Co s láskou

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)

Co s láskou?....spíš, co s takovým filmem, jehož cílová skupina je tak striktně limitovaná. Růžovoknihovnové dvourovinné klišostory doplněné o sociální gangsta momenty a věty jenž by se daly tesat do kamene.....no romantika hadr, to si zase v manželství neuspokojené ženštiny popláčou. A konec, ten snad ani nebudu komentovat.....tady teda někdo pěkně ulítnul na jahodovým koktejlu. (30.06.2015)

Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil. (26.01.2015)

Já nemám nic proti romanťákům, ale tohle je hroznej šit. To je tak předvídatelný a trapný, že to ani není k smíchu, ale k pláči. A to ještě koukám, že je to natočený podle ňáký knihy - tak tu si fakt nikdy nepřečtu, nikdy! Co šmarja vedlo jinak docela solidního režiséra Michaela Hoffmana k tomu, aby tuhle břečku natočil, to vážně nevim. Vlastně jen díky němu je to koukatelnej film (třetí hvězdička za režiséra), protože ani herci nestojej za řeč. (14.04.2016)

Romantika jak trám. Naprosto rutinní, která nabízí divákovi zhruba vše, co si od tohoto žánru slibuje, a ničím ho nepřekvapí. I když to bych vlastně filmu křivdil, protože konec v celé jeho podobě jsem, přiznávám, nečekal (nejdřív v docela kladném, pak čistě v záporném slova smyslu- totiž to, co přišlo se synovým telefonátem, mě strašně nechtěně rozesmálo aneb pan Dokonalý opravdu se vším všudy). Jo a co se týče castingu, tak zatímco starší Amanda se na svoji mladší verzi docela i podobala, v případě Dawsona to byli dva dost odlišní chlápci. Celkově to vidím na slabší průměr. „Řekneš mi ještě něco jiného?“ – „Můj bratranec si myslí, že ses se mnou posledně snažila mluvit.“ – „Snažila.“ – „Prý jsem to zvoral.“ – „To jo. Ty neumíš moc flirtovat, co?“ – „Asi ne.“ – „A co s tím budeš dělat?“ (29.01.2015)