Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta

Tak já tomu asi nerozumím. První díl ode mě dostal dvě hvězdy z milosti za námět, protože to byl prostě první díl. Ale u druhého dílu jsem měl co dělat, abych mu nedal hvězdy čtyři (dost možná to zkazil až závěr, které fakt u filmů tohoto typu nemusím a scéna na konci mejdanu, která pokazila celkově tajemné vyznění Freddyho pomsty). Vždyť ty charaktery byly i celkem sympatické. Pokud nepočítám úvodní scénu v autobuse, dlouho se nestane žádná vražda. Máme tu v podstatě tři postavy plus Freddy, se kterými se dá skutečně dobře sžít. Kritizujete tu špatné dialogy, trapnost a tak dále a tak dále, ale fakt nechápu, proč tak činíte zrovna u tohohle filmu a neděláte to u ostatních Elm Street filmů, Pátků třináctých, Halloweenů, Vřískotů a vlastně téměř čehokoliv, co vás napadne v tomhle subžánru. Freddyho pomsta na tom není o nic hůře, ba naopak, neboť hlavní postava není, s výjimkou úvodního baseballového utkání, považována za největšího loosera, vlastně si ho všichni váží a chtějí ho vyslechnout, i když jedná jako blázen, což nebývá obvyklé. Vztahové záležitosti nejsou tak uboze nereálné, jak většinou bývají...vlastně celý snímek mi přišel celkem nezvyklý v jednotlivých detailech, já to vidím jako změny k lepšímu, protože tyhle filmy většinou nesnáším, ale je to asi přesně důvod, proč tu na to kydáte hnůj vy. (23.11.2008)

Freddyho pomsta si sice propůjčuje postavu zabijáka a titul Noční můry z Elm Street, ale prakticky nedodržuje žádná pravidla nastavená Wesem Cravenem v prvním filmu, a tak se v ní může stát opravdu cokoliv a je jedno, zda se to děje ve snu, nebo ve skutečnosti. Snímek přitom začíná velmi povedenou snovou scénou se školním autobusem, která patří mezi nejlepší hororové výjevy celé série, zbytek filmu však už postrádá veškeré kouzlo a logiku. Latentně homosexuální hrdina po nocích intuitivně bloudí do gay barů a postupně podléhá vtělení zabijáka, ale vzhledem k tomu, že v tomto filmu může být Freddy poražen silou lásky, jedno těžkopádně vyřčené „I love you“ vše dokáže vyřešit. Zklamáním tohoto dílu je i provedení Freddyho mordů, z nichž nejnápadnější je paradoxně ten šílený bizár zahrnující švihadla, nahý zadek a mrskání mokrým ručníkem. Když ke konci Freddy dorazí na bazénovou párty, těšíte se, že konečně začne to pravé řádění, ale scéna je přerušena dříve, než k něčemu stihne dojít. Spíše neuspokojivé pokračování a úkrok do ranku hloupého guilty-pleasure. (19.09.2020)

Prvá, Cravenova Nočná mora bola do istej miery zjavením - dokázala inovovať a refreshnúť už dosť vo vlastných stereotypoch zacyklený slasherový subžáner. Priniesla nového, silného antagonistu, pôsobivé výtvarné riešenia a kreatívny koncept, v ktorom sa sny plynule miešajú s realitou a slaseru sa tak otvorili nové dimenzie. Druhé pokračovanie je fascinujúce v tom, ako dokázalo Cravenovu prácu sabotovať. Jack Sholder poňal Nočnú moru ako všetko to, voči čomu sa prvý diel vymedzil - ako úplne tendenčnú, klišeovitú tínedžerskú vyvražďovačku, navyše podkopanú otrasnou dramaturgiou a nulovým citom pre atmosférickosť a rovnako mizivým pochopením pre poňatie Freddyho Kruegera ako slizko "príťažlivého" záporáka, sršiaceho obskúrnym čiernym humorom. Takto vyzerá zlý slasher. (22.11.2020)

Takovouhle podpásovku si Freddy prostě nezasloužil, kor v jeho raných začátcích. Dvojka sice slavila finanční úspěch, ale po kvalitativní stránce je to hrozná bída. Napětí je tu spíše v náznacích, věnuje se zbytečným kravinám (vybuchující papoušek) a vůbec podezřelá je celá gay atmosféra. Krueger občas hláškuje, ale stejně si ho divák neužije, jelikož se tu zjevuje hlavně v příšeří anebo až v samotném závěru. No a bohužel chybí i původní hudba od Bernsteina. Young je talentovaný skladatel, o tom žádná, ale aby nepoužil jeho hlavní motiv z prvního dílu, to je docela velká drzost. Ještěže se do trojky vrátil Craven a pomohl chytit Noční můře svěží dech. (24.07.2011)

Tak jestliže se mi první film této horrorové série zdal býti klasickou průměrnou podívanou, tak druhé pokračování dopadlo opoznání hůře. Největší šok byla pro mě asi skutečnost, že se nikdo ani neobtěžoval začít v místech, kde první díl skončil. Nevím mohlo se to různě lehounce návazně zahrát ( viz. třeba série Species ), ale tady scénarista vsadil čistě na vlastní hlavu a celý závěr prvního filmu vyignoroval. Vím, že jsem původně trošičku pyskoval na ten celý princip Freddyho zabíjení, ale díky tomu to pokračování jsem se alespoň utvrdil v tom, že Kruegerovi realita nesluší. Celé to přenesení této postavičky do skutečného světa mezi smrtelníky, dopadlo špatně až parodicky a díky tomu se ani ta pověstná mrazivá atmosféra nestihla dostavit. Závěr pak už jen dotvrzuje má slova i skutečnost, jak moc se tento díl nepovedl a jakým zklamáním je. (03.01.2011)