Rolling Stones

Stones sami o sobě jsou prostě nejhustší, bomba. Kamera se Scorsesemu dost povedla, velmi odlišné od běžného DVD záznamu z turné. Co mě ale štvalo je vlažné publikum které se zmůže pouze na mírné vlnění a potlesk. Pravověrný fanoušek na koncertě nebyl anji jeden a to z důvodu malého sálu, kam byli pozvaní pouze prominenti z High Class, co na Stouny jdou jen kvůli slávě. To objímání se s Billem Clintonem byl vrchol trapnosti. Politici a Rock´n´roll k sobě prostě nepasují. Stoni to ale zase jednou ohulili. (10.01.2010)

dvě hodnocení. 1. po filmařský stránce jasná pětka (hvězd), jednička (podle, když by se to hodnotilo jako na vysvědčení). Že je Marty vynikajicí filmař ví každej, takže i tento portrét je bezchybnej a nelze mu nic vytknout. 2. Na druhý straně koukat dvě hodiny ty zmuchlaný tváře v detailech to je jen pro masochisty. (20.02.2010)

Nejsem žádný velký fanoušek Jaggera a jeho partičky (ne, že bych neposlechl, ale absolutně mě v mém hudebním vývoji minuli), možná i to je důvodem, že mě tento Scorseseho dokument? (opravdu to byl prostě jen efektně sestříhaný koncert.. ty 2 minuty vsuvek z něj dokument dle mého nedělají) nijak neoslovil. Navíc tihle už pětašedesátiletí chlapíci nemají koule na svém místě a jízda ve stylu country nebo blues zkrátka není nijak zvlášť dechberoucí. (20.09.2008)

Stouni bezpochyby patří mezi jednu z největších legend rockového nebe. Jejich songy se mi líbí, ale nepatřím mezi jejich skalní a věrné fanoušky. Tudíž se v jejich repertoáru vyznám jen velmi poskromnu. Nejspíše z tohoto důvodu mi film posloužil spíše jako zvuková kulisa, než abych celé dvě hodiny přímo sledovala jejich koncert, kterému byla věnována, bez pár archivních záběrů, největší část. Nejvíce mne potěšilo několika minutové vystoupení mé hudební bohyně, Christiny Aguilery. (14.05.2010)

Sen snad každého režiséra - natočit si film o tom, co ho doopravdy baví a zajímá. Martin Scorsese je jeden z těch mála, kterým se to povedlo. V unikátním záznamu koncertu s dokumentárními prvky dokázal úžasným způsobem zachytit Stoney v jejich možná nejlepších letech. Hudba je strhující, kamera, střih, zvuk - vše dokonale sladěno... Co si přát víc? Možná ještě víc dokumentárních prvků - pohledy do minulosti byly zajímavé, ale celkově se o samotné kapele mnoho nedozvíme (snad jen to, že každý z členů je skutečný symbol individuality) - kdo čeká víc než "jen" záznam koncertu, bude možná zklamán. Naopak ten, kdo od filmu nečeká nic bude velmi příjemně překvapen. Já jsem rozhodně nelitoval a rád si dám RS: Shine a Light někdy znovu... (06.10.2008)