Robbi

Úsměvně by působilo, pokud bychom vzali v úvahu skutečný věk herců Hamrovy rodiny. Otec Alois (Jaroslav Moučka) by musel s matkou (Libuše Havelková) zvládnout leccos proti zákonům přírody. Jako prvorozený by přišel na svět Štěpán, ovšem jeho rodičům by bylo sedmnáct, resp. šestnáct let. Za pouhé tři měsíce by se narodil Jan (Jaroslav Satoranský) a prostřední Václav (Petr Svojtka) by byl posledním z rodu, o sedm let mladší než Štěpán s Janem.

Libuše Havelková a Jaroslav Satoranský se v hodně podobných rolích setkali o čtyři roky později v seriálu Inženýrská odysea (od r. 1979). Havelková tu hrála Annu Smetanovou, vychovatelku v dětském domově. Satoranský jako ing. Zbyněk Kořínek ji oslovoval „teto“ a jako odložené dítě k ní měl prakticky mateřský vztah. Také teta Anna v závěru seriálu zemřela a byla příčinou rozpadu vztahu Kořínka s jeho přítelkyní Veronikou Dočkalovou (Monika Švábová).

Protože ani Eva (Nataša Gollová), ani Michal (Oldřich Nový) Norovi neumějí ani slovo anglicky – tedy přesněji, Michal dle vlastních slov kromě počítání do desíti a pár nadávek – má jejich "rozhovor" před všetečným Janem (Bolek Prchal) následující podobu - přeloženo. Michal: „Máte ráda můj havelok?“ Eva: „Váš havelok? Ach ne, třicet čtyřicet.“ Michal: „Ok, můj chlapče, pánův hlas.“ Eva: „Hlas? Černá a bílá.“ Je evidentní, že tento „rozhovor“ je poskládán z tenisového výrazu (30:40), vydavatele gramofonových desek (His Master's Voice) a značky whisky (Black & White).

Jaroslav Uhlíř byl zpočátku nemile překvapen, že práce na hudbě k dětskému filmu je podstatně odlišná od činnosti, kterou doposud vykonával (stavbu písně bylo nutné pojmout rozdílně).

Podrobnější popis trikové sekvence, v níž se „setkávají“ trpaslíci a představitelé dětských rolí, přinesl časopis "ABC mladých techniků a přírodovědců" ve 21. čísle 21. ročníku, vydaném 15. července 1977, tedy zhruba čtvrt roku před premiérou. Do dvoustránkové reportáže vysvětlující i jiné triky (Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách – 1974, Dívka na koštěti – 1971, Princ Bajaja – 1971) byly zařazeny i čtyři snímky z filmu Ať žijí duchové! a podobenka kameramana Vladimíra Novotného. Článek nesl název "O dívce na koštěti, draku, trpaslících a filmovém triku".

Šimčíka (Pavel Zedníček) v kritickou chvíli dubloval kaskadér Jaroslav Tomsa, ze slepého ramena přípojky padal do osmimetrové hloubky.

Ačkoliv je snímek označován za „budovatelský průmysl a angažované dílo splňující veškeré normalizační požadavky“, titul „soudruh“ zazní během celé stopáže filmu jen třikrát.

Julii Landovou (Eliška Sirová), filmovou dceru inženýra Viktora Landy (Ladislav Frej st.), hraje dcera Zdeňka Sirového, režiséra tohoto filmu.

Záběry z Albrechtic – myšleno městečko, nikoli huť – byly natáčeny v Mnichovicích u Prahy. Byly tu například vytvořeny scény bouřlivých schůzí, ať šlo o členy KSČ nebo Henleinovce, nebo příjezd rudoarmějce na náměstí, který zlikviduje poslední německé vojáky a poté mu Josef Cirkl (Jiří Krampol) přináší lahev se skleničkami na přípitek. Několikrát se v záběru objeví i místní kostel Narození Panny Marie. Pikantní bezesporu je, že skutečný hostinec na mnichovickém náměstí v těch místech nebyl, nacházel se v jeho levém dolním okraji – původně to byl zájezdní hostinec, dnes už ve své původní podobě neexistuje a na jeho místě stojí obchodní dům Mnichovka.

Tvůrci při natáčení na Trojanově statku, který představuje nové útočiště obou písařů, nedávali pozor a nezakryli některé stopy 20. století – například bakelitové elektrické vypínače vedle dveří.

Je zajímavé si všimnout věku skutečných herců – branců. Jestliže se má seriál odehrávat v letech 1984–1985, pak by musel Jiří Kopta (Guláš) rukovat ve třiadvaceti letech (ročník 1961). Vůbec rozptyl hlavních hrdinů je značný – druhým nejstarším je Vladimír Javorský (Ctibor Voříšek) – 1962, o rok mladší pak Boris Slivka (Vlado Rutkaj) – 1963k a poměrně pozdě by rukoval i Mário Kubec (Michal Hlaváček) – 1964. Správný odvedenec tak je pouze Martin Zounar (Tomáš Soukup) – 1967. Ovšem v době natáčení (1988) už byli téměř všichni z vojenského hlediska dávno „za zenitem“ a prošli by jedině jako absolventi vysoké školy, takzvaní „špagáti“.

Většina pražských záběrů byla natočena v samotném centru – v okolí Pařížské ulice či Staroměstského náměstí. Když Jan Prokop (Karel Heřmánek) pronásleduje malého chlapce z filatelistické burzy, ocitají se v pasáži Lucerna.

Agenta Ramskeyho hrál Oldřich Ortinský, kmenový člen velmi populární skupiny Spirituál Kvintet. Byl proslulý svým hlubokým hlasem, takže anglické obraty, které ve filmu pronášel, byly dabované Genem Deitchem.

Podstatnou část členů basketbalového týmu ztělesnili skutečně handicapovaní jedinci, v drtivé většině se zároveň jednalo o neherce.

V samotném závěru pronáší Felix Pacínek (Bohumil Šmída) latinský výrok „Finis coronat opus“ a vysvětluje ho jako „Za vším jsou holt koruny.“ Správný výklad je ovšem „Dílo korunuje konec.“

Vývozní podnik Artex, zmiňovaný ve filmu, je fiktivní.

Jak uvedl Miloň Čepelka v rozhovoru pro magazín Cinema, japonský text se naučil perfektně nazpaměť, aniž by mu rozuměl.

Dva hlavní protagonisté z fiktivního filmu „Šerif nemá odpoledne čas“ jsou René Přibil (šerif) a Jaroslav Tomsa. Věta „Slezte z toho lustru, Donalde“ je nepochybně jednou z kultovních hlášek české kinematografie.

Magic bus 142, v němž Christopher McCandless prožil několik posledních týdnů svého pohnutého života, byl typ International Harvester K-5 vyráběný od roku 1946. Společnost Yutan Construction Company měla tři takové stroje, jimiž zásobovala ve Fairbanksu skupinu najatou v letech 1960-1961 pro modernizaci silnic. Protože byl u Magic Busu demontován motor, odtáhl ho buldozer na konečné místo, kde měl sloužit jako nouzový přístřešek pro pracovníky dolu: uvnitř bylo několik lůžek a kamna na dřevo. V 70. letech byla ukončena činnost společnosti Stampede Mine a veškerá technika ze stezky Stampede odvezena, ale autobus 142 kvůli poškozené zadní nápravě zůstal v divočině. Jeho odstranění ve čtvrtek 18. června 2020 komentoval Corri Feige, komisař Alaska’s Natural Resources, následovně: „Chápu, že autobus byl pro mnohé populární. Je však na opuštěném místě a stále více chátrá. Byly s ním spojeny nebezpečné a nákladné záchranné akce. Mnohem podstatnější je, že má na svědomí i lidské životy.“

Vozy používané pro vložené záběry ze závodů jsou formule Škoda 1-01, které vyráběl podnik MTX, známý též jako METALEX.