Psema

Těsně po zhlédnutí jen lehce nadprůměrná kriminálka, kterou citelně vylepšuje geniální koncept, se s odstupem několika minut (nikoliv hodin, dní, či týdnů, jak tomu obyčejně bývá) stává vynikající, jelikož si divák uvědomí, jak moc ho Nolan přinutil vnímat příběh a žasnout nad tím, jak do sebe vše hladce zapadá a bez jediného zašprajcnutí funguje. Takhle unavený jsem po filmu nebyl hodně dlouho. A je to únava vskutku příjemná.

Woooooow. Jeden z nejchytřejších a nejlépe natočených filmů, co jsem viděl. Nolan nepotřebuje známé ksichty, peníze, ani velký štáb. Stačí mu kamera, vypilovaný scénář a vlastní hlava, která ani na vteřinu neselhává. Imho nejlepší Nolanův film... počítaje Temného rytíře.

Vzhledem k hypeu lehké zklamání. Skutečně jsem nečekal, že bude mít District 9 tolik logických lapsů, wtf momentů a dalších podpásovek typu záchrany na poslední chvíli a hudby vykradené z TDK. Blomkamp je ovšem machr, před kterým je třeba smeknout. Ať už za odvahu jít do něčeho podobného bez servítek a pořádného zázemí, tak za zpracování, které vážně nemá daleko k dokonalosti. Několikrát jsem se téměř začal nudit, ale Blomkamp pokaždé strhl film trochu jiným směrem a film opětovně nakopl. A to i přes překážky, za jaké považuji klišovitý vztah kreveťáckého otce a syna (výborné emoce) či pro mě vskutku nesympatického Copleyho, jehož Wikus mi byl první hodinu úplně ukradený. A doslovný konec pro idioty si mohl Blomkamp nechat až na DVD. 7/10

Filmová výloha sportovních a romantických klišé, product-placementu a českých (rádoby)celebrit, kterou nezachrání ani hezká kamera, zručně natočené scény z greenu a za všech okolností parádní Klepl. Nečekal jsem nic, dostal jsem dost málo, ale že bych měl závratnou potřebu VVV nenávidět, to zase ne. I když je pravda, že výstupy Kocurové a mistra Gotta šmelcují mozek a další orgány, jak to jen jde.

Tarantino jak ho opravdu nemám rád. Všechna čest famóznímu trojlístku Waltz-Schweiger-Laurent a scénám, v nichž některá jeho část hraje prim, úšklebek přehrávajícímu Pittovi a pár facek všemu ostatnímu od trapného Rotha až po samotného Tarantina, jenž definitivně zmutoval na egoistického mamlase bez špetky soudnosti a dobrého vkusu. Nečekal jsem akční jízdu dekády, jen jsem se v té záplavě vykrádaček, neumětelských odkazů, pozérských dialogů a prvoplánového (tedy ne moc zábavného) násilí nestihnul bavit. Vivat dialog v hospodě a úvod na farmě, všechno ostatní spálit a zahodit.

Až na úvodní sekvenci s autobusem a relativně snesitelné finále prakticky nekoukatelné. Na první krvavý řez se čeká dlouhých 30 minut , jimž předchází jeden odhalený mozek a plácání ručníkem přes zadek, a ani pak se nic pořádného neděje. Mistr kotelník je na scéně snad ještě kratší dobu než v jedničce, stěžejní teenager je blbec na kvadrát a režírující Sholder bohužel postrádá cravenovské koule, takže nepřijdou na řadu ani pořádná jatka. Jen spousta blbých keců, přehršle WTF momentů a totálně zmrvená "mytologie", která od reality a světa snů přešla někam do řitního otvoru. Vzpomínáte na třetí Halloween? Tohle je něco podobného.

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE.

Vzhledem k nulovým očekáváním příjemně překvapující pokus o slovenskou Magnolii, kterému silně ubližuje Kronerova snaha o propletení civilního života s fantasmagorickou mafiánkou, která má k uvěřitelnosti dál než Ewa Farná k opernímu zpěvu. Scenáristicky však všechno funguje. Postavy nepostrádají motivace, děj má hlavu i patu a drží pohromadě. Plus je příjemné vidět, že Kroner umí pracovat s tempem a vyprávět. Byť nikterak úchvatně či originálně.

Bez diskuze film léta... Sommers dostal do rukou tucet hraček, jejichž vztahy jsou komplikovanější než kvantová mechanika, scénář, balancující na hraně nechtěné parodie a seriózního akčního sci-fi výplachu, a spoustu peněz na to, aby se opětovně utopil ve vlastní ztrátě soudnosti. Výsledek? Nikoliv Van Helsing, ale rychle plynoucí, zatraceně cool a zábavné Star Wars pro iPodovou generaci, pro níž jsou světelné meče a kecy o vesmírné Síle příliš "old-school". Beze srandy... G. I. Joe se dá strašně snadno odstřelit jako stupidní reklama na hračky, jejímiž největšími klady jsou křivky Sienny Miller a Rachel Nichols, avšak pokud ve vás stále zůstalo něco málo z desetiletého dítěte, nemůžete ten film nemilovat. Už jen pro jeho famózní akční scény, vedle nichž jsou Bayovy nepřehledné střety plechovek k smíchu, to stojí. A ano, těm holkám to tááák sluší.

Krasinski je výtečný, ale ani on, ani líbivý soundtrack (a už vůbec ne téměř slzopudný závěr) mě nedonutí jít výš než na lehký nadprůměr, jelikož scenáristicky a především myšlenkově nejde o nic převratného a nového. Podobných motivů jako v Away We Go se najdou i v ostatních indie komediích desítky, přičemž zrovna Mendesova novinka jede ke svému cíli po trati, na níž to hodně často drncá víc než by mělo převážně kvůli naprosto nevěryhodným epizodkám, při nichž dva "normální" lidé potkávají samé "freaky" (celou část s Maggie Gyllenhaal jsem - až na kočárek - protrpěl). Kevin Smith mi toho o dospělosti a životních pravdách dokáže říct za stejný čas mnohem víc.