Havaj8

Hezký, tak hezký, až to bylo skoro nereálný. Ale jestli má nějak vypadat kvalitní doják, tak si ho představuju nějak takhle. Každej člen rodiny byl úplně odlišnej, každej svůj život řešil po svým a každej z nich docílil výsledků. Ať už to byli rozvedení rodiče, dcera, která se bála zamilovat, nebo pro změnu syn, kterej se bál vyznat svý city. Ani to obsazení nemohlo bejt snad lepší, každej tu svoji povahu zahrál naprosto bravurně. Jsem rád za tyhle filmy, protože nabídnou přesně to, co divák tohodle žánru vidět chce. Je škoda, že se takovýhle filmy nedostanou víc do povědomí skrz kina nebo televize.

Produkce Netflixu je šílená. Nevím, komu za tenhle film děkovat dřív, jestli režisérce, scenáristovi nebo hercům. Je to sakra podobný A quiet place, jen s tím rozdílem, že tohle zůstane tajemný až do konce. Nikdo neví, co je to za vir, kde sem vzal, ale to není to nejpodstatnější. Co víc, tyhle otázky mě v průběhu filmu ani nenapadly, protože nebyl čas, prakticky furt se něco dělo. Varianta prostřihů mezi přítomnosti a minulostí, perfekt. Vykreslení vztahů postav z minulosti, vztahů k dětem, perfekt. Sandra Bullock to zahrála neskutečně přísně, má očividně pořád svojí kvalitu. A nemá to tak daleko k úplný špičce. Tak moc jsem si k nim našel cestu a fandil jim, že bych si to představil i formou seriálu.

Tak tohle je extrémně sluníčková romantika. Souhlas, že na to, kolik tam bylo hvězdnejch herců, tak mě vyloženě nikdo nevadil. Vlastně až na toho vyfetovanýho rockera. Jinak všechny ty příběhy byly tak specificky pěkný a pro spoustu lidí i ze života, že by se opravdu o každým z nich dal natočit jeden celovečerní film. Příjemná podívaná nejen na vánoční svátky, kde to opravdu je romantická komedie se vším všudy. Je otázka, jestli zrovna zafungovalo kouzlo Vánoc, ale jelikož to k tomu celý směřovalo, nejspíš jsem si odpověděl sám. Jen škoda, pro ty dva kolegy z práce, že neslaví Vánoce.

Po zkušenostech s jedničkou už jsem aspoň věděl, co čekat. Navíc tam jako kameraman dokumentu byla žena, což nabírá úplně jiný rozměry v tý fázi seznamování. O Aaronovi se dozvíme spoustu novejch věcí z jeho života vraha. Je zajímavý sledovat, jak Sara zpočátku vůbec ničemu z toho nevěří, ale postupně začne pochybovat, co když přece. Závěr v tom lese už je dobře naloženej a nejsem si jistej, co byla priorita. Jestli natočit dokument pro Aarona nebo epizodu pro Saru. Každopádně mě to zaujalo mnohem víc než první díl.

Butterfly effect poprvý zakomponovanej ve filmu v roce 2000? Vlastně je to předchůdce pro mě bezchybnýho díla Osudový dotek, kde se přece jenom zatlačilo víc na pilu a ukázalo to úplně ten extrém, jak moc může změnit maličkost budoucnost. V tomhle případě spolu komunikujou otec se synem v rozmezí 30 let, aby mu zachránil život. Což samo sebou přinese vlnu změn, s kterou je třeba si poradit. Sice to nebyly až tak ultimátní změny osudu, ale bavilo mě to, dávalo to smysl, a dopadlo to ukázkově. Jestli to byl opravdu průkopník tohodle námětu, tak to rozhodně zaslouží uznání.

Tak jsem si po víc než 20 letech pustil kult žánru sci-fi. A možná právě vinou toho, že tak pozdě a jsem zhýčkanej novějšíma snímkama, mě to až tak nezaujalo. Atmosféra nebyla až tak skvostná, jak to tu na pohled vypadá. Scénář a pointa na tu dobu zřejmě unikát, ale opět dneska, to není nic světobornýho, co by mě možná mělo i po těch letech nadchnout. A to si s dovolením myslím, že jsem to pochopil na první shlídnutí, víckrát bych to asi neriskoval. Ono těch časovejch linií tam zas tolik nebylo k nepochopení a celý se to na konci vyjasnilo. To, že jsou tu vychvalovaní Pitt a Willis až do nebes, nevím, jestli v tý době byl extrém zahrát uvěřitelně blázny, nemůžu moc soudit. Vidět to prostě někdy kolem roku 2000 možná bych měl jinej názor, ale to už asi nezjistíme. Leda že bych...

Divergence na druhou. Myslím, že už jsme všichni přesycený z těchhle teen sci-fi thrillerů se superschopnostma. To za prvý, a za druhý, tohle bylo až moc pro děti. Ničím se to extra nelišilo od ostatních podobnýho typu, pokus o vytvoření romance slabej a ani tam nebyl potřeba. Bylo mi vlastně jedno, jak to celý dopadne, nic to se mnou nedělalo, i když se to snažilo něco vzbudit. Holt je potřeba celej film budovat atmosféru, aby se následně mohli pokusit vyvolat emoce. To že to skončilo otevřeným koncem jasně vysílá signál, že by tvůrci chtěli pokračování, ale jelikož si ani jednička na sebe nevydělá, můžeme bejt v klidu.

Slaďárna od Sparkse, co jinýho se dalo taky čekat. Obě dvě linky, ač s rozdílem 20 let, se doplňovaly výborně. Úžasně vystavěnej příběh, kterej opravdu graduje a to hlavně emočně. Ty city stříkaj všude kolem a nedovedu si představit, že by to s někým nezacloumalo. Je až udivující, že jsou schopni najít přesně dva/čtyři herce, u kterejch to tak jiskří, že jim věřím naprosto všechno. Spousta lidí může namítat, že Sparks píše příběhy podle těch samejch notiček pořád dokola, něco pravdy na to bude. Ale dokud se jim to bude dařit převýst věrohodně do filmu, já budu jedině spokojenej. Dal bych nejspíš 5*, ale bohužel ten telefonát na konci to dost zazdil.

Tak ohromně promrhanej potenciál už tu dlouho nebyl. Samotná myšlenka zmenšení populace jim dala takovejch možností, jak s tím dějem naložit. A ono to bylo docela o ničem. Opravdu jsem čekal nějaký srovnání mezi oběma "světy". Možná trochu víc výhod v tom menším světě. Ale hlavní myšlenka byla jiná. To nebyl totiž film pro filmový diváky, ale pro budoucí generace, aby se chovali k Zemi líp a ona to zas na oplátku třeba na pár dalších let vrátí nám.

První polovina, docela guláš, než se člověk zorientuje v tom cestování tam a zpátky. Jedno bylo jasný, nelze měnit minulost a ovlivnit budoucnost, to není žádný tajemství. Druhá polovina tak byla už jenom dojemná emotivní romantika, kde jsme věděli, co se stane už dopředu a jenom jsme čekali, vlastně i společně s nima, kdy. Nic hlubokomyslnýho v tom podle mě nebylo. Ale na mě to zafungovalo, já to mám rád.