DorianGreene

Sherlock Holmes zkřížený s Indianou Jonesem, Stevenem Seagelem a Robertem Langdonem? Proč ne! Já jsem se náramně bavil. Akční dějová jízda mě nenechala vydechnout, stejně jako svižné dialogy, skvělá hudba a dokonalá atmosféra Londýna konce devatenáctého století. Pro tradiční ctitele nejslavnějšího detektiva však tento film rozhodně není...

Tato záležitost mě poměrně minula. Nejsem si jistý, zda model minipovídek jako v knize funguje na plátně. Když už jsem se těšil, že se příběh trochu více rozroste a vyvrcholí zajímavou pointou, byl konec. Zklamala mě i celkem vyzdvihovaná část od bratří Coenů. Steve Buscemi to se svým přihlouplým výrazem, který zabíral v jiných filmech, prostě celé utáhnout nemůže. Přitom původní nápad je zajímavý - ameliovská sonda do každodenního života a kultury Paříže mapující zvyky, obyčeje tradice, předsudky a hodnoty obyvatel. Škoda, že snímek netvoří například jen sedm více vzájemně propojených povídek. Dvě hvězdičky dávám za originální nápad, několik světlých okamžiků a perfektně nasnímané scenérie z města módy.

---ZAJÍMAVOST--- Černý královský pudl, který se objeví ve dvou scénách, pochází z Čech a jmenuje se Arsiero. --- Hodnocení po druhém zhlédnutí: Hanebný pancharty dosazuji do žebříčku svých deseti nejoblíbenějších filmů, kde vytlačují Pulp Fiction. Víc snad netřeba dodávat...

Zapomeňte na Pelíšky, Báječná léta pod psa nebo seriál Vyprávěj. Tohle je realistický obraz života mládeže v období normalizačního marasmu. V období, kdy na prvním místě hodnotového žebříčku revoltující mládeže byla rocková hudba a pak až různé fotbálky, kroužky atd. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na čtveřici mladých protagonistů, zvlášť hlas vypravěče mi trochu lezl na nervy, ale časem jsem si je oblíbil. Ve snímku jsem nalezl vše, co k atmosféře sedmdesátých let v Československu patří - rockové vinyly z burz, popíjení lahváčů za městem, pozůstatky květinové nálady, vzdor vůči všem autoritám, arogance moci... Jako Budějčáka mě zvlášť "potěšila" scéna brutálního zásahu proti máničkám na Rudolfově u Budějovic v roce 1974. Bez zbytečného patosu a detailního vykreslení dokázala navodit děsivou atmosféru tamějšího masakru, který vešel do dějin a stal se prvním článkem v lavině zásahů proti kapele Plastic People of the Universe, které vyvrcholily procesem v roce 1976. Ten významně přispěl ke vzniku Charty 77. Zkrátka: Občanský průkaz je pro mě zatím nejlepší filmový počin pokoušející se vykreslit každodenní život v normalizaci. "Black Sabbath, vole!"

Pro mě osobně mnohem povedenější pohádka než Tajemství staré bambitky, kterou ČT uváděla den před Dešťovou vílou. I když už je v televizi v posledních letech "předonutilováno", v tomto filmu sedl Donutilův výkon do role nenasytného statkáře jak p**el na hrnec. Celkový dojem mi kazil Jakub Gottwald v hlavní roli. Éva Vica Kerekes je krásná herečka, ale na pohádku pro děti snad až moc sexy.

Župan, trepky, zbytky Bílého medvěda na vousech, Creedence Clearwater Revival a Captain Beefheart ve sluchátkách, joint ve vaně, klábosení s přáteli u bowlingu, nezaměstnanost jako zaměstnání. Seznamte se. Jeff Dude Lebowski, jedna z nejoriginálnějších postav světové kinematografie. Zároveň jedna z nejlínějších. Dude je jakýmsi klonem Oblomova, Ignacia O´Reillyho ze Spolčení hlupců a hippíkem, který najel na vlnu šedesátých let a nehodlá z ní sjíždět. Vede pohodový život v Los Angeles, jehož monotónnost mu oživují bowlingové turnaje, výstřelky kamaráda Waltera "Víš, co je Vietnam" Sobchaka a neustále se o slovo hlásícího plachého Donnyho. Jakmile Dudovi však vymahači dluhů shodou několika záměn pomočí koberec, rozhodne se na toto narušení svého soukromí zareagovat po svém a s pomocí Waltera Sobchaka zjednat nápravu. Prostě "tuto agresi nelze trpět", opakuje jmenovci, milionáři Lebowskému, podobně jako prezident Bush starší používal tuto větu při konfliktu s Irákem, okupujícím Kuvajt. Právě v této době se kolotoč náhod a neuvěřitelných situací v Dudově životě odehrává. Bratři Coenové využívají v Big Lebowskim podobně výrazové prostředky, metody, střihy, kamerové jízdy a dějové zvraty, jaké známe z jejich předchozích snímků, především z Farga. V tomto filmu však dovedli k dokonalosti vyvážený princip napětí mezi absurdností situace a její přesností filmového ztvárnění. Spolu s několika surrealistickými vsuvkamu v podobě krátkých snímků uvnitř filmu, perfektními výkony všech herců a dokonale atmosféru dotvářejícím soundtrackem je Big Lebowski nejoriginálnější komedií posledních dvaceti let.

Pokud se podíváte na Čokoládu mimo vánoční svátky, určitě si připravte do zásoby kvalitní hořkou pochoutku a trochu chilli. Tak mocný smyslový vjem tento příjemný snímek vyvolává. A nejenom ten. Nevtíravým způsobem přibližuje, jak je těžké odolat pokušením, ať už smyslovým či rozumovým, jak dokáže "severní vítr" v podobě majitelky čokoládovny provětrat zatuchlé a pruderní kouty jednoho maloměstečka, napravit několik lidských vztahů i křivd. Film Čokoláda, který se v lecčems velice podobá československému snímku Až přijde kocour, si rozhodně v budoucnu zopakuji. Nebudu však mít na stole vánoční cukroví jako poprvé, ale kvalitní horkou čokoládu v hrnku se špetkou chilli...

Kdyby tam nebyly písničky s rockovým soundem, mohlo by to být i na tři hvězdičky, ale takhle musím dát jen dvě. Další slabá pohádka, kterou pokračuje zástup podobných produkcí posledních dvaceti let. Z tohoto bobtnajícího slabého odvaru vyčnívá jen Lotrando a Zubejda a Anděl páně.

Album Tommy od kapely The Who je nejen první rockovou operou, ale podle mého názoru i největším rockovým dílem dvacátého století. Jen málokterému interpretovi v dějinách populární hudby se podařilo vytvořit kompaktní celek bez jediného slabého místa, v němž by každá skladba byla zároveň svébytným a silným opusem. Tolik k hudební stránce Tommyho. Režisér Ken Russel Tommyho povýšil na vizuální cirkus plný barevných, veselých, ale i dekadentních, až perverzních scén. Ve stylizovaném filmu, který místy lehce připomíná Kubrickův Mechanický pomeranč, Russel překvapivě mísí estetiku kýče i absolutní krásy. Velké štěstí měl i při výběru herců - Oliver Reed je jako Tommyho otec kouzelný, vynikající je i Ann-Marget nebo Jack Nicholson v roli doktora. Skvělým tahem bylo obsazení rockových hvězd počínaje úchvatným zpěvákem The Who Rogerem Daltreyem přes bubeníka Keith Moona jako sadistického strýčka Ernieho, Eltona Johna jako pinbalového čaroděje, Erica Claptona v roli kazatele, Tinu Turner jako Acid Queen... Film Tommy není ideálním snímkem na sobotní pohodový večer. Je to znepokojující vize zvrácené pop kultury, lidských obsesí, neštěstí, vůle k moci. Odměnou divákovi je však určitá katarze a podnět k přemýšlení nad současnými hodnotami. To vše navíc korunované nádhernou hudbou.

Vrchol Bourneovské trilogie. Režisér Paul Greengrass servíruje ve velkém vše, co už diváci znají z jeho předchozího snímku - roztřesenou kameru (ze které chvílemi skoro až bolí hlava), nervní záběry, nadzvukovou rychlost akčních scén, ultramoderní střih, prudký příliv informací, nečekané zvraty, automobilové honičky ulicemi velkoměst, zničená auta, střílečky, bojové souboje, dramatickou hudbu, retrospektivní střihy z Bourneovy minulosti, náhlá Bourneova prozření... ale hlavně přináší FAMÓZNÍ ZÁVĚR s originálním rozuzlením. Jason Bourne připomíná v tomto filmu až strojově nadupaného terminátora, který zvládne všechny nástrahy a přežije všechny bouračky, pády, střely. A to je možná ten hlavní důvod, proč nemůžu dát pět hvězdiček. Na druhou stranu celá trilogie je pravděpodobně nejlepším akčním spektáklem, který jsem od dob starých dobrých akčních filmů viděl. P.S. Dejte si pozor na knihu Legendární filmy (Mladá fronta 2008), která v kapitole o Bourneovské trilogii vyzradí všechny klíčové zvraty a závěry, včetně toho nejdůležitějšího ve finálním snímku (všiml jsem si, že autoři neprozřetelně vyzrazují rozuzlení skoro všech popisovaných filmů). Naštěstí jsem si kapitolu o Bourneovy přečetl až po zhlédnutí této trilogie. P.S. 2. Matt Damon = nejlepší akční hrdina 21. století.