MickeyStuma

Filmová adaptace skutečného příběhu Deery, mladé Somálky, která uprchla před válkou a násilím ve své zemi a usadila se v Irsku. Celý příběh je natočen téměř polodokumentárním způsobem a ukazuje Deeriny útrapy a problémy, kterým je nucena čelit, když se snaží přizpůsobit novému životu a kultuře. Celé je to pojato v jejím vyprávění, takže všechny události jsou čistě z její perspektivy. Právě tímto způsobem jsou emocionálně realisticky vykresleny útrapy a výzvy, kterým čelí somálští uprchlíci, když se snaží přizpůsobit životu v nové zemi. Ukazuje, jak se uprchlíci vyrovnávali s chudobou, diskriminací a traumaty. O to cennější je, že se tvůrci vyhnuli uměle vyvolávanému dramatu a nechali vše přirozenému vývoji. Úvodní imigrační scéna má však svou atmosféru. Nejvíce emocionálně vypjatými scénami jsou svědectví o obřízkách násilně prováděných ženám. Aja Naomi Kingová v roli Deery dokázala přesvědčivě a srdcervoucně zachytit její emoce a útrapy a podala silný a dojemný výkon. Tvůrci však přistoupili blíže k artovému stylu vyprávění, takže film je určen spíše náročnějšímu publiku. Ostatní se jistě budou bez zájmu o téma nudit.

Vizuálně úchvatný film s příběhem zasazeným do dystopické budoucnosti. A je to příběh na klasické téma hrozby ze strany umělé inteligence a robotiky. Tentokrát nápad využil nanotechnologii implantovanou do lidského těla, kde se spojila s lidskými buňkami a upravila lidskou DNA podle potřeby. A tak vznikl dokonalý všehoschopný humanoid, kterého není snadné odhalit. A jak už to v podobných filmech bývá, chystá se pomocí takových humanoidů vyhlazení lidstva. Námět se dotýká i některých důležitých témat, jako je nerovnost a třídní boj, ale příliš do hloubky se nezkoumají. Děj je poměrně jednoduchý a bohužel kvůli častému používání takových témat už i bohužel předvídatelný. Obsahuje však choreograficky a vizuálně úchvatné bojové scény, které mají švih a rychlý akční střih, takže pro někoho zase mohou být spíše nepřehledné. Celé se to odehrává v krásném a fantastickém světě plném úchvatných scenérií. Vizuální efekty jsou v tomto případě opravdu ohromující. Za zmínku stojí i to, že hlavně fanoušci nejen akčních sci-fi filmů v každé scéně určitě rozpoznají motivy z různých světově známých filmů. A že jich je tu opravdu hodně. Na začátku válečná bitva alá ´Terminátor´ (1984), korporace na humanoidech alá ´Robocop´ (1987), vyzuální podoba města alá ´Blade Runner´ (1982) nebo brouci, byť v tomto případě humanoidní, alá ´Hvězdná pěchota´ (1997). Dokonce se našlo místo i pro roztomilého robotka, používaného hlavně v rodinných filmech. Hlavní ženská postava možná svým charakterem připomene ´Ghost in the Shell´ (2017). Jako akční sci-fi film je to ale jinak i přes svou jednoduchost povedené, takže není potřeba ke správnému uchopení zápletky během sledování složitě přemýšlet.

Tollywoodská akční zábava obsahující kromě očekávaných napínavých akčních scén především dramatizaci s patřičnou hloubkou v neustále napínavé atmosféře, včetně romantických a zejména emotivních momentů. Dotažený scénář si přísně udržuje stylovost za pomoci upřímně chytlavé hudby a vizuálního stylu. Příběh je inspirován skutečným osudem legendárního lupiče ze Stuartpuranu v Andhra Pradedu, který vyniká svou pověstí díky rafinovaným způsobům svých činů, zejména pokud jde o útěky před policií a z vězení. Charismaticky ho ztvárnil Ravi Taja, který mu mistrně propůjčil tvrdý zevnějšek a zároveň zranitelnost a lidskost. Naproti tomu neúprosně pronásledujícího policistu, kterého se stejnou obratností ztvárnil Anupam Kher, bude každý divák nemilosrdně nenávidět. Navzdory tradičně dlouhé stopáži zde není žádné hluché místo, což znamená, že se neustále něco děje v perspektivně svižném tempu. To, že jsou některé dějové sekvence předvídatelné, už není nic výjimečného. Příběh se každopádně drží jednoduchosti, takže není třeba přemýšlet co, kde, kdo a proč. Všechny zvraty se dříve či později vysvětlí, díky čemuž zábava neomrzí a stále si poutavou pozornost udržuje svou silnou energií. Fanoušci tollywoodských akčních filmů si tak i tentokrát přijdou na své.

Akční film s plnohodnotnými bojovými scénami v podobě přestřelek a soubojů slibující ryze akční zábavnou atmosféru, překvapivě na svou kratší stopáž se smysluplným dějem. Některé postavy sice jsou poněkud ploché a motivace některých aktérů nejsou vždy jasné, ale na druhou stranu je právě takový scenáristický neduh specifikem většiny podobných filmů. Příběh zasazený do temného podsvětí má přijatelné tempo a je plný zvratů, avšak drží se v jednoduchosti, takže není potřeba se obávat složitých zápletek. Přestřelek a soubojů je tedy přítomno více než dost a to by nebylo, aby se k tomu také nenašel prostor pro nějaké ty emoce. Děj se nezdržuje spoustou zbytečností a jen se pevně drží své dějové linie, takže příjemně plyne a zanechá, svým způsobem, takový obyčejně průměrný standardní filmový zážitek.

Kdysi se ve filmech o příšerách používaly nekvalitní loutky a šlo většinou o vysokorozpočtové filmy, nyní se používá nekvalitní CGI, které je určeno jen pro filmy nízkorozpočtové. A nejen to. Dříve byla snaha mít alespoň nějaký smysluplný scénář. Tady se na logiku nemyslí a bohapustě se plácá páté přes deváté. Hlavně že se to hýbe a něco se děje. Takže tu opět máme obrovského žraloka a obrovskou chobotnici z předchozího snímku ´Megažralok vs. obří chobotnice´ (2009) pro změnu vystřídal obrovský krokodýl. A stejně jako u zmíněného předchozího filmu, proč ne? Jenže tak, jak je scénář vystavěný, by se daleko víc hodil do komiksového zpracování než do filmu. Není tu žádná hloubka a hlavně žádná pointa. Postavy jsou nezajímavé a svým chováním možná děsivější než samotná monstra. Filmové studio Asylum je proslulé filmovými braky, které jako by se vrátilo k brakové filmařině padesátých let. Sledovat takový film lze skutečně jen s obrovským sebezapřením, diváckou odvahou a zatemněnou myslí. Ano, fantazii se meze nekladou, ale v tomto případě se přece jen doporučuje sledovat jen na vlastní nebezpečí.

Typický „eastern“ sovětské kinematografie, zasazený do atmosféry Velké říjnové revoluce, určený především mladým divákům. Jak už to ve své době bývalo, film má hlavně výchovné vlastenecké pojetí, čemuž napomáhá hlavní postava Kosti, dospívajícího rolnického synka, který se v takové drsné době zoceluje jak charakterem, tak samozřejmě i názorem. Příběh není nijak složitý, což je vzhledem k diváckému zacílení velké plus. Film lze sice považovat za propagandistický, ale vyloženě stranická politická agitka, která je pro podobné filmy běžná, zde chybí. A není zde ani zmínka o revoluci, takže o jejím průběhu víme jen ohledně roku, kdy se příběh odehrává. V době dnešní, kdy už o ní málokdo něco ví, působí celý příběh jen jako obyčejný dobrodružný příběh. O tom nakonec svědčí i použitý soundtrack zvýrazňující spíše jen obyčejnou filmovou zábavu než dramatizaci. Děj je patřičně jednoduchý a plně srozumitelný. Dokonce byl tento snímek oceněn zlatou medailí na XIX. festivalu neorealistických filmů v Avellinu v roce 1977. A to už o něčem svědčí.

Vražedných bubáků je stále málo, a tak nám tvůrci ze SyFy naservírovali dalšího. Takže obyčejný televizní film navíc s dějem obsahujícím spoustu známých motivů a tak jednoduchou zápletkou, že jednodušší už to být snad ani nemůže. Dospívající mládež na farmě vedle kukuřičného pole a strašák s vražednými choutkami. Jako jediný je CGI, ale překvapivě není v tom kouřovém démonickém ražení nejhorší, obzvlášť na televizní produkci. Jelikož si tedy scénárista se scénářem moc práce nedal, není ani moc o čem přemýšlet. Prostě bubák na správný slasher beroucí si všechny postupně do parády. S přijatelným představením všech postav si taky nikdo zvlášť hlavu nelámal. Film začne, a než se kdo stačí rozkoukat, už to jede. O drama se hodně především snaží soundtrack, ale jinak se při sledování nikdo hrůzou potit nebude. Naopak by mohlo být zábavné hádat, kde jsme už jaký motiv leckteré scény asi tak mohli vidět. Na televizi film rozhodně není po technické stránce nejhorší. Naopak by se dalo uvažovat o přijatelnosti, ale ten scénář přece jen mohl být na události daleko lépe zpracovaný. Sice už je dost těžké přijít s něčím originálním, vzhledem k obrovskému množství podobných filmů, ale když už se něco dělá, tak i s malým rozpočtem pořádně.

Je to gangsterka s tolika souboji, že smysl příběhu a logika mnoha scén uniká. Jeden chlápek si spokojeně vykračuje po ulici, píská si a najednou ho přepadne skupina chlapů. Divák se sice dočká efektní rvačky s použitím bojových umění, ale není znát, kým byl přepaden a proč. A tak nějak se to celé odvíjí po celou stopáž až do klasického masivního závěrečného souboje. Choreografie soubojů je ucházející, a tak si člověk v tomto ohledu přijde na své. Možná až příliš, když je to na úkor smysluplného děje. Ale na druhou stranu zase taková minimalizace příběhu je pro prezentaci bojových umění dostačující. Jde prostě o válku dvou gangsterských bossů, z nichž si jeden najme bojovníka, aby zabil toho druhého, a donutí ho únosem jeho matky, která však během určité akce zemře, což má za následek bojovníkovu pomstu na obou stranách. Takže co víc si přát.

Děj televizní detektivní minisérie se odehrává ve starém a luxusním sídle na předměstí Moskvy, takže struktura zápletky i prostředí připomíná staré dobré anglické detektivky. Příběh bohužel postrádá jakýkoli náznak dramatizace či napětí. Slabý scénář je typický pro komorní etudu, která nemá čím zaujmout. Žádné zvraty, žádná překvapení, žádné emoce, prostě nic. Navíc velmi pomalé tempo, takže kdo u toho neusne, má vyhráno. Roztáhnout slabý scénář do čtyř seriálových dílů je buď tvůrčí odvaha, nebo požadavek televize pro naplnění vysílacího programu.

Poněkud kontroverzní drama s námětem nemálo podobným filmu „Lolita“ (1962). Příběh je údajně založen na skutečných příbězích prostitutek v neworleanské čtvrti Storyville v roce 1917, kde se film samozřejmě také odehrává. Violet, dvanáctiletou dívku vyrůstající v nevěstinci, kde je její matka zaměstnána jako prostitutka, hraje mladá Brooke Shields, která je u nás známá asi jen z filmu „Modrá laguna“ (1980). Příběh se zabývá především sociální stránkou dvanáctileté Violet a zejména vlivu okolí na její dospívání. Tvůrci se odvážně nevyhnuli snad ničemu. Nejsilnějším momentem je dražba v nevěstinci, kterou mají starší muži získat Violetino panenství. Sňatek Violet se starším mužem je už jen třešničkou na dortu. Co však vyvolalo větší skandál než u předchozího filmu Lolita (1962), jsou erotické scény, byť jsou na naprostém minimu, které nevynechávají nahotu ani u Violet. V kontextu syrovosti reálií a daných skutků to byl tvůrčí záměr. Co je však skandálnější? Zobrazení reality ve filmu, nebo skutečný život? Režisér Louis Malle pečlivě vykreslil propracovaný svět neřesti a plně vystihl krásu i smutek Storyville. Strhující výkon Brooke Shields ukazuje nevinnost uprostřed hříšné reality. Film se tak s plnou syrovostí přímo dotýká nelehkého tématu zneužívání dětí, ale na druhou stranu spíše než k drsné exploataci vede k pomalému a melancholickému zkoumání, které je tak pečlivě natočené, že je až vypravěčsky podnětné. Pokud film některé diváky zneklidní, splnil svůj účel. Měly by je stejně tak zneklidnit i životy takových dospívajících dívek v reálném životě bohužel i současném. Ruku na srdce, kolika lidem to není jedno??