ledzepfan

Atmosféru a nohy Dietrichové to umí prodat báječně. Problém je v příběhu, který je klasickou povídačkou o tom jak ženská dokáže zruinovat chlapa a dnes to působí už poněkud banálně. Navíc, ta druhá, rozkladná polovina filmu je značně zkratkovitá a psychologicky nepřesvědčivá. Řekl bych, že tohle je vlastně ideální materiál na remake, kdy to udělat jako vrstevnaté noirově expresionisticko- psychologické, dobové drama s nějakou tou Taylor-Joy dneška a patřičně údernějším finále, by nemuselo být vůbec špatné.

Absolutně pitomý dokument ve kterém o Toyen promlouvají osoby povětšinou nekompetentní. Dobru třetinu tvoří sběratelé obrazů a galeristi, kteří plácají totální banality a voloviny. Další třetinu tvoří tzv."přátelé", kteří si svůj status zasloužili evidentně tak, že ve svém raném mládí (mnohdy jako mladičcí ocásci surrealistické skupiny) párkrát potkali starou Toyen, která v jejich přítomnosti řekla nějakou tu historku ze života a ze kterých padají imbecilní moudra typu: Toyen na rozdíl od ostatních surrealistů, nemalovala monstra ale démony. A poslední třetinu tvoří nesourodá směska kunsthistoriků, restaurátorů a malířů kteří povídají o tom jak tenkrát barvy byly pigmentové, jak to pečlivě malovala a snaží se zoufale interpretovat ten či onen obraz... Celé to pak ve finále působí jako projekt aukčních domů pro zpopularizovaní a tím pádem navýšení hodnoty obrazů Toyen.. Je pravda, že čeští surrealisté, kteří mohli do filmu vnést skutečně zasvěcený a relevantní pohled na dílo a život Toyen, výzvu Sedláčkové ke spolupráci vyignorovali (na základě její evidentní neznalosti problematiky) a té tak nezbylo nic jiného než uplést z hovna bič.. Je taky pravda, že po tomto fiasku se poučila, pro svou knihu zvolila zcela jiný přístup a ta je už, podle všeho, v rámci popularizace, o poznání smysluplnější výpovědí.

Nápadité, hravé, chytré, provokativní, imaginativní, vtipné, vrstevnaté, parádně zahrané, řemeslně s přehledem zvládnuté.. A pak, že to už dnes nejde.

První série byla parádní až do posledních cca dvou dílů, ve kterých, už tak za uši přitaženej, děj vyústil do příliš absurdní a zbytečně osobní patálie jednoho záletníka.. Natočený je to zručně. Místopisná atmosféra na výbornou. Chemie mezi ústřední dvojkou funguje výborně a utáhla by ten seriál klidně jen sama o sobě.. Druhá série funguje o malinko lépe než parádní první. Jednak proto, že nadále prohlubuje a prokresluje vztah mezi Sagou a Martinem.. a druhak proto, že samotná zápletka je uvěřitelnější. Třetí série je zase dějově poutavá, ale bohužel trpí odchodem Martina. Nový parťák Sagy je sice dobře napsaný a ve výsledku k ní sedí, ale ta kulervoucí chemie už tam prostě není. Čtvrtá série nejslabší, ale pořád dobře koukatelná.

Celý díl jsem si nevšimnul, že je to "jednozáběrovka". A to je jedna z největších pochval, protože to napovídá, že tady forma není lacinou technologickou onanií, ale prvkem co nakopává intenzitu obsahu.

Ale jo. Čtvrtá série už zdaleka není tak plná toho svěžího nadšení pro vesmírné dobrodrůžo posouvající lidské hranice, a rozhodně je i méně dějově semknutá a režijně (potažmo dramaturgicky) zvládnutá. Pořád ale dokáže před diváka házet zajímavé motivy a ideové perspektivy. Žádný z těchto motivů se sice nepodaří uchopit a přednést v celém potenciálu, ale divák co je schopen si všechny důsledky, možnosti a zákoutí té či oné myšlenky domyslet (tozn. nepotřebuje vše doslovně dovysvětlit a dohrát), ten v tom pořád bude vidět tu nápaditou "coby, kdyby" hru... Poslední díl byl dokonce i napínavý a svým způsobem uspokojující... Nejslabší, ale pořád velmi zajímavá série.

Jo, má to sice snad všechny do očí bijící klišé žánru posbírané do jednoho paklu jako pokemony, ale je to zároveň i tak krásně přímočaré, svižné a krátké, že to člověka prostě nestihne nasrat. Podruhé si to asi už nikdy nepustím, ale oddychová jednohubka to byla povedená.

Asi nejblbější projekt s Godzillou co jsem kdy viděl (a viděl jsem je všechny). Než tohle, to si radši 4x za sebou pustím ten Emmerichův blábol, to byla kdysi dávno aspoň zábava. 1 hvězdu (namísto odpadu) dám jen proto, že jsem to nedokoukal a tak má to mé hodnocení jisté rezervy.

Není to vůbec špatné ale v porovnáním s ostatními Dupliexovkami je to přecejen vlažnější (asi bych to nedoporučil jako startovní snímek pro seznámení s jeho filmografií). Základní zápletka, vedlejší motivy i třeba přímé odkazy na Dalího jsou fajn, ale jaksi tomu chybí rytmus (což je vzhledem k tématu filmu možná záměr, ale prostě to není tak koukatelné jako jindy)... Myslím, že je třeba poznamenat, že snížený kontrast i barevnost několika posledních Quentinových filmů (na což si tady spousta lidí stěžuje) není výsledek neumětelskosti ale záměr, kdy jde o jakési zcivilnění surreality (kdy surrealita má pořád základ v realitě a/ale ta je pro většinu z nás všední, šedivá, banální)... Za mě dobrý. Pořád je to svět kterému rozumím a který mě rozesměje.

Má to parádní premisu, nějakou tu místopisnou atmosféru, Joy vždy cokoliv tahá nahoru, Smith i Stamp jsou jako obvykle super. Je to ale zároveň jaksi hysterické a otravně stylizované (zvláště, pokud vás, jako mě, šedesátky bytostně iritují) . Půl filmu tam buchta běhá v modrorudých neonech a třeští oči na bandu polonahých nadrženců a divák má víc touhu vlepit jí ukidňující facku než jí nějak v té její schizoidní epizodce fandit. Část dopoledne jsem tím zabil bez újmy, ale doporučovat to na potkání asi nebudu.