vesper001

Zatím žádný film ve mně nevyvolal takový pocit smutku, beznaděje a naprostého zmatení. V určitém směru je totiž až příliš reálný – otázky a nejasnosti vzniklé během příběhu se totiž na konci nevysvětlí, a stejně jako tomu bývá v životě, člověk se může jen dohadovat, co se vlastně stalo. Tempo je pomalé, barvy studené, lidé pobledlí a oči pana Kleina čím dál víc přestávají vnímat realitu. Skvělý film, ponurý a působivý. Nevhodný před spaním.

Zpočátku to vypadá na film noir a nakonec se z toho vyklube thriller. Tísnivá atmosféra, téměř hmatatelné napětí a otázka, kdo je v téhle hře kočkou a kdo králíkem. Pilíři příběhu jsou ženské charaktery, a jestli Kočky obsahují nějakou zapamatování hodnou myšlenku, pak tu, že ženy není radno podceňovat. (více zde)

Film jsem viděla kdysi v televizi a uchvátil mě soundtrack. Později jsem si film sehnala, abych ho viděla znovu, a zalíbil se mi i příběh. Belmonda mám ráda v komediích i v drsnějších polohách a Dobrodruh je vyvážená porce akce, napětí, hlášek... a Belmonda.

Strach jsem měla. A taky závrať, když Belmondo šplhal po střechách. Minos v podzemí nemocnice mě vyděsil k smrti. A před spaním jsem zamkla dveře na všechny západy a vypnula telefon. To snad hovoří za vše.

Na romance nejsem a červená knihovna podle mě není literatura, ale diagnóza. Christine jsem viděla po trhání zubů a s dávkou analgetik v krvi, a to mi nějaké vrkání pod rozkvetlými stromy a tokání pod balkonem už nemohlo pokazit den. Herci jsou vydatně nalíčení a toporní jak Stojan Jakotyč a žádného nebolí zuby. Aspoň že to dopadne, jak to dopadne a to doslova.

Pierra Nioxe bych doma mít nechtěla. Ne, že by byl vyloženě špatný, je jen silně impulzivní, občas hodně nervní, věčně rozlítaný a… tak trochu maniakální. Do poloviny to vypadá, že je to všechno jen legrace. Pravda, občas člověku trochu zatrne, ale nic hrozného se neděje. A pak… pak se děje. A po skončení se s nepříjemnou naléhavostí dere na mysl otázka: má to, za čím se v životě ženu, smysl?

10/10. Dojemné. Působivé. Dramatické. Melancholické. Fantastické. V Itálii na tento film píší studenti seminární práce. Lze v něm najít odkazy a prvky ze Stendhala, Novalise, Shakespeara, Goetha, Danteho, Baudelaira nebo Bible (to jen tak namátkou). Jednotlivé scény obsahují mnoho symbolů, ukrytých v detailech, nebo jsou symbolické samy o sobě… Anebo lze film brát jako příběh o profesorovi, co se zamiluje do studentky. Každopádně, Alain Delon zde podává výkon hodný Oskara, Cézara, Medvěda, Lva i ostatního zvířectva, co se ve filmovém světě uděluje. „Někdy vzpomínky přicházejí na mysl bez důvodu. Ten, kterého hledáte, není zde…“ (více zde)

Nic nového ani převratného, ale vcelku příjemná zábava. A v jedné scéně je několikavteřinový záběr na prázdnou ptačí klec a k tomu zazní pár taktů ze Samuraje.

Příjemně mě překvapilo zjištění, že Alain Delon si dokáže udělat legraci i sám ze sebe. A kupodivu humor ve spojení se všemi atributy francouzské krimi docela funguje.

Jedna z nejklasičtějších „delonovek“ se vším, co k nim patří a co na nich máme rádi. Příběh má spád, kvalitní dialogy, dobře natočené akční scény (inu Jacques Deray), charismatického hrdinu, slušnou porci násilí a rozbitých aut (inu Alain Delon) a jako bonus hodně překvapivý konec. Není co vytknout.