cheyene

Gregory Peck v roli přísného a neústupného generála byl skvělý, zpočátku neměl ve všem mé sympatie, ale později jsem si jeho postavu oblíbil. Přímo nad hlavou je velmi dobrý válečný film, kterému k 5. hvězdičce moc nechybí. Stojí zejména na vynikajícím hereckém výkonu Pecka, autentických záběrech a vztahu mužstva ke svému starému a via facti novému veliteli.

Skvělá atmosféra poválečné Vídně umocněná černobílým obrazem, skvělé herecké výkony, zajímavý námět a vynikající zjevení Orsona Wellese na scéně. To byl vskutku režisérský majstrštyk po všech stránkách. Závěrečná naháněčka v kanálech byla patřičně napínavá a utvrdila mě v mém hodnocení.

Snad jedině z úcty k Chucku Norrisovi přihodím třetí hvězdičku, jinak by to bylo na slabé 2*. V mnohém nemá tento film sílu a kouzlo jako seriál. Chybí tu zejména nějaké mravní ponaučení pro mládež, řešení nějakého soudobého globálnějšího problému (alkoholismus, drogy, šikana, války gangů, náboženská intolerance, rasismus, atd.), trocha vtipu, ale také citelně chybí parťák Trivette, jenž se tu pouze mihne. Kdo zná seriál a má rád poslední dvě série, jistě postrádá i rangerku Sydney Cook, parťačku Gagea. Když už se Norris k postavě Cordella Walkera vrátil, mohl se namísto komplikovanějšího případu, resp. dvou případů, zaměřit spíše na svůj osobní život, svoji dceru, dalo se sem zakomponovat i jeho stárnutí a popřípadě plánovaný odchod na odpočinek a předání žezla například Gageovi. Jako fanouškovi seriálu mi tu chyběl i jeho ranč a budova Tarrant County Courthouse. Nelíbilo se mi ani Walkerovo nové auto, ovšem modernizace jako taková mi nevadí (proč by musel neustále jezdit v tomtéž autě, že ano..). Poměrně šokující je tu závěr a jeho tragičnost musí svým způsobem ranit všechny, kdo seriál Walker texas ranger mají rádi.

Blackmail bych na úvod shrnul následovně. Jedná se o zajímavý pohled na počáteční tvorbu mistra thrillerů (hororů) Alfreda Hitchcocka, ale také na neméně zajímavý exkurz do prolnutí prvků němého a zvukového filmu. Zpracování scén je i po letech stále delikátní, hra se světly a stíny, poetika černobílého obrazu a hudba typická pro němé snímky dodává tomuto počinu správnou atmosféru a námět zpracovávající jak romantiku, tak vraždu, je patřičně poutavý. Holt Hitchcockův talent byl znát již zde a poněvadž celý film trvá nějakých 82 minut, není tu prostor pro nudu. K dokonalosti chybí málo.

Pro mě začal tento kultovní snímek zařazený mezi "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete" být zajímavý až v posledních možná 20 minutách. Teprve tehdy jsem začal nacházet sympatie k pochlastávající ústřední dvojici a začal mě více zajímat případ ohledně vraždy a zmizení. Možná, že se časem podívám i na další pokračování, každopádně tomuto nemohu momentálně dát více jak 3*, neboť na komedii tam bylo pro mě příliš málo vtipu, na drama málo dramatu a převládlo tak pouze krimi, které však skrze míchání dalších žánrů není tak napínavé a úderné, jak bych možná chtěl.

Svým způsobem zajímavé, avšak ničím ohromující, ničím tento snímek nezanechá hlubší dojem. Je to pouze tlachání o sexu a o tom, kdo kde s kým a proč a jak to nakonec dopadlo. Sidewalks of New York je pro mě zkrátka průměrná záležitost.

Chviličku jsem tomuto snímku přivykal, ale přesto se mi tak nějak líbil od začátku. Nejlepší část je suverénně ta, když Travis s Hunterem pátrají po Jane a následné Travisovy návštěvy jejího zaměstnání, přičemž opravdu nejlepší je vyprávění příběhu přes zrcadlo. V této pasáži bych pochválil kameru a celkově zpracování. V celém filmu pak musím zmínit skvělý herecký výkon Harryho D. Stantona, ale také hudbu. Pár scén bylo trochu nelogických, což mi ubírá z dojmu na 5*.

Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc.

Vnitru Llewyna Davise se toho děje tak málo, že nemohu hodnotit lépe. Sledoval jsem snímek pozorně a pociťoval jsem spíše nudu. Chválím hudbu a kameru.

Další ze skvělých zástupců film-noir. Od počátku se dá tak nějak tušit, o co půjde, ovšem jak se co bude vyvíjet, to už tak zcela zřejmé není. Ke konci snímek nabírá na napětí, divák může být na vážkách, zda ústřední dvojici fandit či ne, zda je vůbec morální s nimi soucítit. Potěší také prostředí a atmosféra. S mírně přivřenýma očima dávám 5*.