Pete

Přistání na měsíci bylo velkým skokem pro lidstvo, ale tento dokument je jen malým krůčkem k přiblížení tohoto zážitku až do vašeho obýváku. Tvůrci zvolili zpracování bez příkras, mluvících hlav, a tedy jakéhokoliv komentáře, pouze s autentickými záběry, které se však paradoxně bez patřičného emocionálního dopadu trochu míjí účinkem. Samozřejmě napětí ubírá to, že snímek opakuje známá fakta cesty třech pionýrů k našemu satelitu, a víme, jak to celé skončilo. Já bych tam prostě potřeboval nějak procpat ještě více patosu a adrenalinu, aby mě to přitáhlo k opakovanému sledování této mise.

Vlajková loď ČT je po třech řadách (kdy některé díly sahají až po tom nejvyšším hodnocení) zatím suveréně nejlepší tuzemský seriál tohoto formátu v tomto století. Tečka.

Hele, je to trochu vyčpělý, ale pořád fakt dobrý, Steve skvělej. Jenže je to ten typ filmu, kde když se něco může podělat, tak se to po*ere, a to jediné vlastně tvoří celou tu B-čkovou zápletku. To mě trochu štvalo, a ta jeho žena, ta byla tak blbá, až to fyzicky bolí. Člověk si každopádně užívá už jenom tu autentickou výpravu a dobovou společenskou nekorektnost, protože co si budem - takhle to dneska už přes veškerou snahu a digitální triky nikdo nenatočí. V několika nejzábavnějších momentech Útěk sahá po čtvrté hvězdě.

Dokumentární minisérie, která vypráví nejen o jednotlivých členech slavné laboratoře na sny ILM, ale také obecně o přechodu z analogové éry filmových triků na digitální, o (r)evoluci, která v podstatě učinila z klasického modelářství a loutkařiny zapomenuté řemeslo. Z čehož teda dýchá neuvěřitelná nostalgie. Jednotlivé části jsou poměrně odlišné: 1. Jak se původní čistě analogová parta dala kolem Lucase v polovině 70. let dohromady 2. Výroba Star Wars 3. Výroba Empire Strikes Back 4. Práce pro Spielberga, a po něm i pro další - sice ještě přichází Návrat Jediho, ale nevyhnutelně se blíží rozpad původní rodiny, a příchod nové generace, která už směřuje k digitálu, a jen tak mimochodem vynalézá Pixar nebo Photoshop 5. Digitální divize postupně přebírá otěže, práce pro Camerona 6. Jurský park se stává tím skutečným zlomem, a druhou Star Wars trilogii už pak mohl Lucas natáčet plně v digitálu. Závěrečný díl přeskočí v čase rovnou na natáčení Mandaloriana, závěr je tak krapet uspěchaný, ale nakonec dojemný.

Opět jeden ze snímků, které jsem viděl znovu po více jak 30 letech, a nyní na mě (logicky) působí úplně jinak. Pamatuju si, že jako zhruba 10-letý kluk jsem byl napnutý jak kšandy, a atmosféra filmu ve mně zanechala hluboký dojem. Nyní to vidím trochu jako nějakou povídku od Agathy Christie, na Hitchcocka to nemá rozdílem několika tříd, nicméně pořád je to slušná zábava bez nudných míst, dokonce místy opravdu vtipná (např. detektivové jak z Bláznivé střely). Kolikrát už jsme viděli klišé s falešným obviněním, nebo příběh o tom, kam až člověka zažene třeba i jen malá, zdánlivě nevinná lež? Scénář se snaží všelijak vyšperkovat ohranou zapletku, jenže ta je pak zbytečně překombinovaná, a přitažená za vlasy hlavně v závěru. Za skvělý, přesný casting, a zároveň z osobního sentimentu, musím ale přidat hvězdu navíc.

Kronika orgasmu je hodně zavádějící název pro sexuální výchovu 20.století, pojatou povrchně letem světem díky zvolenému kratičkému formátu. Za danou čtvrhodinku i s předehrou stihneme shlédnout jen několik zajímavých či vtipných záběrů z historických análů, s krátkým komentářem, a do hloubky tak bohužel nemáme šanci proniknout. Ale i díky tomu bych se ani nebál tento miniseriálek pustit svým 12-letým dětem, které to právě někdy v tom věku začíná nejvíc zajímat. Škoda, že když se autorka soustředí prakticky jen na období socialismu v Čechách, tak přesto se téma některých dílů rozbíhá příliš doširoka, a snaží se pokrýt všechno páté přes deváté.

Tak konečně tu máme po dlouhé době český film, navíc masově přístupný, který snese světová měřítka, jakoby byl natočen ve Francii, nebo třeba Polsku. I z toho důvodu mi zde působí trochu nepatřičně komické scény s tvářemi Hofmanna a Čermáka, profláklými z průměrných komedií. Tady se jedná o vážné, divácky poměrně atraktivní, současné téma, s dobře napsanými, uvěřitelnými dialogy, pěkně zahrané, a nepřehrávané. Partnerská krize je intimně, přitom citlivě nasnímaná, a vadily mi v podstatě jen časté scény s extrémními close-upy, které považuji za zbytečnou kameramanskou exhibici. Ale nechci určitě hledat hnidy a budu hodnotit vysoko, když Hranice lásky zosobňuje cestu, po které jsem doufal, že se česká kinematografie dříve nebo později také vydá.

Kolik pohledů na fenomén Marilyn jsme už viděli! Tato biografie zkouší jít jinou cestou, a výsledkem je jakási hororová psychoanalýza. Některé části života záměrně vynechává, jiné zase příliš zdůrazňuje, ze všeho nejvíc to připomíná noční můru, a jsou tam až momenty, kdy dokázal režisér vytvořit velmi slušné americké psycho. Tíha viny tu leží hlavně na hrůzném vztahu s šílenou matkou, také s otcem, který nebyl, a důsledkem toho jsou její naprosto tragické vztahy s muži - a že jich bylo. Styl filmu spočívá v takovém zvláštním mixu artu a škváru, chcete-li bulváru, určitě se nejedná o klasický průřez kariérou, což je asi dobře. Výprava pak vypadá skvěle, známé klasické záběry úžasně pečlivě zrekonstruovali - přesto tam tu autenticitu nějak necítím. Aňu mám rád, nicméně pohár jejích slz přetekl přes pro mě únosnou mez již během první půl hodiny (a to na mě čekaly ještě další dlouhé dvě). V té roli je famózní, ale jestli můžu být také povrchní, preferuji jí jako brunetku.

Po vizuální stránce paradoxně střídmý snímek nelze považovat za biografii avantgardního malíře a teoretika umění Strzemińského, jelikož se věnuje výhradně posledním třem rokům jeho života, a co bylo předtím je zde jen naznačeno. Však o to také tvůrcům nejde, chtějí především zachytit tu tíživou atmosféru temna 50.let u nás na Východě - což dokážou Poláci velmi dobře, dalo by se říct až s jakousi francouzskou elegancí. Trhání obrazů ze stěn, ničení děl, a pošlapávání svobody umělce ukazuje zrůdnost komunistické (podobně jako nacistické) ideologie ve své nahotě. Na tu agresivně tupou nespravedlnost režimu se rozhodně nekouká lehko. Vše nese na bedrech "Sekal" Linda, který má naštěstí dostatek charisma, aby to ustál. Klobouk dolů před 90-letým Wajdou, který se svým celoživotním dílem zařadil k legendám světové kinematografie, a to ani ne tak formou, ale výpovědí, a lidským přístupem. Mžitky za ním udělaly důstojnou tečku, a je mi ctí hodnocení zaokrouhlit nahoru.

Český Balboa v prostředí temné předzvěsti Mnichova - to je příběh podle osudů skutečného šampiona Vildy Jakše, kterého později Němci sestřelili v barvach RAF. A trochu mě mrzí, že končí tak brzo, jelikož pokračování do emigrace by bylo barvité, a jistě dramaturgicky vděčné. Jedná se i tak o dost možná nejlepší, rozhodně nejambicióznější snímek Jardy Soukupa. Skvělá výprava po pražských lokacích, které se tenkrát za těch 50 let moc nezměnily, ale do dnešních dnů se už většinou nezachovaly. Až na tu Lucernu, ta je pořád stejná.