Hrůza na jevišti

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Zrovna dneska jsem měl náladu na nějaký starší nebo postarší film. Ne na hrůzy typu Madla zpívá Evropě, ale na něco decentnějšího. A když bylo v programu napsáno jméno Alfred Hitchcock, nemohl jsem jinak. Můj největší problém byl, že jsem televizi zapnul, když už film 15 minut běžel, takže jsem měl mezi postavama docela bordel. Naštěstí orientace se rychle zlepšila a film se mi i docela líbil. Byť budu mít ještě týden noční můry ze vzhledu Marlene Dietrich, určitě to stálo za to. Hitch jako kolemjdoucí rulezzz. (28.07.2007)

Škoda tej prestrelenej stopáže. Ak by mal Stage fright o dvadsať minút menej, bol by omnoho svižnejší a divák by nemal pocit, že niektoré pasáže sú tak trochu hluché. Potom by aj lepšie vynikla výborná ústredná myšlienka príbehu, v ktorom každý "hrá" niekoho iného, kým v skutočnosti je. Film je to stále inteligentný, občas vtipný, hlavná ženská postava veľmi príjemná a pointa vydarená, v tóne tej ústrednej myšlienky o ľudskom divadle plného pretvárky s názvom život. Bohužiaľ však nie je Stage fright strhujúci a mám pocit, že tento scenár tak do audiovizuálnej podoby pretransformovaný byť mohol. Po druhom pozretí zvyšujem hodnotenie na základe použitia jeho motívov. (15.11.2014)

Zbytečně dlouhý snímek, který má s hrůzou společného asi tolik, co fotbalisté Sparty Praha s Ligou mistrů. Hitch byl evidentně narcis, který se rád nechával vidět ve svých filmech a ani zde si neodpustil krátké, několikavteřinové intermezzo, které je bohužel nejsvětlejším bodem filmu. Fakt nevím co pochválit, je to kýč jako hrom, který neví zda být romancí, thrillerem či nedejbože hororem. Není to ani jedno - jde jen o ukecanou nudu s úsměvným koncem. Sorry, pane Hitchcock, radši toho necháme a příště sáhneme do klasiky, kterou už máme nakoukanou. Snad nám po letech nevybledla... (14.08.2014)

Ten film skutečně není nijak grandiózně zrežírovaný. Chybí mu pořádný padouch a nemáme důvod některé z postav držet palce, navíc hned v úvodu ošklivě podráží nohy divákovi. Problém není v tom, že by nás ponoukal věřit lži, on nám lže! Hodně nefér přístup. V rámci objektivity nemohu napsat, že to byla hrůza, ač zažívaná nuda tomu odpovídala, proto bych zůstal u neutrálního „průměrný film“. (Hitche můžete vidět na ulici za – pro sebe si povídající – Jane Wymanovou). 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Mahalik (08.09.2007)