Jezdec formule risk

Reálně-socialistické výchovné pseudodrama. 1) 26letý Alexej Okuněv nadabovaný Petrem Svojtkou v hlavní roli delikventa Jiřího Hudečka se mi docela líbí. Ovšem na 64letého Miroslava Homolu (nerudný dědek Janota) nemá. Pak tu je 19letý Roman Skamene (Prcek), tehdy ještě s jiskrou. 2) Dostal mě Prckův výkřik v kradeném autě poté, co zjistí, že za nimi jedou policisté: Blikají! Jsou to mlíkaři! (19.02.2015)

Pod zdánlivou skořápkou socialistické brutky v kulisách počínajících sedmdesátek se odvíjí vcelku reálný pohled do duše mladého kluka, který teprve včera přestal být chlapcem. Mužem však stále ještě není ač by jím byl strašně rád. Vycvičen nefunkční rodinou a drsným okolím bere život jako šanci urvat si co nejvíc a klidně i z cizího vždyť chytit se dá při kradení jen hlupák a on jím není. Sní o tom jak je slavným závodníkem se světem i dívkami u nohou. Jeho realita je odsouzení s podmínkou a práce v kamenolomu. Chlapi z party nad ním zlomili hůl, hlavní mistr se jej však pro ostatní naprosto nepochopitelně ujme a snaží se z něj udělat poctivého chlapa. To se snad nakonec i podaří, bohužel pro hrdinu samotného je to již pozdě. Celkem zajímavé psychologické drama. Tři dynamity. * * * (15.07.2015)

Československé drama zabývající se životem mladého muže Jiřího Hudečka, jehož konfliktní povaha ho neustále drží na hraně zákona. Tento velmi nesympatický mladík s příšerným účesem dostavší podmínku, byl přidělen na výpomoc do kamenolomu, kde pochopitelně dochází ke svárům se staršími spolupracovníky (L. Křiváček, J. Krampol). Onoho pacholka, jenž s oblibou nechával stát odcizené vozy na křižovatkách, hrál A. Okuněv, nenápadný herec s výstředním zjevem. Pochopitelně celkově snímek zapadá do škatulky normalizačně-moralistických děl 70.let, nicméně některé prvky mě přece jen zaujaly, bohužel herecké výkony to tentokrát nebyly. Opakovaně byl zobrazován jakýsi sen či představa mladého zloděje, zobrazující jeho slavná vítězství v silničních závodech uvozovaných svižnou a veselou hudbou K. Svobody za zpěvu našeho nejslavnějšího pěvce. Jak hlavní hrdina sám správně v závěru přiznal, že je úplně blbej, neboť kromě jiných hloupostí neměl zájem o velmi sympatickou a pohlednou mladou dívku Zdeňku (A. Kryštofíková?), zatímco myšlenky věnoval zadané hlupačce z bývalé party, jenž o vlásek unikla vězení. Roli jakéhosi Hudečkova ochránce v kamenolomu přijal neznámý L. Večeřa, avšak jeho výkon nebyl nic významného, naopak zajímavou postavou starého ukecaného správce se blýskl pro mě překvapivě M. Homola. Jezdec formule risk nepředstavuje nic převratného, skutečně se jedná o ukázkový příklad tehdejšího normalizačního chápání a morálního tlaku na obyvatele, přesto však ze záhadných důvodů volím průměrné hodnocení. (16.06.2015)

Tenhle film mě příjemně překvapil, čekal jsem daleko víc moralizovaní a dřívější a daleko výraznější přerod hlavního hrdiny v kladnou postavu. Ve skutečnosti byl ten přerod jen tak trochu naznačen a působil celkem realisticky. Na filmu se mi moc líbily dva momenty: když se Homola vztekal, co mu to přiřadili za ženskou a až kolega mu jemně osvětlil realitu, že se nejedná o holku, ale o kluka s dlouhými vlasy.... a na konci, když se hlavní hrdina nechal ostříhat, jak najednou Krampol a spol. přestali brát jako nespolehlivého živla a začali ho považovat za svého. Jo jo, to je ta síla vlasů. Možná, kdyby se hrdina nechal ostříhat hned na začátku a úplně na krátko, změnila by se tím i jeho povaha anedostal by se znova na šikmou plochu. Tím víc musíme ocenit sílu charakteru Karla Gotta, který se v té době honosil podobným dlouhým účesem a přesto jeho tíhou nebyl stáhnut do vězení, ale naopak vystřelen do nejvyšších sfér, jaké tehdy mohlo socialistické Československo pravé hvězdě nabídnout. (12.02.2012)

Hloupoučký film o nepodařené převýchově mladistvého delikventa. Mladík, živící se krádežemi aut a snící o dráze automobilového závodníka, je místo výkonu trestu přemístěn na převýchovu do kamenolomu. Srdce kolegů dělníků si nezíská (obzvláště dědek v podání M. Homoly mu nemůže přijít na jméno - říká mu tedy posměšně Psanec, čímž jen zdůrazňuje režisérem nastoupenou cestu k socialistickému pseudo - westernu), jediný, kdo je ochoten mu vyjít vstříc, je samotářský lamač Svatopluk. Nechá ho - navzdory špatné pověsti zloděje - přespávat ve své chatě a večer s ním mívá dlouhé, až rodičovské hovory. Mladík se částečně převychovává, ovšem v pauzách jezdí do Prahy krást auta i nadále. Až příliš pozdě si uvědomí, že není cesty zpět - opět u soudu, kde už mu trest napaří natvrdo. Poznává svůj hřích a vyznává se z něj bezpříkladně kladnému Svatoplukovi. Snad se po odpykání mladíkova trestu opět setkají.. - No hnus, velebnosti! - - Situaci zachraňují jen Kachlíkovy občas vtipné pokusy zahrát tenhle žánrový mišmaš do westernového rohu; tam se mu daří nejlépe. Snové vize hlavního představitele coby automobilového závodníka jsou ovšem hloupé a zavádějící. (11.05.2007)