures, Hollywood, 1994, strany 1 až 109.)

Civilní, heroický, epický, dojemný, archetypální… Trochu outsider mezi nejlepšími filmy všech dob… Hodinu se koukáte na běžný život dělňasů ruského původu, říkáte si, co to má být, nějaká etnografická studie a ona je to jen housenka, ze které se vylíhne ale tak nádherný motýl. Svého času ho „mluvčí“ americké levice herečka Jane Fondová, odsoudila jako pravičáckou propagandu… No tak tam, kurva, nepálej povoláváky. Každopádně to bylo mimořádně hloupé prohlášení.

Nebudu se pokoušet napsat, co ještě nikdo nenapsal. Tak jen: Miluju scénu na lodi, kdy Chadwick kormidluje a brouká si "sem Pepek námořník" P.S. za to jaký osud připravil Ken Kasey Chadwickovi v knize, jsem ho opravdu neměl rád… „Sem Pepek námořník!“

první kino v životě (už neexistující na Žižkově, jakpak se jen jmenovalo?), jsou mi čtyři, možná už pět, oči mám vyvalený jak puky a hrozně se leknu, když na toho nejmladšího /tušímže Jirku) bafne prvohorní mlok... Ten film je 100% klukovství, a i když jsou to pionýři, tak foglarovštější film není a ten záhadný závěr u moře, vždycky jsem si říkal: "A to pak jeli proti proudu, nebo až ke stvoření světa - představte si druhý díl:-) Dyť ten konec to je jak Vesmírná Odyssea 2001!!!:-) Dodnes se na něj rád kouknu. Jediné mínus: třetihorní antilopy a žirafy běžící na horizontu nevypadají moc přesvědčivě... ale sper to ďas. Karel Zeman byl Mistr, nenatočil slabší film a to, že všechny jeho filmy nejsou digitalizovaný a restaurovaný a vydaný je nebetyčná ostuda. Stejně jako v případě Jiřího Trnky... Ostatně to platí pro celý zlatý fond českýho filmu - Češi nemají nárok na to nazývat se kulturním národem. Basta.

Sergio Leone točil možná ne lepší, ale větší westerny. Stařičké Přepadení je úžasná záležitost. Sam Packinham nebyl žádný ořezávátko. A tak dále. Zde jde ovšem jakákoli předstíraná objektivita stranou: Na tomhle filmu jsem vyrůstal, pravidelně se u něj několikrát dojmu (hlavně ty scény s Brittem a klukama…) a věřím, že to tak bude i za padesát let. V takovejhle filmech přežívá moje dětské já:) Zkrátka: Filmy jako je tenhle, mě jednak formovaly a druhak nadchly pro film obecně… pro filmové vyprávění.