Spojenci

Když já ty filmy Roberta Zemeckise mám pořád ráda. Pro mě je to stále především výborný vypravěč, který přesně ví, jak chce, aby daná scéna působila na diváka. Spojenci mě vtáhli a nepustili po celou dobu, napětí perfektně funguje. Obě poloviny filmu se od sebe značně liší a jsou jak z jiného žánru. Emočně mě to nedostalo, ale ke konci jsem měla nepříjemně mrazivý pocit. 70% (12.02.2017)

Knight nepíše špatné příběhy a i když dělá poctu hollywoodské klasice jako je Casablanca dokáže do ní přidat dostatek modernity. Pittův studený čumák Max Vatan roztávající v náručí Marion Cotillard je v akčních scénách stále efektivní zabíjecí mašina a špionážní hra je mnohem uvěřitelnější než bývá zvykem. Detaily, detaily a zase detaily. Zemeckis si střihl solidní žánrovku s několika vyšperkovanými kamerovými špeky a i když občas vykouknou slabší triky, nijak zvlášť to nevadí. Kvalitní romantické válečné drama o rodině, lásce a správných lidech v nelehké situaci. Ideální věc na rande. (30.01.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)

Taxe se nám Robert Zeměpis rozhodl po letech opět tak trochu Vykasat Blanku a pod sukní ji nasnímal veskrze nevzrušujícího, průměrného a sterilního bobra, který je však na druhé straně docela esteticky snesitelný, méně otravný než tolik homopřeceňovaný cajdákoidní originál a hlavně neuráží svou kýčovitou pičiditou, jakou Bobík s gustem předvádí posledních 14 let. Prostě takové suché, řemeslně dokonalé prázdné nic, po jehož skončení máte pocit, jako byste čuměli na chirurgicky perfektně vymodelované pohlaví čerstvě přeoperovaného transvestity. A tak jen pokrčíte rameny, řeknete hm a poohlédnete se po nějaké autentické rajcovní kundě. V případě, že vás mé nesmírně sofistikované filmově teoretické termity dostatečně neobohatily a nevzdělaly, rozhodně si přečtěte zdejšího nejpomazanějšího bukanýra Bludmana. Přesně takhle to dopadá, když na tu operaci nemáte prachy, a tudíž vám ten „retronoár předinstancovaný“ čurák chca nechca zůstane. (08.02.2017)

Panenko Marja, co se to děje s tím Bradem? Čím dál tím víc mi připomíná toho Branda ve smyslu, že taky vypadá, že se fyzicky rozpadá a přestává vypadat jako opravdový člověk. Asi se na něm venkovně taky začíná projevovat to vnitřní šílenství. Každopádně, film má pěknou výpravu, hezkou kameru, napínavou hudbu a Augusta Diehla, jak si zase hraje s kartami, ale nemá duši. (25.02.2018)