HonzaBez

"Ať žije Rukapáně!" Asi nemohu ze 100% říct, ať žije film "Městečko na dlani." Díky hereckému mistrovství Františka Smolíka (alias starosty Buzka), Jindřicha Plachty (obecní blázen s píšťalkou) či Jaroslava Marvana tohle leporelo vážných i veselých historek ze života jednoho městečka, to rozhodně nemůže být úplně špatný film. Ale scenáristicky a režijně mi to místy přišlo takové bezduché či unylé. Slovy čepičáře (skvělý František Filipovský) by si za to autoři snímku zasloužili udělat "tabula rasa..." :D

"Mějte se tady dobře..." Při sledování tomuto dokumentu, který obsahuje zajímavý průřez životem a kariérou Jana Wericha, mi určitě dobře a příjemně bylo. Jana Wericha obdivuji od mládí a vskutku tak v mém případě platí to, co o něm v tom dokumentu říká jeho pravnučka, totiž že on byl takovým "dědečkem celého národa."  Asi nejvíc se mi v jeho případě vždy vybaví některé hlášky z jeho forbíny Horníčkem (včetně té o relativnosti středověku, která zazní i v tomto dokumentu). S Janem Werichem mám spojené též některé jeho moudré bonmoty (včetně těch o blbcích: „Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem"). Ty mi zde tedy trošku chyběly, ale to je asi tak jediná droboučká vada na kráse. Jinak úžasné bylo poslouchat vzpomínky Jiřího Suchého na Wericha. Jestli je někdo úžasným Werichovým následovníkem a dnes již sám legendou, tak je to právě Jiří Suchý. Tak si říkám, jak je dobře, že se natáčení tohoto dokumentu mohl ve svých devadesátinách dožít.

„V životě člověka se odehrávají maximálně dva nebo tři příběhy a opakují se tak krutě, jako by se nikdy nestaly.“ Jedni poznali, co je válka, vedle níž je „všechno příjemné a mile“, druzí žili v poněkud uvolněnější době šedesátých let, ale ani jim se nevyhnuly různé životní kotrmelce (autonehoda rodičů, rozvod, pokus o sebevraždu). To co prožila jedna i druhá generace hudebníků a tanečníků z Francie, Německa, Ruska s Spojených států bylo někdy neuvěřitelné, někdy trošku banální a zvláště v té dějové lince za šedesátých let mi to místy přišlo i trošku nudné. Co však rozhodně nudné nebylo a co bylo vskutku neuvěřitelné, byla hudba a tanec na řadu způsobů. Coby milovník Ravelova Bolera jsem si užil hlavně ta dvě hudebně-taneční čísla, která celý film hezky rámovala. Ale krásnou hudbou (různých stylů) je film doslova napěchován a zejména proto dávám i přes trošku slabší druhou polovinu plný počet hvězdiček.

"Teď radostně já půjdu v boj, a lepší nemohu mít zbroj. Než kytlici kterou přijímán, od té kterou nadavše rád mám." Samotný nápad s dialogy ve verších a s doprovodem poetických středověkých písní úplně špatný není. Škoda že ty verše jsou někdy trošku slaboduché. A herecké výkony většiny představitelů (možná s výjimkou Filipa Blažka) takové unylé.

„Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláště přihlédneme k tomu, že je nosíš pod trikem…“ Tahle básnička o spolužačce napsaná do občanského průkazu, patří k tomu nejhumornějšímu, co tento jinak poněkud trpký snímek o trpké době 70 let let, vyprávěný jedním z čtyř dospívajících kluků, nabízí. Z některým situací je člověku hodně těžko na duši (viz zejména osud jednoho z mladíků v závěru filmu), u některých si pak musí říkat, v jak absurdní době asi tehdy lidé žili (viz negramotný policajt). Každopádně ať už sledujete ty odlehčenější scény ze života tehdejší mládeže nebo ty temnější, v nichž hraje prim udavačství a policejní brutalita, určitě na Vás dýchne jakýsi "genius loci", který potvrzuje skvělá dobová hudba a výborná kamera.

"Pepe, pele, ať se to všechno mele..." Emília Vašáryová v roli maličko popletené sudičky je vcelku fajn, ale jinak takový nemastný neslaný průměr. Ostatně jako většina česko-slovenských pohádek posledních let.

"Slyšeli jste pravdu a lež, teď už na vás, kterou z nich poslechnete" Rozpoznat pravdu a lež není jen tak. To rozpoznat v tomhle krásně pohádkovém námětu rukopis Karla Šichtance (s inteligentním scénářem a několika povedenými hláškami) je mnohem jednodušší. Samotné zpracování téhle studiové pohádky rozhodně není fádní a herecké obsazení je též příjemné (Vladislav Beneš + Michaela Kuklová ale i ve vedlejších rolích třeba Hlaváčová nebo  Marta Vančurová coby jedna z víl). V neposlední řadě pak musím zmínit vcelku typickou hudbu Vadima Petrova.

„Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden, a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být, nelze se jí ubránit.“ Na téhle pohádce oceňuji zejména krásné písničky (s trefnými texty Arnošta Goldflama). Ten příběh sice možná není tak pohádkový, jak by se na pohádku slušelo (chybí zejména jakékoliv nadpřirozeno), ale mě coby milovníka hudby v tomto případě na čtyři hvězdičky stačí ty krásné písničky (a celkově uchu libá hudba). Po herecké stránce jinak též nemám výhrady, potěší zejména Jitka Čvančarová.

"Krucinál, co je to za nápad…" Tuhle pohádku jsem dnes viděl poprvé a místy jsem si vskutku říkal, co to jsou za střelené nápady. Chvíli papouškem, chvíli černochem. Chvíli v opeře (v hledišti i jevišti), chvíli v parní lázni. "Tohle že je opera? Tohle je horší než parní lázeň. Spíš blázinec..." :D  Celkově jsem si ale ten Herzův pokus o otevření dveří do pohádkového snu splněných přání vážně užil. Jeho poetika, imaginace a opulentní výprava (v kulisách staré Prahy) nemají chybu. Co rozhodně překvapilo, byla pohádkově kouzelná hudba Michaela Kocába (který si v pohádce i zahraje roli dirigenta v opeře). Nápad s Janou Brejchovou v dvojroli víl štěstěny a starosti je též výborný. A Tereza Pokorná v roli třetí víly Míny vážně půvabná. Důvod proč nedávám pět hvězdiček je hlavně to, že mi u některých rolí neseděl dabing (proč nemohl mluvit svým hlasem třeba Marek Brodský fakt nechápu).

„Jestli se Vám nelíbí můj lektvar, tak si to nechutenství můžete pořádně vychutnat…“ Vtipem tahle pohádka téměř přetéká (ač možná je víc pro dospělé než pro děti - viz třeba hláška o hloupém nápadu, který "přišel z hradu" ). Jen k závěru jsem už měl pocit, jako by jejím tvůrcům nějak docházel dech. Každopádně Ondřej Vetchý coby zodpovědný/nezodpovědný princ Hektor je vážně kouzelný. U Petra Nárožného (ač má asi nejvíce vtipných hlášek - viz třeba "Blázen nebyl, měl jen trvalé potíže s hlavou..") takový komický standard.