Silnější

Film o teroristech ,ale z úplně jiného pohledu.Pohledu chlapíka,který přišel o nohy kvůli bombovému útoku na bostonský maraton.Film vám ukazuje jak těžké je se vyrovnat s tím,že během chvíle přijdete o něco tak pro mnoho lidí samozřejmého a to jsou nohy,ale jde tu i to jak každý vidí jen tu vrchní slupku usměvavého člověka ,který působí jako hrdina co přežil,ale uvnitř je neskutečně v háji.Jake Gyllenhaal znovu prokázal,že je dobrý herec a opravdu se do role vžil.Jen víc těchto silných filmu z kterých si něco můžete vzít.Za mě celkově 88% a pět hvězd (05.01.2020)

Život nám píše inspirativní příběhy. Ten Jeffa Baumana rozhodně je a stojí za to. Ať už se nám v životě cokoliv přihodí, když nekopeme jen kolem sebe, nasloucháme, tak zjistíme, že v tom nejsme sami. Lehčeji se to píše, ale je lepší bojovat než se litovat. Život za to stojí!!! Jake Gyllenhaal se opět do své role vložil a byl jako vždy excelentní. 8/10 (16.01.2018)

(6/10). Jake Gyllenhaal dělá co může, ale na nějaký světoborný film to bohužel nestačilo. Viděl jsem daleko lepší filmy, které na diváka i lépe zapůsobily skrze emoce a celkové prožití tragédie. Tady to bude znít dost tvrdě, ale někdy se mi zdál hlavní hrdina dost na facku a byl mi místy jeho osud až lhostejný. Chápu, že to byla součást vykreslení jeho charakteru, ale mi to do sebe nějak nezapadlo. Navíc se mi zdálo, že film neměl moc pevnou půdu pod nohama co se týče celkové vize, kde chce směřovat. Musím, ale zmínit i mnohá pozitiva snímku, které mě potěšily. Ať už se jedná o obsazení hlavního hrdiny, který hraje jako o život a sundávání obvazů jsem prožíval s ním. Také vyobrazení celkové tragédie a že se film nebál ukazovat dost drastické záběry mi bylo velmi sympatické. (19.04.2021)

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)

Životopisné drama, které popisuje události, které nám nedávno z jiného pohledu přinesl Peter Berg ve svém "Dni patriotů". Tentokrát sledujeme očima jedné z obětí, následky teroristického útoku, který se odehrál na bostonském maratonu. Sledujeme mladého muže ze střední třídy s mírně nekonvenční a silně rasistickou, (nebo možná spíše xenofobní rodinou) který se vyrovnává se ztrátou končetin. Film se odehrává přesně tak, jak by divák očekával a přestože je podle skutečné události, přináší stokrát ohraný příběh o cestě ze dna, zpět na vrchol. Silnější má naštěstí Jacka Gyllenhaala a pár opravdu silných scén, které film vyzdvihují o něco výše, než jiné, podobné žánrovky. (02.12.2018)