Blondýnka

Přísný záblesk jedné éry Hollywoodu. Děsivá koláž momentek z života Marilyn Monroe. A slušná obžaloba slávy a misogynie. Andrew Dominik servíruje přesný opak amerického snu. Zajímalo by mě, jestli je tam tolik skoro až pornografických scén jenom proto, aby režisér poukázal na to, že jsme se jako společnost vlastně nikam neposunuli a tohle bude to hlavní téma, které bude tvořit headliny. Mám s tím ale podobný problém, jako s Dahmerem. Některé výjevy v projektech opírající se o skutečné události by možná divák takto zdramatizované snad ani vidět neměl. (30.09.2022)

V každom prípade musím povedať, že posledná trištvrte hodina je útrpnou bodkou za týmto filmom, kde všetci vieme, čo sa stane, a netušíme prečo sa to tak naťahuje. Napriek tomu som ochotný privrieť aj kurie oko a dať štyri hviezdičky. Snímok je totižto veľmi kvalitne natočený, striedanie čiernobielych a farebných scén ho z umeleckého pohľadu posúva vyššie, herecky a typologicky vyhráva. (19.02.2023)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

„MŮŽETE MI ŘÍKAT NORMO…“   Artový a intelektuální drama, plný Hollywoodu padesátejch let. Jedno se tomu upřít nedá – Ana de Armas je OKOUZLUJÍCÍ! Jinak je to příšerně dlouhý, někdy fakt hodně artový a jestli o MM víte málo, tak i to vám (zřejmě) zvošklivěj. Je to totiž o životě, kterej nechcete prožít, takže místo oslavnýho životopisu očekávejte hodně depresivní film. Ovšem bacha – sama autorka knihy říká, že jde o fikci. Takže babo raď! Prostě zlatej „Můj týden s Marilyn“.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2000 napsala Joyce Carol Oates, neznám.  2.) Na filmy koukám kvůli kozám.  ///  Thx za titule „Vít Bezdíček“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (01.10.2022)

Špecifický film, ktorý určite nesadne každému, či už formou alebo výjavmi, ja sa staviam do pozície, že mi celkom sadol, aj keď nejaké problémy s tým mám. Andrew Dominik natočil autorský počin, ktorý má netradičný štýl, práca s kamerou a obrazom je skvelá, ale je to dosť silná káva, nepozerá sa to najľahšie, je to celkom depresívna záležitosť. Ana de Armas je tu fenomenálna, mám ju už dlhšie rád ako herečku, ale ako tu podala asi zatiaľ najlepší výkon kariéry, do tejto role dala fakt maximum, chvíľami som mal pocit, že sledujem skutočnú Marilyn Monroe. A teraz k problémom čo s tým mám, režisér je zručný a má nápady, ale celé mi to príde také necelistvé, nemá to vlastne príbeh, len sledujeme úseky života Marilyn, ktoré sa rýchlo obmieňajú a emočne to nefunguje úplne na 100 %, ďalej ešte ma trochu rušilo to preskakovanie medzi farebným a čiernobielym obrazom, dá sa to chápať ako autorov úmysel takto reflektovať duševný stav Marilyn, ale mne osobne to tak nesadlo. Má to svoje chyby, ale stojí to určite za zhliadnutie, hlavne kvôli výkone Aničky, ktorá to ťahá neskutočne, a nedokázal som od nej odtrhnúť oči. 7/10 (29.09.2022)