VanTom

Přiznaná variace na Popelku operuje jak s komediálně neotřelým nápadem (dar/kletba poslušnosti), tak s podvratně "shrekovsky" modernizovaným pohádkovým světem; plus Anne Hathaway je jednoduše rozkošná. Jenomže triky vypadají hůř než z české televizní tvorby (čemuž se dá taky zasmát) a zásadní kámen úrazu představuje nevyhraněnost ve střídání chytré parodické nadsázky s infantilním šaškováním (padáním, prděním, šišláním) pro malé děti. Režie této všehochuti nedokáže dodat švih, nebo prostě něco víc.

Jelikož jsem čekal průšvih (viz hodnocení kolem), jsem až překvapeně spokojený. Hlavně v první polovině (po překombinovaně vysvětlujícím mytologickém prologu) se trikově opulentní komiksárna rozjela slušně jak při tombraiderovské nalezení Teth Adama, tak následném zapojení Společenství spravedlnosti s jejich efektními schopnostmi (Dr. Fate, Cyclone)… Postupně samozřejmě dorazily hrdinský patos s digibordelem, ale ještě v mezích. Především řemeslně zručná režie do toho dala všechno a dotlačila bezkoncepční projektovou DC báchorku k svižné, neurážející výplachovce málem za 4 blesky.

Najetí do postapo světa groteskního po vzoru Dómu hromů mě trochu znejistělo, nicméně záhy se propracovanost vize George Millera ukázala – zejména v prostřední části nesoucí se vyloženě v duchu Bojovníka silnic, přičemž z dokonale kaskadérsky a kameramansky realizovaného útoku na kamión spadla čelist. Agresivní audiovizuál ohromoval pravidelně, celkově však digitální efekty, pády i dokreslovačky byly hodně vidět. Ústřední hrdinka (ani jiné postavy jako Dementus nebo Max… eh, Jack, natož tendenčně silné ženy v úvodu) úplně nezaujala, přestože jednoduchý oblouk své charakterové proměny hnané pomstou uspokojivě zavřela. [CineStar Anděl – Atmos]