Všude dobře, proč být doma

Tenhle snímek je dokonalá ukázka filmu o lidech. Ale o opravdových, divných lidech. Je to ukázka toho, o co se čeští filmaři (Rudolfová např.) stále snaží, ale nikdy jim to nevyjde. A proč? Řekl bych, že až moc tlačí na pilu, kdežto Sam ví, kde je ta hranice, kdy si divák řekne "tak počkat, tohle přece už je trochu divné, tohle by normální člověk neřekl/takhle by se normální člověk nezachoval" a proto jsem si tento film zamiloval. Navíc, je to zvláštní, ale tohle je jeden z mála snímků, které opravdu můžu označit jako úsměvné drama, protože i když tento film je povětšinou smutnou ukázkou toho, jak rodiče vychovávají své dítě (dokonale praštěná Maggie!) a jak mladí rodiče, které to teprve čeká, jsou až naivní a slibují si, že takhle nesmí skončit. A tohle pozitivní myšlení se mi na tomto snímku opravdu líbilo. Sam je holt pašák. Po American Beuty a Road to Perdition je tohle třetí film, který od něj vidím a potřetí volím to nejvyšší hodnocení. Už se těším na jeho další filmy! 100 %. P. S. A nesmím zapomenout na geniální a uvěřitelnou ústřední dvojici (roztomilá Maya a pohodář John) a skvělý soundtrack. (19.07.2011)

V jednoduchosti je krása,tenhle snímek toto tvrzení vyplňuje jen co je pravda.Ústřední dvojce je sympatická každým coulem a o zábavu je taky postaráno-nejvíce se mi líbila ztrapňující matka a její ''zkažená'' rodinka a sřelená hippie matka Maggie Gyllenhaal, LOL scéna s kočárkem :) Filmu trošičku dochází dech na konci a může se zdát být malinko utahaný ale i tak mě potěšil jak poselstvím tak již zmiňovaným humorem. (11.01.2010)

Sam Mendes, věhlasný tvůrce filmů jako Americká krása, Mariňák, Skyfall nebo 1917. Mendes u svých filmů nestřídá pouze žánry, ale také pojetí a vždy zkouší realizovat něco trochu jiného. Spousty lidem se tedy mohlo zdát zvláštní, že se v roce 2009 dočkala uvedení romantická komedie Všude dobře, proč být doma právě v režii Sama Mendese, toho známého renomovaného tvůrce oscarových dramat. Mendes tehdy natočil opět něco jiného a dokázal, že je talentovaným žánrovým chameleonem, kterému ono přeskakování nedělá absolutně žádný problém. Což dokazuje i fakt, že je Všude dobře, proč být doma jedna z nejlepších romantických komedií minimálně posledních 15 let. Geniálně napsaná záležitost dvojice Dave Eggers a Vendela Vida, která dohromady funguje jako strašně milá a pocitově silná romantická road movie dvou hlavních hrdinů, kteří jsou tak trochu vyvrhely společnosti, nezáleží ovšem na tom z toho důvodu, že mají jeden druhého. Všude dobře, proč být doma dokáže být milou romantickou komedií, zároveň ovšem v divákovi snadno vyvolá úzkost, která ho donutí dvojici hrdinů neskutečně fandit. Je to snadné i díky trefnému castingu Johna Krasinskiho a Mayi Rudolph, kteří to divákovi dávají ještě snazší v tom ohledu, aby si divák k ústředním hrdinům udělal silný vztah a fandil jim v jejich cestě za hledáním domova. Všude dobře, proč být doma spíše než audiovizuální stránkou strhne skutečně silným obsahem, který v průběhu naprosto opodstatňuje rozhodnutí Mendese chopit se něčeho na první pohled tak obyčejného. Nezamrzí ani prvotní absence skladatele Thomase Newmana u Mendesova filmu, protože náhrada v podobě písní Alexiho Murdocha k filmu brilantně sedí a atmosféru několika momentů výrazně prodává. Všude dobře, proč být doma navíc po celou dobu působí neskutečně autentickým a lidským dojmem. Mendes natočil realisticky působící příběh jako ze života s perfektními dialogy a bravurně prodanou atmosférou. Pro spousty fanoušků Sama Mendese ho možná nebyla tato látka hodná, právě on z ní jako talentovaný tvůrce vyždímal naprosté maximum. Málokdo by tak schopně dokázal přeskakovat mezi komedií, romancí a psychologickým dramatem. Málokdo by navíc dokázal natočit film, který si jde sice při sledování užít s vypnutým mozkem jako solidní romantickou záležitost, zároveň ovšem obsahuje spousty zajímavých prvků, které Všude dobře, proč být doma posouvají o kus dál. Na první pohled vděčná záležitost v sobě skrývá spousty vrstev, které je fascinující rozkrývat. Tahle romantická komedie je ve finále nejen zajímavou sociální sondou, ale skutečně plnokrevnou záležitostí, která dokazuje, proč je Sam Mendes pořád jedním z nejlepších tvůrců současnosti.   Výjimečná romantická komedie, která staví na perfektním scénáři a je opatrovaná talentovaným filmařem, který dokáže pracovat s emocemi, atmosférou a dodat výjimečnou romantickou záležitost, která v rámci žánru skutečně patří mezi to nejlepší za poslední roky....... (15.11.2021)

Veronu s Burtem bych mohla poslouchat pořád. Prosté, avšak krásné dialogy naplněné láskou a strachem z rodičovství. Každý tápeme, bloudíme, pochybujeme, bojíme se a hledáme to svoje místo. Sam Madnes staví především na tom, že postavy nemusejí být zvláštní či jistým způsobem zajímavé, aby snímkem učaroval. Není potřeba ani dramatického či tragického scénáře, aby diváka polapil a dojal. I když se ráda nechám rozcupovat například Iňárrituovským dramatem, občas se přece jen raději nechám unést reálným a tolik opravdovým příběhem jako je právě Away we go. (24.02.2012)

Plný počet - okamžitě a bez kompromisů. Away We Go je komediální drama, u kterého jsem snad poprvé v životě měl pocit, že nesleduji "film", ale že někdo na kameru (někdo velmi zkušený) natáčel životní osud jednoho amerického páru. Bez neupřímnosti, bez přehrávání, bez scének na efekt. Jaké slovíčko mi ve spojitosti se snímkem Sama Mendese přijde na jazyk jako první? Upřímnost. Každý zažije - nebo by měl kvůli svému osobnímu zájmu zažít - něco jako Burt a Verona, ale jen málokterý filmař tento "nejpřirozenější příběh na světě" dokáže podat s takovou samozřejmostí. Away We Go je filmem, při kterém si sledující pár prohlubuje vztah, a to jsem nevěřil, že něco takového někdy napíšu. Je to film, po jehož skončení se milenci utvrdí v lásce, přátelé se dojmou k slzám a lidé po krásném vztahu se na sebe láskyplně podívají a pokývají hlavou. Konec se přitom nesnaží diváka nutně dojmout, jako každé druhé "drama" v top 200 zde na CSFD. Vůbec ne: snímek si prostě v poklidu skončí, nic neřeší, chce jen, abyste si z něj něco odnesli - nenuceně. A já si toho odnesl zatraceně mnoho. P.S. Při nadávací scéně v autě a následným odposlechem srdíčka dítěte jsem se smál přes minutu. Takový ten hurónský nezastavitelný smích, kdy jen čekáte, až zazvoní sousedi - bomba. (20.01.2010)