Kivis

Tahle akce byla v realitě tak napínavá, že k ní v rámci filmového zpracování težko přidat něco navíc. Vzpomínám, jak jsem to tehdy do noci sledoval a hned si na Google mapách hledal, kde se akce odehrávala. Den patriotů opravdu nic navíc nepřinesl, ale zároveň nic nepokazil. Velmi kvalitně zpracované akční scény, proložení skutečnými záběry a na konci výpovědi skutečných hlavních hrdinů. To jsou filmařské techniky, které se nabízejí na první dobrou a je vlastně dobře, že do nich filmaři šli.

Lehce znaven jsem si říkal, že si pustím něco s kratší stopáží, abych to dodíval až do konce, ale Gattaca zafungovala jako dokonalá ukolébavka. Beru, že ten unylý styl vyprávění je součástí hry, ale mně to opravdu výsostně nudilo. Ani když jsem to další den, už čerstvý, dokoukával, nic se nezměnilo. Na tuhle vlnu jsem ani dodatečně nenaskočil. Poměrně tuctový a předvídatelný závěr jen utvrdil pocit, že si tenhle film hraje na víc, než je. Jediné, co si z něj odnáším, je varování, že pravák si ho přece nikdy nedrží levou rukou. I přes nízké hodnocení jsem rád, že jsem Gattacu viděl. Řemeslně je to originální film. Jen se se mnou úplně minul.

V Casablance mě ze začátku trochu rušila až moc viditelná filmařina (triky apod.), ale po čase to člověk přestane vnímat, protože si ho děj začne omotávat kolem prstu. I tak bych ale takových dvacet minut před koncem dokázal vyjmenovat celou řadu filmů z válečného prostředí, které mě vtáhly do děje ještě víc. Jenže pak Marion nahodí smutný výraz a dílo je dokonáno. Téhle herečce opravdu stačí sotva pár vteřin, aby vyjádřila celou podstatu své role.

Robin Williams naprosto strhující. Dokument víceméně standardní. Oceňuji obrovské množství archivních záběrů, které běžný český divák neměl šanci dřív vidět. Před dokumentární kameru se také povedlo přivést zajímavé spektrum pamětníků. Robinův život sice připomíná svým způsobem docela obvyklou cestu z vesnice do Hollywoodu, pobláznění slávou, následné vystřízlivění a postupnou přeměnu na moudrého muže, ale stejně to baví. I přes úžasný výkon v Dobrém ránu, Vietname, nezapomenutelné Jumanji i nekomické, ale charismatické postavy v Insomnii nebo Dobrém Willu Huntingovi, budu mít Robina Williamse vždy v první řadě spjatého s FLÁknutým BRáchou Flubberem. Květen 1998, moje první rande. Robin nám byl dobrým společníkem. Zjistil jsem, že jsem zatím viděl devět filmů s Robinem Williamsem a všem jsem dal čtyři hvězdy. Jiné to nebude ani při tom desátém, kde Robin "hraje" svůj život.

Vtipná akční jízda plná jiskřivých dialogů a překvapivých (jak jen to v rámci žánru jde) situací - například skoku ze střechy nebo průletu čelním oknem jsme se smáli opravdu dlouho. Ideální film na páteční večer.

Film, který zdánlivě nedrží klasický postup vyprávění. Nesledujeme žádnou dramatickou zápletku, která by přes krizi vedla k rozuzlení a závěrečnému poučení. Až po skončení si člověk uvědomí, že tam všechny ty složky vlastně byly, ale vznikají v několika linkách nenápadně a jakoby mimoděk. Film se táhne jako ten nejvšednější lidský den, směřuje jakoby odnikud nikam. Během dlouhé stopáže se divák nenudí, ale ani nebaví. Čtverec je přehlídkou lidských vlastností, předsudků a ze všeho nejvíc asertivity a ignorace vůči dění v našem okolí. K tomu režisér využívá celé řady působivých i prachobyčejných scén i způsobů jejich pojetí. Velmi zvláštní, typicky festivalový, film. Pro mě na pomezí tří a čtyř hvězd. Nakonec zaokrouhluji dolů především kvůli velkolepé scéně u slavnostního banketu. Některé scény mi přišly prvoplánové a čistě na efekt. A tato je úplným vrcholem. Točila se čtyři dny, opičí muž předvedl úchvatný výkon, ale ta prvoplánovost z toho ve výsledku prostě čišela. Naopak třeba postelová scéna s následným dialogem patřila k jedněm z nejlepších.

Jeden z těch filmů, na které jsem se z nějakého důvodu (v tomto konkrétním případě tím důvodem byla hudba) hodně těšil, a proto jsem o něm chtěl dopředu vědět úplné minimum, nejlépe nic. A to se mi povedlo. Takže jsem byl docela překvapený tím, že hlavním tématem filmu je boj s metlou lidstva - alkoholem. David Švehlík exceluje, scénář a režie taky na jedničku. Silnými scénami se tu nešetří. A hudba, kvůli které jsem na film do kina vyrazil, byla taky velmi povedená. Až na scény s beatboxerem, který je tam tak trochu prvoplánový, mě hudba nadchla především tím, že nevyčnívala, ale filmu dokonale sloužila. Nepřekvapivě mě bavil i Jarda Dušek hrající tak trochu sám sebe, čímž mě jeho dialogy bavily hned ve dvou liniích. Jen zakončení filmu seznamem toho, jak který hrdina dopadl, aniž by se u textů objevily obličeje jednotlivých postav, je vůči nám, co jména při filmu moc nevnímáme, dost zákeřné. Až se na film podívám znovu, a to si pište, že podívám, připravím se na to lépe a těch asi osm jmen si budu v průběhu memorovat, abych se v tom závěrečném přehledu zorientoval :o)

Kultovní film, hláška za hláškou, Herec vedle Herce, trubky, roury, komíny, jeden džus, druhý kolu. Navrhuji čtyři hvězdy. Kdo je pro? Je někdo proti? Zdržel se někdo? Výborně, schváleno.

Příjemný seriál, ale že by mě posadil na zadek, to ne. Vadil mi především herecký styl. Většina herců hodně přehrávala, pár až nechutně - za všechny bych jmenoval Langmajera, kterého mám jinak docela rád. Ještěže byla jeho role jen epizodní. Do divadla by to bylo fajn, ale v televizi ten herecký styl opravdu často vyzníval dost křečovitě. Jediný, kdo mi tady dělal radost, byla Helena Růžičková. K ní to přehrávání patří a k této postavě "herdek baby" se dobře hodilo. Stanislav Zindulka docela milý, ale taky se mohl občas krotit. No, je to asi holt Kachyňův rukopis, který mi úplně nesedí. Pokud jde o děj, překvapilo mě, že v seriálu s dějem z 2. světové války nakonec nebylo zas až tak moc dramatických momentů. Ale i tím vlastně Vlak dětství a naděje získává své specifikcé kouzlo.

Silnější měl potenciál být silnějším filmovým zážitkem, než se mu ve skutečnosti daří. První útrapy s hendikepem po návratu domů se smrksnou defacto na pár tvrdých pádů. Poměrně klišoidní milostná zápletka okořeněná "jen" o hendikep hlavního hrdiny. Ani jeho psychické výkyvy nejsou tolik nahoru a dolů, aby to diváka opravdu pohltilo a se zatajeným dechem sledoval, co bude dál. Herecké výkony s výjimkou hlavní role mi přijdou jako šedý průměr. Největší slabinou je však scénář a režie. V dialozích se objevuje pár perliček, které jen utvrzují v pocitu, že film měl na víc. Už jsem u několika lehce nadprůměrných filmových zážitků kvůli Gyllenhaalovi zaokrouhlil na čtyři hvězdy, ale tentokrát to neudělám. Silnější totiž i přes skvělý Gyllenhaalův výkon zůstává pouze průměrem.