Poslední recenze (2 966)
Noc klavíristy (1976)
Solidně udělaná detektivka, na kterou se lze koukat jen kvůli koukání. Stará herecká garda je postupně nahrazována mladými herci, jejich výkony můžeme porovnat. Asi jen hudba Karla Svobody převyšuje průměr.
Chudáčci (2023)
V všech předchozích filmech Yorgose Lanthimose, které jsem dosud viděl, balancoval režisér na šikmém laně, nicméně to tak či tak ustál. Zde se bohužel už zřítil do komerce hodně hrubého zrna. Pustil se totiž do genderové alchymie LGBT+HM (to poslední by mohlo být oxymóronním označením třeba pro "homunculus magnus"). Přitom proces emancipace tohoto výtvoru byl přece jen poněkud nudný a nepříliš zajímavý, čili jak rádi říkali socialističtí novináři "nová vlna se starým obsahem". Neraduji se ani z kamery, staveb, kostýmů a především z počítačové animace exterierů (pohled na digitální plovoucí loď na digitálním moři pod digitálním nebem může ocenit asi jen příznivec počítačových her). Samozřejmě má film i jiná čtení. Třeba interakce Já a Ono (zde jej zastupuje mozek). Nedávno při kulečníku jsem měl s mozkem následujcí disputaci. Mozek: Ne, ne, tohle nehrej! Já: Pročpak ne, tady bude karambol a támhle se mi koule znovu sejdou. Mozek: Takový strk nikdy nehraješ. Neumíš ho. Hej to, co znáš! Koule se sjedou hůř, ale bude to ještě hratelné. Zahrál jsem podle sebe a šel jsem od stolu. Takový hovor můžete mít ovšem jen se svým vlastním mozkem. Mozek upravený nebo dokonce vyměněný naprosto mění poměry duševních sil (viz výše popsaná digitální krajina). Ani určitou vizi budoucnosti tu ovšem nemohu popřít.
Boží mlýny (1938)
Přehledná chodská "kozinovka", kterou znepřehledňuje pouze hodnocení "sportovcovo", který v podobných případech dává plné ocenění a zde se přichyluje opačného exptrému. Proč? Rok 1938 je právě ta doba, kdy je třeba varovat před mravní (ne)odpovědností. Vrbova předloha je tu zcela na místě. Režie také nemá viditelné chyby; snad jen točících se mlýnů je tu přehršel. A chodský folklór, kroje a především písně, ty přece musí dojmout každého. Tak proč jen jeden bod, a bez vysvětlení!
Poslední deníček (1)
111 evropských dramatických režisérů
Seznam ve formátu Excel (i za účelem vlastních úprav) mohu zaslat na libovolnou e-mail adresu.
Pro ujasnění především svých "kinematografických" postojů jsem sestavil seznam režisérů (viz nadpis). Přitom jsem se snažil řídit následujícími parametry:
- neupřednostňovat ani neupozaďovat žádné režiséry, proto se sem někteří nedostali (z našich třeba Menzl a Chytilová, Forman jen s odřenýma ušima, ale i jiní známí a proslulí).
- seznam je tedy určen pouze pro ty, kteří: nesledují filmy (jen) proto,
a) aby se pobavili
b) aby se poučili
c) aby žasli nad krásou obrazu
d) preferovali filmy s konkrétním dějem
d) aby vypnuli a nemuseli přitom přemýšlet
Důvodem, proč se tedy dívat na filmy je tichá a pohodlná meditace.
Časově jsem přece jen dal přednost režisérům, kteří tvořili za mého života, a střední mu proudu, tak ak ho chápu; filmové umění je pro mě definováno jmény Bergman, Visconti.
Jsem si jistý, že jsem v seznamu neuvedl nikoho, koho bych tam nechtěl mít. Pochybuji však, že jsem v něm uvedl všechny, které bych ta m mít chtěl.
To, co jsem zde stvořil chci ale zároveď odvolat. Ke každému filmu je třeba přistupovat nevinně a nevědomě, bez balastu jakýchkoli předběžných informací. Tohle je jen rámec, v němž je možno se pohybovat, ale určitě je ho třeba překročit.
Zohledněny jsou pouze hrané, celovečerní filmy, pokud dokumentární, tak pouze pokud se jim blíží.