Rimsy

Díla Vincenta van Gogha střídá polský venkov z přelomu století, což je z hlediska příběhu jedině ku prospěchu věci. Rozmáchlé melodrama má své nesporné kvality, Jagnu se však vyplatí vidět v kině hlavně díky úchvatné vizuální stránce, která mezi animovanou tvorbou nemá konkurenci. Více zde.

Tonda se nachází na pomezí dětství a dospívání a život mu znesnadňuje fakt, že neustále svítí. O vnitřní světlo je však třeba se podělit, což nápaditě zjišťuje s pomocí nové kamarádky Slávky. Tenhle český animák je stejnou měrou hravý a vtipný jako nesamozřejmě poučný pro všechny věkové kategorie. K páté hvězdě mu mnoho nechybí. Více zde.

Krásně vypadající sci-fi romance zdatně mixuje prvky známé z mnoha jiných dystopií i road movie, přetváří je však ve svébytný a velmi pohlcující tvar. Příběh o dvojici snažící se obelstít represivní a dehumanizovaný systém končí výrazně jinak, než bývá zvykem, a správně naladěného diváka tak velmi podnětně zabaví. Více zde.

Zdařile provedené a popkulturně velmi dobře známé skladby (jež si vysloužily i nominaci na Oscara) podtrhuje přirozená, místy až nedbale působící choreografie, která nepůsobí přehnaně profesionálně, zato podporuje životnost postav obývajících tento zřetelně umělý svět. Zde je nejvíce patrné volnomyšlenkářství a uvolněnost celého snímku, díky němuž nepůsobí nejzákladnější příběh naší kultury přehnaně upjatě a do sebe sama zahleděně, ale naopak nabízí jeho stále přístupnou aktualizaci. Více zde.

Agitační thriller o únosech dětí a jejich prodeji do sexuálního otroctví se bere natolik vážně, až místy vyznívá nezáměrně směšně a shazuje tak důležitost celého tématu. Díky zkazkám provázejícím dílo i osoby na něj napojené se jedná o podivný projekt, který je mnohem zajímavější jako popkulturní fenomén nežli skutečný film. Více zde.

Wes Anderson tentokrát vycházel z krátkých a úderných, ačkoli přece jen trochu tajemných a mnohoznačných povídek Roalda Dahla, a toto spojení je rozhodně ku prospěchu věci. Čtveřice kraťasů na Netflixu stojí za vidění už jenom proto, že nápaditostí a hravostí dalece převyšuje většinu původního obsahu této platformy. Více zde.

Nebudu lhát, sorkinovsky ukecané filmy nemívám zrovna rád, a když se navíc jedná o finanční téma, kterému vůbec nerozumím, body nahoru jen tak nepůjdou. Tohle antikapitalistické drama přitom většinu finančních procesů, o nichž postavy většinu času mluví, příliš nevysvětluje – a když už, tak ve druhé polovině vyprávění, kdy jsem se smířil s tím, že to prostě nepochopím. Proto šel ostrovtip spousty dialogů mimo mě a spíše jsem se snažil nasávat celkovou atmosféru – která naštěstí vůbec není špatná. Sympatickému obsazení pochopitelně vládne Paul Dano v úloze moderního revolucionáře, který ze svého sklepa vede masy k poražení boháčů z Wall Streetu. Je sice jasné, kudy se bude příběh vyvíjet, a tak si pozorný divák může odškrtávat povinné položky scénáře, důraz na spodní vrstvy je však rozhodně příjemný. Sledujeme totiž spoustu ne-bohatých, kteří se snaží vymanit z dluhů prostřednictvím hry, kterou nemohou vyhrát, s čímž film pracuje poměrně citlivě a soucitně. Sílu komunity stvrzuje hojné zapojení memů a koláží z internetových fór, jež rozbíjí repetitivnost dialogů. Film nakonec není tak revoluční, jak by se mu zřejmě líbilo, ale na zvládnutou podívanou z ranku upovídaných, sociálně angažovaných dramat to stačí.

Nadšené reakce ze zámoří je nutné přisoudit erupcím na Slunci, jelikož Gareth Edwards rozhodně jedno z nejlepších sci-fi všech dob nenatočil. Stvořitel je nakonec v řadě problémů podobný Edwardsově předchozímu Rogue One – rovněž obsahuje ambici prezentovat vrstevnatý svět, jehož trable se nakonec vyřeší v uspěchaném, akčně bombastickém a srdceryvném finále. Nefungovalo to u prvního hvězdněválečného spin-offu a nefunguje to ani nyní. Stvořitel je však navíc velmi otravný svými neskrývanými ambicemi. Ve druhé polovině ždíme emoce na plné obrátky a snaží se o transhumanisticky laděné poselství, že umělá inteligence není nepřítel, ale kámoš. Během toho navíc načrtne spoustu témat, po slibném úvodu je však postupně čím dál tím jasnější, že Edwards a jeho tým prostě nejsou schopni vybudovat přesvědčivý svět či aspoň nápaditě přispět k ohraným otázkám o hranicích lidskosti a umělosti strojů. Ale aspoň je tam opravdu hodně výbuchů.

Hlavním tahákem tohoto ne-životopisu je jistě suverénní výkon Helen Mirren a jejího maskérského týmu, výsledek však překvapivě soustředěně a poutavě nabízí i trochu jiný (a zábavnější) zážitek, než by člověk od biopicu o političce čekal. Více zde.

Amazon si nechal natočit netflixovskou spotřebku a vy se do světa pohledných laskomin, mileniálského pozlátka a povrchních emocí klidně můžete vypravit také. Nic víc od něj však raději neočekávejte. Více zde.