Režie:
Václav BinovecKamera:
Julius VegrichtHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
František Smolík, Gustav Hilmar, Marie Blažková, Ladislav Boháč, Marie Glázrová, Vladimír Řepa, Jaroslav Průcha, Blanka Waleská, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Tragikomické dění v idylickém městečku Rukapáně odkrývá jak předsudky místních obyvatel, tak jejich solidaritu. Kronika městečka Rukapáně zachycuje úsměvné i tragické osudy jeho obyvatel na konci devatenáctého století. Pytlák Matěj zachrání radu Zimmerheiera v zasypaném dole, starosta Buzek je varován andělem, aby nechal pití, a další události tvoří mozaiku maloměsta. MImopražská premiéra se uskutečnila již 4. 9. 1942 v Ronově nad Doubravou, kde se natáčely exteriéry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Je toho vo filme naozaj neúrekom. Príbehov, ľudských osudov, morálneho poučenia, na to všetko bola asi predloha bohatá a vo filme sa to prejavilo. Nebolo to pre mňa až také záživné, ale kvality filmu vrátane obsadenia musím uznať, a prihodím aj tú štvrtú hviezdu. –––– Piješ, moc piješ. Nám nahoře se to nelíbí! –––– Sto volů zpátky nevtáhne, co z hloupý huby vyletí. ()
Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději... ()
Film, kterému se nedá nic vytknout je manifestací našich starých skvělých herců. Má přiměřeně skrývaného vlastenectví, přiměřeně sociální propagandy, přiměřeně humoru a přiměřeně tragedie. Exceluje tu František Smolík, jako alkoholik, který je smířený s tím, že za to zaplatí. Exceluje tu i František Filipovský, který jde do volebního boje v podstatě jen se dvěma větami:"To si naše strana nevezme na to ódium" a "Uděláme tabulu rasa". Je to roztomilé a působí to jako předzvěst největšího komika let poválečných. ()
Neznám bohužel předlohu. Dle filmu soudě ale pomohla přesáhnout sladké příběhy, které vidíme v jiných filmech té doby. Oslovila mě i erotičnost scén, zcela mimo konvence té doby. Aktualizace: Trvalo to, ale přišel jsem tomuto filmu časem na chuť. Adaptace je vydařená v tom, že má bohatý seznam postav (ztvárněných řadou báječných herců), přitom pořád je zřejmá hlavní dějová linka. Ve vedlejší roli má skvělý výstup p. Smolík coby alkoholik; předznamenává zde podobnou svou roli továrníka Taubeho v geniálním Dnes naposled. ()
Na rozdíl od filmu kniha příliš vesele nekončí - v jejím závěru je vyhlášena První světová válka; muži odcházejí bojovat, a Matěj Řezáč tak už nevidí, jak mu žena porodí syna. Postava faráře je v knize vykreslena spíše negativně, což beru jako určitý výraz Drdovy komunistické propagandy. Povedený film, kterému k pěti hvězdičkám ale přece jen kousek chybí. ()
Galerie (6)
Photo © Nationalfilm
Zajímavosti (6)
- První mimopražská premiéra se konala 4. září 1942 v Ronově nad Doubravou, kde byl film natáčen. (zdeny99)
- Po natáčení zatklo Gestapo Karla Hašlera v hospodě v Třemošnici a odvezlo jej do koncentračního tábora Mauthausen. Poté bylo filmování zastaveno, scénář částečně přepracován a film byl později dokončen v pražských ateliérech. (zdeny99)
- Film se natáčel v Ronově nad Doubravou, v nedaleké Třemošnici a v Peklu v Železných horách. Ronovu nad Doubravou se dodnes říká Městečko na dlani, a také se tak jmenuje i obecní časopis. (zdeny99)
Reklama