MickeyStuma

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Může to připadat divné, ale je tomu tak. I do románu Aloise Jiráska ´Temno´, které dle literárních odborníků představuje jeho vrcholné dílo. A to by nebylo, aby i něco takového nebylo dle stranického zadání zprofanováno. Základní dějovou linkou je melodrama o nešťastné lásce dvou mladých lidí, které tragicky rozdělí víra. A právě víra je kamenem úrazu všeho nešváru a nenávisti a tak se i zpracování do filmu Jiráskova díla stalo ve své době cíleným agitačním plodem proticírkevní a protikatolické propagandy. A samozřejmě je také použita tradiční šablona protestů chudého lidu, v tomto případě proti šikanujícím Jezuitům, a tak i zde se mimo jiné mluví o zakročení vojenskou silou proti chudinské rebelii, v tomto případě, kacířů. Film, který byl dokonce jako každý jiný mimořádný historický film natočen na barevný materiál, má tedy vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje filmovou spojnici z historií oné neslavné éry.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Chudý dělnický lid pracující celé dny za almužnu, zatímco buržoazie z jejich práce bohatne.  Tady tvůrci dle stranického zadáni do příběhu vložili motivy stávek, u kterých skutečně došlo ke střelbě do stávkujících dělníků, čehož se komunistická ideologie pro své potřeby zmocnila. Motivy událostí takových dělnických stávek byl v takovýchto filmových agitkách používán až do 80. let. A tak i v tomto filmu se při vnikající stávce stále chudších dělníků mluví mimo jiné také o nahlášení četnictvu, aby zakročilo proti dělnické rebelii.  Taková chudá doba ale skutečně byla. Nízké mzdy oproti vysokým cenám v obchodě a všudypřítomná buržoazní nadřazenost nad prostým lidem, takže pro komunistickou ideologii nebylo nic vhodnějšího. Film má tedy vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje  filmovou spojnici z historií oné neslavné éry.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Tady tvůrci použili ve své době reálné stavby vodovodů v obcích a v příběhu si k nutnosti stavby vypomohli hydrologickým suchem, které nastalo v roce 1947. Pro Josefa Becka se jednalo o druhý budovatelský film, a jak už dnes víme, role budovatelů už mu zůstaly pro spoustu dalších obdobně stranických počinů. Jen pro zajímavost, pokud jde o stavbu vodovodu na vesnici, následující rok byl do kin uveden další takový film a to pod názvem ´Slepice a kostelník´ (1950), kde se Vlasta Burian u komunistických funkcionářů vykoupil z politického poválečného marasmu rolí třídního nepřítele sabotujícího tuto stavbu . Film  má vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje zábavnou spojnici z historií oné neslavné éry.

Jakoby se jednalo o německou televizní verzi amerického filmu „Ulice Cloverfield 10“ (2016), jen v určitých detailech s drobnými odlišnostmi. No, a to by mohlo být o tomto filmu v podstatě vše.  Myšlenka včetně dějové šablony je stejná a v minulosti už dokonce byla filmově zpracována několikrát , takže nejde o nic převratného. Ale na televizní rozpočet se nedá říct, že by zaostával v atmosféře, napětí a výpravě. Obzvlášť na televizní poměry spíše naopak, avšak banálně zjednodušený scénář tomu u diváků moc šancí nedává. Pro ty, kteří znají výše zmíněný film, je zkrátka předvídatelný až hamba, což z něj dělá ne zrovna dobrý televizní filmový zážitek.

Filmová adaptace skutečného příběhu Deery, mladé Somálky, která uprchla před válkou a násilím ve své zemi a usadila se v Irsku. Celý příběh je natočen téměř polodokumentárním způsobem a ukazuje Deeriny útrapy a problémy, kterým je nucena čelit, když se snaží přizpůsobit novému životu a kultuře. Celé je to pojato v jejím vyprávění, takže všechny události jsou čistě z její perspektivy. Právě tímto způsobem jsou emocionálně realisticky vykresleny útrapy a výzvy, kterým čelí somálští uprchlíci, když se snaží přizpůsobit životu v nové zemi. Ukazuje, jak se uprchlíci vyrovnávali s chudobou, diskriminací a traumaty. O to cennější je, že se tvůrci vyhnuli uměle vyvolávanému dramatu a nechali vše přirozenému vývoji. Úvodní imigrační scéna má však svou atmosféru. Nejvíce emocionálně vypjatými scénami jsou svědectví o obřízkách násilně prováděných ženám. Aja Naomi Kingová v roli Deery dokázala přesvědčivě a srdcervoucně zachytit její emoce a útrapy a podala silný a dojemný výkon. Tvůrci však přistoupili blíže k artovému stylu vyprávění, takže film je určen spíše náročnějšímu publiku. Ostatní se jistě budou bez zájmu o téma nudit.

Vizuálně úchvatný film s příběhem zasazeným do dystopické budoucnosti. A je to příběh na klasické téma hrozby ze strany umělé inteligence a robotiky. Tentokrát nápad využil nanotechnologii implantovanou do lidského těla, kde se spojila s lidskými buňkami a upravila lidskou DNA podle potřeby. A tak vznikl dokonalý všehoschopný humanoid, kterého není snadné odhalit. A jak už to v podobných filmech bývá, chystá se pomocí takových humanoidů vyhlazení lidstva. Námět se dotýká i některých důležitých témat, jako je nerovnost a třídní boj, ale příliš do hloubky se nezkoumají. Děj je poměrně jednoduchý a bohužel kvůli častému používání takových témat už i bohužel předvídatelný. Obsahuje však choreograficky a vizuálně úchvatné bojové scény, které mají švih a rychlý akční střih, takže pro někoho zase mohou být spíše nepřehledné. Celé se to odehrává v krásném a fantastickém světě plném úchvatných scenérií. Vizuální efekty jsou v tomto případě opravdu ohromující. Za zmínku stojí i to, že hlavně fanoušci nejen akčních sci-fi filmů v každé scéně určitě rozpoznají motivy z různých světově známých filmů. A že jich je tu opravdu hodně. Na začátku válečná bitva alá ´Terminátor´ (1984), korporace na humanoidech alá ´Robocop´ (1987), vyzuální podoba města alá ´Blade Runner´ (1982) nebo brouci, byť v tomto případě humanoidní, alá ´Hvězdná pěchota´ (1997). Dokonce se našlo místo i pro roztomilého robotka, používaného hlavně v rodinných filmech. Hlavní ženská postava možná svým charakterem připomene ´Ghost in the Shell´ (2017). Jako akční sci-fi film je to ale jinak i přes svou jednoduchost povedené, takže není potřeba ke správnému uchopení zápletky během sledování složitě přemýšlet.

Tollywoodská akční zábava obsahující kromě očekávaných napínavých akčních scén především dramatizaci s patřičnou hloubkou v neustále napínavé atmosféře, včetně romantických a zejména emotivních momentů. Dotažený scénář si přísně udržuje stylovost za pomoci upřímně chytlavé hudby a vizuálního stylu. Příběh je inspirován skutečným osudem legendárního lupiče ze Stuartpuranu v Andhra Pradedu, který vyniká svou pověstí díky rafinovaným způsobům svých činů, zejména pokud jde o útěky před policií a z vězení. Charismaticky ho ztvárnil Ravi Taja, který mu mistrně propůjčil tvrdý zevnějšek a zároveň zranitelnost a lidskost. Naproti tomu neúprosně pronásledujícího policistu, kterého se stejnou obratností ztvárnil Anupam Kher, bude každý divák nemilosrdně nenávidět. Navzdory tradičně dlouhé stopáži zde není žádné hluché místo, což znamená, že se neustále něco děje v perspektivně svižném tempu. To, že jsou některé dějové sekvence předvídatelné, už není nic výjimečného. Příběh se každopádně drží jednoduchosti, takže není třeba přemýšlet co, kde, kdo a proč. Všechny zvraty se dříve či později vysvětlí, díky čemuž zábava neomrzí a stále si poutavou pozornost udržuje svou silnou energií. Fanoušci tollywoodských akčních filmů si tak i tentokrát přijdou na své.

Akční film s plnohodnotnými bojovými scénami v podobě přestřelek a soubojů slibující ryze akční zábavnou atmosféru, překvapivě na svou kratší stopáž se smysluplným dějem. Některé postavy sice jsou poněkud ploché a motivace některých aktérů nejsou vždy jasné, ale na druhou stranu je právě takový scenáristický neduh specifikem většiny podobných filmů. Příběh zasazený do temného podsvětí má přijatelné tempo a je plný zvratů, avšak drží se v jednoduchosti, takže není potřeba se obávat složitých zápletek. Přestřelek a soubojů je tedy přítomno více než dost a to by nebylo, aby se k tomu také nenašel prostor pro nějaké ty emoce. Děj se nezdržuje spoustou zbytečností a jen se pevně drží své dějové linie, takže příjemně plyne a zanechá, svým způsobem, takový obyčejně průměrný standardní filmový zážitek.

Kdysi se ve filmech o příšerách používaly nekvalitní loutky a šlo většinou o vysokorozpočtové filmy, nyní se používá nekvalitní CGI, které je určeno jen pro filmy nízkorozpočtové. A nejen to. Dříve byla snaha mít alespoň nějaký smysluplný scénář. Tady se na logiku nemyslí a bohapustě se plácá páté přes deváté. Hlavně že se to hýbe a něco se děje. Takže tu opět máme obrovského žraloka a obrovskou chobotnici z předchozího snímku ´Megažralok vs. obří chobotnice´ (2009) pro změnu vystřídal obrovský krokodýl. A stejně jako u zmíněného předchozího filmu, proč ne? Jenže tak, jak je scénář vystavěný, by se daleko víc hodil do komiksového zpracování než do filmu. Není tu žádná hloubka a hlavně žádná pointa. Postavy jsou nezajímavé a svým chováním možná děsivější než samotná monstra. Filmové studio Asylum je proslulé filmovými braky, které jako by se vrátilo k brakové filmařině padesátých let. Sledovat takový film lze skutečně jen s obrovským sebezapřením, diváckou odvahou a zatemněnou myslí. Ano, fantazii se meze nekladou, ale v tomto případě se přece jen doporučuje sledovat jen na vlastní nebezpečí.

Typický „eastern“ sovětské kinematografie, zasazený do atmosféry Velké říjnové revoluce, určený především mladým divákům. Jak už to ve své době bývalo, film má hlavně výchovné vlastenecké pojetí, čemuž napomáhá hlavní postava Kosti, dospívajícího rolnického synka, který se v takové drsné době zoceluje jak charakterem, tak samozřejmě i názorem. Příběh není nijak složitý, což je vzhledem k diváckému zacílení velké plus. Film lze sice považovat za propagandistický, ale vyloženě stranická politická agitka, která je pro podobné filmy běžná, zde chybí. A není zde ani zmínka o revoluci, takže o jejím průběhu víme jen ohledně roku, kdy se příběh odehrává. V době dnešní, kdy už o ní málokdo něco ví, působí celý příběh jen jako obyčejný dobrodružný příběh. O tom nakonec svědčí i použitý soundtrack zvýrazňující spíše jen obyčejnou filmovou zábavu než dramatizaci. Děj je patřičně jednoduchý a plně srozumitelný. Dokonce byl tento snímek oceněn zlatou medailí na XIX. festivalu neorealistických filmů v Avellinu v roce 1977. A to už o něčem svědčí.