F.W.Colqhoun

Informatique? / Cybernétique. Frankofonní Mars se najednou nezdá jako úplně scestný nápad. Rudé pláně křižované autobahny, pokryté elegantními a la La Defense strukturami, provrtané podzemními bordely, kam posílají chudé studentky šlapáním svých syntetických kopií vydělávat na předražené komerční školné. Základem je dobrý noirový příběh, plnící požadavky na přiměřenou originalitu v rámci žánrových pravidel, smířlivě kombinovaný s povinnými kyberpunkovými tropy - androidy, roboty, zlými korporacemi, Asimovem. Morálně, fyzicky a osobnostně pošramocenými detektivy. Blade Runnerem, Terminátorem, Total Recallem a však víte jakými dalšími animáky. Dojde též na obligátní možnost meditovat o lidském cynismu v kontrastu se zranitelnou nevinností stroje, konzumerismu kosmických rozměrů a ochotu obětovat profitu ty, kteří se díky / kvůli legislativě robotiky nemohou účinně bránit. Nadstavbou je působivě organický svět budoucnosti. Perin & spol jeho produkci zjevně věnovali velkou část příprav, promýšlení a kreativity. Objeví se skutečně vysoký počet marginálnějších, ale strašně zajímavých futuristických nápadů, odkay na linux (jedna z hlavních postav v průběhu příběhu aktualizuje kernel), tuny spotřebitelských vychytávek. Z dystopického Marsu se vám zpět na Zemi, ten slum plný nezaměstnaných, opravdu nechce. Fasádou Expressu pak je úžasné audiovizuální zpracování, zastiňující většinu přepálenější, méně elegantní asijské produkce. Body navíc jsou za alternaci odpudivě sladkého japonského popu prohřátým francouzským elektrem od [Freda], (opravdu-nikoliv-Lavigne) Avrila. Po delší době film, který jsem měl ihned chuť vidět podruhé. Nejlepší žánrový film roku 2023.

Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty. Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvality Viridiany střízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak. Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina. Popasujte se s tím. Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém. Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím?

Zatýkám vás ZA podezření z vraždy... Jak vidno, k natočení dobrého sci-fi nejenže nepotřebujete strašně moc peněz, ale nemusíte ani umět perfektně česky. Nebudu ale rýpavý. Tvůrce, který má tak rád Blade Runnera [2049] jistě nebude špatný člověk a taky bude mít i ambice a vkus.To představuje v prostředí současného českého filmu tak vzácný úkaz, že i z ne úplně originálního výsledku je možno mít hodně velkou radost. Navíc toho prvotřídního je ve filmu hodně: Výprava, těžící nejen z trikových technologií, ale skvěle zvolených lokací; obsazení stavějící nejen na provařených jménech (Hádek, Dobrý, Vlasák), ale i méně známých tvářích a dalších kvalitách (netuctově krásná, prsatá a chladná 'replikantka' Mohylová); hudba, kterou Šléškovi nezkazili ani Vladimir 518, ani emo-pro-staré Debussy. Z motivu zálohování šlo vytěžit o hodně víc (jako pojistku proti smrtelnosti to ve funkční rovině kupodivu nikdo nezpochybňuje), ale nechtějme modré z cloudu. Aha, statečná jízda na červené vlně smrtelnosti...