Kdo nastaví kůži

Průměrná delonovka (a Delonův režijní debut), která se marně snaží být hrozně vtipná a nad věcí (hrdinové jsou naprosto v klidu, ačkoli po nich jde celá Francie), a která se mi zaryla do paměti hlavně díky nahé Anne Parillaud připoutané k posteli v doupěti únosců, a pak scénou, kdy Delon střílí do vystavených talířů. První příjemně vzrušila, druhá rozesmála. (07.11.2011)

Určitě jedna z nejzábavnějších Delonových kriminálek, která pro mě vychází z duelu dvou jeho režisérských počinů jako vítěz. Spousy diváků, odsuzujících tento film, nejspíš neodhalili tu obrovskou nadsázku s jakou byl natočen. Co se týče příběhu, jak už jsem tolikrát napsal, nim moc se v kriminálce nového vymyslet nedá. Ovšem každá scéna je korunována zajímavými dialogy a hláška střídá hlášku. Alain Delon je tentokrát nad věcí co se týče úplně všeho. Role inspektora Choucase (nebo chcete-li Lucase) je spíše Belmondovská a ani ten nezústane bez povšimnutí (scéna s dezimfekcí průstřelu). V každém případě je skvělý a sympatičtější ještě v tom, jak dokáže udělat srandu sám ze sebe. Ale abych pravdu řekl, nejvíc mě zaujala Anne Parillaudová. Nejen že jí to neskutečně sekne, navíc má skvělé hlášky. "Kdo nastaví kůži" není čistou krimi ani čistou komedií. Dalo by se říci, takový "Černý tulipán" po 27 letech, zasazený do současnosti. 85%. (07.09.2008)

Alain Delon si zde jako režisér, scénárista a producent v jednom   vyzkoušel roli tvrdého lehkomyslného  poldy.  Tedy typ postavy, který v tehdejší  francouzské kinematografii proslul spíše v mém oblíbeném podání Jeana Paula Belmonda.  Belmondův šarm dokázal v některých případěch udělat i ze slabšího scénáře (Samotář) příjemnou podívanou.  Delon byl sice skvělý charaktení herec, a oceňuji, že po važných 60, 70. letech zkusil s osmdesátkami  zabrousit i do komediálnější polohy, ale podle mě je tady vidět, že mu (s vyjímkou skvělé sebeparodie v Poloviční šanci a Asterixovi) nikdy moc nešla.  Takového lehkomyslného poldu v rozumnějším podání si zahrál již předtím v Povídce o policajtovi, kde to fungovalo skvěle, ale zde to na mě působilo přece jen trochu nuceně. Hlášky podával celkem dobře, ale jak se měl pustit do rozsáhlejších pokůsů o humorné dialogy, moc jsem mu to nevěřil. Možná kdyby ta stylizace nebyla tak trochu okatě Belmondovská, ale příbližila se té umírněnější z Povídky, hned by to bylo lepší. Nebo kdyby nebyl alespoň příběh tak zamotaný, aniž by vyloženě sklouzl k přiznané komediální parodii, ke které to jinak nemělo daleko. Ale například korzovat s koženou s bundou a teniskami osmdesátkovému Delonovi ještě šlo, byl to hold člověk stylový. Moc se mi líbila taky ta jeho sexy sekretářka, které se taky povedlo pár hlášek  a (naprosto vážně!!!)  mi sedl i ten ulítlý hlavní hudební motiv, který mě vždycky po zaznění dostal aadekvátní nálady na sledování tohoto už trochu svérázného kousku.  Blíží se Silvestr, ale ani na ten by se to moc nehodilo. Ale tak...mám odškrnuto a zítra Stardance.:D A jedem: . ♪Boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo♪ (04.12.2021)

Napínavý příběh rozhodně měl hlavu a patu, takže bych ho nenazýval thrillerem, alespoň ne tím dle amerického střihu. Přes spoustu postav i mrtvol se v něm člověk dobře vyznal, rozhodně byl psán podle pevného scénáře. Takové jsou takřka všechny Delonovy filmy. Příběh detektiva, který nevědomky odkrývá drogovou mafii s centrem v rehabilitačním středisku s podivnými výsledky, nese s sebou všechno, co má dobrá detektivka mít, napětí, řadu zápletek, trochu humoru a romantiky (mimochodem dabérský výkon Delonovy sekretářky byl skvělý), snad až na tu nepravděpodobnou honičku v protisměru dálnice, aby si i kaskadéři něco vydělali, na tyhle scény opravdu nejsem dělaný.,.. Dobře se na to zkrátka koukalo, nenudilo to. Pět hvězdiček. (01.08.2016)

Film, který nestárne. "Nemáš doma kladivo?" "Ale to přece nejde..." (Delon mu ukáže fotku unesené) "Jo, už pro něho jdu..." "Řekni svému příteli, že mi ani tak nevadí, že jsem nahá jako palec, ale že jsem přivázaná jako ovce..." A ohledně následné reakce Charlotte na znásilnění, prý naprosto nevěrohodné reakce: mě hned po seskoku, kdy se mi vak vrchlíku namotal na chvíli na kanadu a málem jsem neotevřel včas, můj instruktor okamžitě vyhnal zpátky do letadla na další seskok (a ten jsem zvládnul bez problémů). Jinak by hrozilo, že se mi ten prožitý stres usadí v palici a bude dlouhodobě škodit a našeptávat... Já vím, blbej příklad. Co jsem tím chtěl říct - je to na tu chvíli hrozně surové, ale funguje to. Charlottina reakce mohla mít smysl. (21.01.2013)