ledzepfan

Parádní kamera, pár scén s až roztomile jemným humorem, zajímavej nápad, působivý zvuk.. ale tím to tak hasne a z kina jsem zase jednou odcházel otrávenej z toho jak jsem se chytil na lep toho (pravda, až podezřelého) hajpu. Možná jsem už fakt cynická zrůda, ale všechny ty psychologicko-stylistické fintičky, kterýma se to snaží diváka vmanipulovat do požadovaných emocí, jsou tak strašně okaté a blbě navlíknuté, že jsem chvílema oči protáčel až někde dozadu do lebky. Ta forma na které to celé stojí bohužel není všespásná a takto sama o sobě by utáhla nějakej geniální kraťas, možná i středometráž, ale celovečerák je na jeden takto prvoplánový nápad prostě moc. Je to jen takový upachtěný kalkul průměrnosti a artová póza co chce být hrozně závažnou výpovědí... Ne, fakt není povinnost kladně hodnotit všechno co se nějak otírá o holokaust. Klidně můžete zkusit fim hodnotit i podle toho jak na vás skutečně (ne)zapůsobil.

Má to pár vad na kráse v podobě několika scén co působí poněkud prapodivně, ale jako celek je to krásně fungující, nápaditá, vtipná(!) a napínavá noirovka s archetypální femme fatale v těle svůdné M. Dietrichové. Vedle ní je třeba vyzdvihnout i krásně lehký výkon Alstaira Sima.

Série s kvalitním castingem, kde všichni hráli poměrně dobře (což se nestává vždy) a kde není nějaký extra šmejd co by svou arogantně-agresivně-protivnou povahou nějak narušoval vibe celé show. Tentokrát to nebylo ani rušivě woke.. ani produkce nepřišla s nějakým destruktivně "inovačním zlepšovákem" .. Série ve které si každý hodně rychle najde svého favorita, ale jeho případný pád není tragédií, protože soupeři jsou taky fajn. Mě, ode dne jedna, královsky bavila cesta Carolyn.

Gloverovsky osobitá dekonstrukce špionážního subžánru. Je to svěží, neotřelé, stojící na specificky subtilním humoru. Kdo viděl třeba Gloverovu Atlantu, ten může tušit do čeho jde, kdo Glovera nezná (a nedejbože vyžaduje lobotomicky akční variaci filmu s Pittem a Jolie), ten může ve svých očekáváních narazit na masivní zeď rozčarování, zmatení a nepochopení. A podle hodnocení koukám, že přesně tohle se tady stalo. Do množiny mentálních kryplů se pak automaticky řadí každý kdo tady hlásí něco o rasových kvótách, woke, atd..

Atmosféru to má slušnou. Zápletka tak nějak šustí papírem a člověk s fantasií si dokáže představit, že by z toho byla dobrá detektivní kniha a díky tomu má tendenci k tomu být vstřícný. O na sílu tlačeném woke, které by ruinovalo děj, za mě nejde moc mluvit (ústřední duo je ženské.. a co jako? je tam jedna bezvýznamná lesba.. a co jako?).. Problém je spíš v tom, že je to celé dost mizerně natočené. Především v posledním díle je ta totální bezradnost filmařů téměř až hmatatelná. Člověk musí být slušně v pasti když natočí něco co je ubíjejícím způsobem takhle roztahané a zároveň trestuhodně zkratkovité. Chybí tomu vrstevnatější a psychologicky uvěřitelnější prokreslení charakterů po kterém by ty zajímavé motivy a peripetie děje pokaždé nesklouzly jako flusanec po naolejované kapotě závodního auta. Režie, herci a scénář prostě do sebe nezapadají jak by bylo potřeba a je to frustrující.. 2,55555 za to, že mě bavila ta atmosféra věčné tmy, zimy a eskymácké duchařiny.

Tohle musí být produkt AI z dob stávky scénáristů. Je sakra fakt tak těžké najít jednoho, možná dva trošku kreativní lidi co tenhle scénář vezmou do ruky a řeknou si: OK, je to na hovno, ale pojďme to chápat jako základní platformu se kterou si můžeme libovolně pohrát (protože trapnější to už nebude) a vytvořit něco u čeho divák nejenže nechcípne nudou, ale třeba se i pobaví.. co? Tady si tvůrci mohli hrát se žánry, představit ujeté charaktery, napěchovat to popkulturními odkazy a humorem. Tahle břečka v sobě nemá nic. Postavy jsou jedna jako druhá. Není to ani realistický survival ani výživně přestřelené dobrodrůžo. Pokusy o vtipy jsou extrémně cringe. Dějově je to prázdné. Celé bez barvy, chuti, nápadu.. 1 za to, že silueta žraloka ve vodní hlubině je prostě vždycky prdelsvírající a za to, že si člověk mohl představovat jaký by ten film mohl být kdyby nebyl úplně debilní (protože potenciál to v sobě má).

OuKej.. tohle byl tak divně sympatickej bizár, že to lehce nadhodnotím. Chvílema je to fakt zajímavý film ve kterém věci docela dávají smysl, háže to do placu fajn místopisné reálie a atmosféru má to zajímavě vykreslené charaktery + to má vpoho soundtrack a Karima Hussaina za kamerou.. A chvílema je to zase jako nějaká bollywoodská podivnost, kde se žánry mísí tak svérázně, že divák vlastně netuší jestli jsou ti filmaři takoví mimoidi, nebo jde o nějakou vytříbenou poetiku nějakého nepochopeného génia.. Mě tahle rozvolněná neuchopitelnost překvapivě bavila ..Škoda jen, že je z toho film a ne nějaká televizní minisérie, protože, kdyby se ty postavy a nadhozené motivy rozvíjely a vrstvily delší dobu, divák by to lépe vstřebal.

Silná, syrová a kousavě naturalistická studie vzniku a zániku jednoho obyčejného vztahu.

Atmosféru a nohy Dietrichové to umí prodat báječně. Problém je v příběhu, který je klasickou povídačkou o tom jak ženská dokáže zruinovat chlapa a dnes to působí už poněkud banálně. Navíc, ta druhá, rozkladná polovina filmu je značně zkratkovitá a psychologicky nepřesvědčivá. Řekl bych, že tohle je vlastně ideální materiál na remake, kdy to udělat jako vrstevnaté noirově expresionisticko- psychologické, dobové drama s nějakou tou Taylor-Joy dneška a patřičně údernějším finále, by nemuselo být vůbec špatné.

Absolutně pitomý dokument ve kterém o Toyen promlouvají osoby povětšinou nekompetentní. Dobru třetinu tvoří sběratelé obrazů a galeristi, kteří plácají totální banality a voloviny. Další třetinu tvoří tzv."přátelé", kteří si svůj status zasloužili evidentně tak, že ve svém raném mládí (mnohdy jako mladičcí ocásci surrealistické skupiny) párkrát potkali starou Toyen, která v jejich přítomnosti řekla nějakou tu historku ze života a ze kterých padají imbecilní moudra typu: Toyen na rozdíl od ostatních surrealistů, nemalovala monstra ale démony. A poslední třetinu tvoří nesourodá směska kunsthistoriků, restaurátorů a malířů kteří povídají o tom jak tenkrát barvy byly pigmentové, jak to pečlivě malovala a snaží se zoufale interpretovat ten či onen obraz... Celé to pak ve finále působí jako projekt aukčních domů pro zpopularizovaní a tím pádem navýšení hodnoty obrazů Toyen.. Je pravda, že čeští surrealisté, kteří mohli do filmu vnést skutečně zasvěcený a relevantní pohled na dílo a život Toyen, výzvu Sedláčkové ke spolupráci vyignorovali (na základě její evidentní neznalosti problematiky) a té tak nezbylo nic jiného než uplést z hovna bič.. Je taky pravda, že po tomto fiasku se poučila, pro svou knihu zvolila zcela jiný přístup a ta je už, podle všeho, v rámci popularizace, o poznání smysluplnější výpovědí.