DorianGreene

Už dlouho se mi nestalo, abych chtěl v polovině filmu odejít z kina. Neudělal jsem to jen z úcty k Jiřímu Menzelovi a hereckému výkonu Martina Huby. Donšajni jsou opravdu slabý film. Chtěl jsem napsat, že by měl už někdo Menzelovi říct, aby raději nic netočil, na druhou stranu by byla škoda rozloučit se takovým propadákem. Tak snad příště…

Nekonečný příběh je symbolem mého dětství a vstupní bránou do světa fantasy. Nikdo už ho nikdy nepřekonal. Scéna s Artexem v močálech je jedna z nejsilnějších, co znám, a i dnes se mi u ní hrnou slzy do očí.

Žádný intelektuální zázrak, ale na sobotní večer příjemná zábava. Zajímavé je, že film má hodně společného s Troškovými Babovřesky (jméno hlavní postavy, vousaté a podpásové fóry), ale člověku z toho není trapně.

Natočit to jiný a hlavně méně známý režisér, je to filmová událost roku. Ale protože je tvůrcem Quentin Tarantino, je to tentokrát „jen“ na 70 procent. Snímek nepostrádá všechny tarantinovské vychytávky, kvůli kterým ho jeho fanoušci, včetně mě, zbožňují. Leckdy jsou dovedeny ad absurdum, což ctitelům tohoto šílence rozhodně nevadí. Jenže nejslabší stránkou Nespoutaného Djanga je samotný příběh a scénář. Dokud je na plátně Christoph Waltz (a že je tam v prvních dvou třetinách skoro pořád), tak je to herecký koncert. Ale zatímco jeho předchozí role německého důstojníka SS Colonela Hansy Landy byla zjevením a většina diváků si tohoto herce zamilovala, je u Djanga jeho lovec odměn zpočátku vtipný a překvapující, ale postupně se začne opakovat. Waltz totiž používá úplně stejné výrazové prostředky, gesta, mimiku, řečnické fígle jako v Hanebných panchartech. Člověk tak sleduje v podstatě polepšeného esesáka Landu, který prozřel a stal se ochráncem jiného etnika. V poslední třetině film ztratí řemen. Jakoby dopsal scénář někdo jiný. Kde je ta hutná atmosféra, kterou známe ze sklepní scény v Panchartech? Do toho započítejme zbytečné natahování konce a několik scénáristických lapsů (proč Django trénuje střelbu, když je po prvním výstřelu zřejmé, že to umí bezvadně; moment, kdy jde dvojice k nějakému příteli do srubu na dort atd.). Za vůbec nejsilnější pokládám hned úvodní sekvenci s otroky v řetězech a obchodní rozmluvou mezi doktorem Schultzem a dvěma otrokáři. Jako sled jednotlivých scének a hlášek je film skvělý, ale bráno optikou celku, jde jen o filmařskou manýru.

Pokud bych hodnocení bral optikou "vezmi ty netrapnější fóry a zaútoč s nimi na nejnižší pudy" tak je to na 100%.

Navzdory vesměs zklamaným komentářům mě nový Scottův film nadchl. Atmosféry a hutnosti prvního Vetřelce nedosahuje, ale jako prequel je famózní.

Na americký remake Mužů, kteří nenávidí ženy jsem se dlouho těšil. Zvlášť dobré recenze a články o tvůrcích a hercích mě navnadily. Bohužel musím konstatovat, že švédská filmová verze u mě vyhrála na celé čáře. Režisér Oplev dokázal z knihy vytáhnout to nejpodstatnější a na kratší filmové stopáži vymačkat děsivější a autentičtější atmosféru. A nepoučený divák se navíc celkem dobře zorientoval ve složitém ději. To se naopak Fincherovi úplně nepodařilo. Kdybych nečetl originál, měl bych s jeho zpracováním problém. Jako úplně zbytečný působí dvacetiminutový dovětek o kauze, která má sice v knize velkou roli, ale ve filmu, kde jsou osekané další důležité části, jen rozmělní emocionální náboj finální „fritzlovské“ scény. Nejvíc mě však zklamali herci. Všichni odvádějí skvělý výkon, ale svým duševním rozpoložením a celkovou stylizací zůstávají ve stínu svých švédských předchůdců. A nezachrání to ani perfektní Daniel Craig se svými hubenými nožkami v upnutých džínách. Bůhví, jak bych hodnotil bez znalosti švédské verze, ale takto dávám čtyři hvězdičky. S odřenýma ušima…

Nejlepší film Briana De Palmy, který vás svým originálním pohledem na gangstera jménem Carlito Brigante donutí, abyste tomuto bývalému heroinovému králi během filmu stále víc fandili. Nejvíc na mě zapůsobila finta s vyzrazením konce hned v úvodu snímku. I když celou dobu tušíte, jak to dopadne, stejně v závěrečných patnácti minutách strnule sedíte a doufáte, že to Carlito stihne...

Tenhle film není pro slabší povahy. Ponurá atmosféra Londýna konce devatenáctého století, špinavé, páchnoucí uličky plné krys, výkalů, zvracejících námořníků, prostitutek vyhlížejících potencionální klienty, pořezané mrtvoly, vyhřezlá střeva, rituálně odříznuté ženské genitálie... Režisérům se podařilo vykreslit dynamický pohled na Jacka Rozparovače, aniž by klesli k prvoplánově šokujícímu pojetí. To vše korunuje Johnny Depp spolu s Heather Graham.

Skvělé počítačové efekty a akční scény nemůžou v nerovném souboji porazit dějovou slátaninu barbarsky si pohrávající s mytologií...