White Plastic Sky

Formálně i obsahově velice ambiciózní filmový projekt, ve kterém si patrně potomci orbánovců sající evropské dotace za sto let vybudují neuvěřitelně hyperfuturistické hračičky uprostřed postkatastrofické pustiny. Až budou sociologové a historici za další stovky let - pakliže to lidstvo tedy přežije - zkoumat náš věk, musí ho podle mě nazvat druhým chiliasmem, který není toliko křesťanský, jako spíše environmentální. Z podobných kořenů čerpá i tento film. Pomiňme nesmysly, které se táhnou od samotné premisy přes děj, fyziku a svět, který je tu načrtnut, a hrajme klidně jeho hru. Tehdy nám film nabídne dechberoucí a pěknou animaci až avatarovských momentů, stejně jako něco, co je vždy třeba náležitě ocenit: náměty k přemýšlení. V leckterých momentech působivé, a to si to vypomohlo akčními scénami jen trošku. Rotoskopií a atmosférou může připomenout nějaké filmy od Linklatera, i když ten točí o ničem jiném. (14.10.2023)

Nádherné obrázky s nudným príbehom. A pritom ten námet ma silné základy aby fungoval ako osobná postapo dráma o nefunkčnom romantickom vzťahu a zároveň smutnom osude ľudstva. Do toho tu máme, hlavne ku koncu, načrtnuté zaujímavé myšlienky (komunikácia s rastlinami), audiovizuálne ide o nadštandardnú robotu (hlavne v tunajších pomeroch) a každý záber dýcha originalitou. Podobné artové filmy ale ťažia hlavne z postáv a vzťahov, tu pôsobia prázdne. Bez duše a dostatočného cítenia s nimi. Škoda, prvých 15 minút som bol nadšený, no hneď ako sa pomaly vydávame na cestu do neznámá, výrazne strácame tempo, absentujú zvraty, hrdinovia nečelia výrazným prekážkam (ani v osobnej rovine) a záver si ma nezískal vôbec. Ajked chápem prečo ukončili príbeh takto. V kine je to slasť pre oči, s taživou atmosférou (nie po celý čas), no bez ozajstných emócií, prekvapení a silného rozvoja charakterov. (16.11.2023)

Depresivní postapo natáčené rotoskopickou animací. Co zpočátku vypadá jako "standartní" dystopie po vzoru Soylent Green a Logan's Run o společnosti která na mrtvém světě přežívá díky průmyslovému kanibalismu se postupně mění na docela psycho sci-fi... a samozřejmě s neskrývaným enviromentálním podtextem. Na to že tohle vzniklo spojenými silami Slováků a Maďarů, a debutantů k tomu, jde o solidní překvapení. A díky stylu animace postav i vypadá dost světově, byť některá z cgi pozadí vypadají docela hnusně, jak ze staré videohry. 7/10 (31.08.2023)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 17: MAĎARSKO: Tak jsem se těšil, že si svůj aktuální sci-fi maraton propojím s aktuálním Art Film Festem a navštívím v kině aktuálně oceňovanou maďarskou sci-fi. Bez váhání přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů, sleduji je jen zřídka, když mi někdo animovaný film doporučí nebo mě zaujme např. tematicky. Námět futuristické budoucnosti po brutálních přírodních změnách zasazen do prostředí Budapeště a zvláště Vysokých Tater mě lákal, ale přestože jsem film sledoval v naprostém klidu v kině, většinou jsem se absolutně nedokázal do děje hlouběji dostat. Jakoby ona umělá hmota byla i mezi mnou a plátnem. Film oplýval až příliš uspávajícím tempem a z animovaných postav jsem nevnímal žádné emoce, natož pozoruhodnější charaktery. Co zůstává na Umělohmotném nebi pozoruhodné a skutečně mě fascinovalo, to jsou vizuálně úchvatně zpracované scenérie z vysokých hor, jiné přírody či futuristické jízdní dráhy. Naštěstí se tyto scenérie ve velkých celcích objevují pravidelně a občas je v rámci kladů doplnila i některá celá působivější scéna – u mě určitě vede děsivá jízda lanovkou a nedlouho poté hodně sugestivní dialog se starým mužem o totálním vystřílení stromů... Díky tomuhle, žel obsahově slabě využitému potenciálu dám alespoň plné 2 hvězdy, bohužel to celé neúměrně ve vztahu k samotnému stylu (s důrazem především na formu) a jednoduchému ději trvalo příliš dlouho. Do kina si občas zajdu i z různých důvodů, ale rozhodně nikoliv proto, aby se mi chtělo u filmu uprostřed volného dne usínat. [50%] [Art Film Fest, Košice 2023] (18.06.2023)

Najprv pozitíva filmu - príbehová premisa a funkčne a originálne zobrazený fikčný svet. Vďaka rotoskopingu sa film môže pochváliť aj slušnou atmosférou, čo je jeho najväčšia devíza. A hoci atmosférický nie je stále, väčšinu času to tam funguje. Problémom filmu je ( mimo absolútne nevyužitého potenciálu) niekoľko vecí. Vzťahy medzi postavami sú chladné a nedostatočne zmotivované. Aj keby som dokázal pochopiť, že sa psychológ snaží zachrániť človeka, ktorý očividne trpel depresiou a preto sa rozhodol pre razantný krok, celkom nechápem princíp hľadania si cesty k sebe skrz chladné a neemočné dialógy. Každý jeden vzťah je tam preto, lebo by tam mal byť. Ale skúste si spomenúť na akékoľvek meno postavy aj o dva dni neskôr. Kauzálnosť tam síce je, ale je vykonštruovaná. Nepôsobí reálne a dialógy typu - Strašne to bolí. Počkaj utriem ti čelo -, pôsobia nevkusne. A do toho logické lapsusy. Lanovka je neporušená aj napriek tomu, že je vo filme scéna, kedy je vyslovene zmietaná živlami a už ju malo asi tisíc krát niečo zničiť. Alebo dokonale naladený klavír v zničenom meste. Finále nekorešponduje s príbehom a absolútne zabíja ústrednú zápletku. Čo je na ňom ale horšie je fakt, komunikácia s rastlinami je tak dobrý nápad, že zamrzí, že práve ten nebol hlavnou témou príbehu. A úplne nakoniec je to vizuálna nuda. V kine som počul niekoho chrápať. Čo pri sedem ročnej práci trochu zamrzí. Slovenskí tvorcovia sa stále boja emócií a je to vidieť. A tí maďarskí očividne tiež. (15.11.2023)