Donšajni

S Menzelem do divadla na operu a zpět? Proč ne. Já v tom žádný problém nevidím. Jan Hartl byl jako milovník parádní a Libuška Šafránková, která ke všemu přišla jako slepá k houslím, taky, i když toho ke hraní moc neměla. Nevadily mi Hartlovy vyprávěčské vložky. Tohle není film pro náročného diváka a ani zbytečný výstřel do tmy. (17.11.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $248,390▐ našťastie som videl len 50 minút, radšej som potom presedlal na ďalší film v kine, som pri tom monotonnom ubreptano muzikalovom pojatom deji už zaspával a utekal z projekcie kade ľahšie, čo chcel týmto básnik vlastne povedať, jedine dať riadnu konkurenciu babovreskom, ani na nič iné sa to nedokázalo hrať /videl v kine: 10%/ (01.10.2013)

Pokud se někdo rád záměrně mučí, tak pak tento snímek můžu jen a jen doporučit. Pokud od toho ovšem někdo čeká další z dobrých filmů od Menzela, tak honem ruce pryč. Poslouchat hodinu a půl nějaké árie ženských padajících do postelí (ne sorry, to je jen asi půl minuty, ale těch árií je tam jinak plná pr.. teda spousta) ... hmm ne díky. No a tu postavu, co tu hraje Šafránková? Ach jo... proč na stará kolena propadá takovým sračkoidním rolím, ale vlastně jen kvůli ní jsem to dokoukala do konce. (23.03.2014)

World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. (26.09.2013)

Jsem naprosto konsternována. Klasický Menzelův film, který by si klidně mohl znovu zajít pro zlatého panáka a vzhledem k té konkurenci, kterou tam v roce 2013 měl, by ho určitě získal, zde mnozí hází na roveň se slátaninami Trošky. Nebudu pátrat proč, dejte si hamburger, zapijte ho colou a buďte cool. Menzelovu poetiku nepochopíte, ani se o to nesnažte. Pojmout operu s takovou nadsázkou, jako si dovolil pan Menzel, to chce jistou dávku odvahy, která se v Čechách neodpouští. A bohužel se zdá, že už se ani neodpouští, když se někdo nesnaží s hlavou potřenou Indulonou proniknout do rekta milovníkům hollywoodské produkce. Jiří Menzel natočil český film, snímek s jeho neotřelou poetikou, který jakoby vypadl z pera Hrabalova. A tento český film zůstal Čechy nepochopen. Přála bych těm, kteří dali tomuto filmu odpad, aby měli jednou možnost pochopit, v čem je síla tohoto snímku. A aby je potom neufackovala hanba. (22.03.2014)