vesper001

Sice jsem to dala na dvě štace, ale líbilo se. Reese je překrásně nastrojená, nalíčená a načesaná a její Becky balancuje na vratké lávce mezi obětí společnosti a prvotřídní mrchou. Člověk by měl být opatrný na to, co si přeje. Mohlo by se mu to totiž splnit

Mea culpa, tomuhle filmu jsem křivdila. Viděla jsem ho v rauši po Casinu Royale a v záři jeho dokonalosti mi připadal zmatený a přelidněný. Některé filmy prostě potřebují čas – a já potřebuju čas, abych některé filmy docenila. Dnes, po důkladném přezkoumání, musím konstatovat, že Layer Cake je poctivá a slušně atmosférická gangsterka s vynikajícím střihem a působivou vizuální stránkou. Pravda, příběh je trochu překombinovaný a díky spoustě postav, které se objevují a mizí, aby se zase objevily, a které všechny se navzájem podrážejí a likvidují, místy nepřehledný, takže je třeba ho sledovat pozorně (a sem tam stisknout stopku, abyste se zorientovali :). Jinak ale prakticky není co vytknout. Daniel Craig jako bezejmenný obchodník, „jehož zbožím je náhodou kokain“, nemá páteř ani nervy, hlavu neztrácí, ani když mu ji omlátí o mrazák, a jako bonus vyniká nadlimitním sexappealem a pevnými zásadami. „Udělej si plán a drž se ho. V pravý čas toho nech.“ Naneštěstí se ale těsně před odchodem do dealerské penze připlete k obchodu s veselými pilulkami, kterých se potřebuje rychle zbavit banda opičáků, co si seriózní prodej drog představuje jako kozel orchideje. Vzápětí pak vyjde najevo, že výhodná koupě je vlastně kradená a majitelé vypustili Krakena, takže No Name a jeho parta začnou mít extáze brzy až po krk… A tím to teprve začíná. 9/10. (více zde)

Ráda přistoupím na filmařskou fikci a jsem schopná přimhouřit oči i nad scénáristickým saltem mortale, pokud se v příběhu vyskytuje někdo vizuálně příjemný, anebo má film nějaké to je ne sais quoi. Tady měl ale scénárista při psaní kocovinu a vedoucí castingu nejspíš bílou hůl. Cellular není film, ale devadesátiminutová reklama na Nokii. Navíc s Kim Basinger.

Už jsme Cruchota poslali do ringu s nudisty, Amíky, emzáky i statickou elektřinou, tak co teď, když ta série pořád tolik sype? No, ženskýma nic nezkazíme. A ne jednu navíc, pěkně celou partu, ať si četníci užijou. Koneckonců do výslužby je můžeme poslat vždycky.

Někde jsem se zřejmě nakazila dospělostí, jinak si neumím vysvětlit skutečnost, že bývalý vymetač Tolkienconů, co se ještě před pár lety nestyděl jít po ulici v převleku za obyvatele Středozemě a tiše sestře záviděl Prsten, musel být na Hobita prakticky dovlečen. Anebo jsem se jen moc bála zklamání, protože recenze jej vavříny zrovna nevěnčily. Výsledek: nebylo to zklamání, ale ani Pán prstenů. Spíš jsem si připadala jako na vydařeném třídním srazu – objevili se skoro všichni staří (ne)přátelé, pravdaže místy zázračně omládlí (Elrond) nebo digitálně vylepšení (vrrci). A dokonce se zúčastnili i členové jiných tříd (Transformers, Hellboy, Harry Potter). A večer příjemně uběhl při vyprávění o neočekávané cestě necestě k vysoké hoře plné dobrodružství. Schéma příběhu je v podstatě identické s prvním dílem LOTRa – historie, start z hobití nory, akce, Roklinka, akce, akce, akce, otevřený konec (s výhledem :). Rozjezd je sice poněkud zdlouhavý, ale i skalní fanoušek potřebuje chvíli, aby se ve Středozemi znovu rozkoukal. Herci z minulé série si návrat viditelně užívají a mě zas potěšil velký prostor, který v Hobitovi dostali vrrci. Potyčky a souboje mají dobrý drive (hrstka statečných přežije jakoukoli přesilu i pády do hlubin bez jediného škrábnutí), ale skutečně napínavá je především hra o život a o Prsten mezi Bilbem a Glumem. Jen mi vrrtá hlavou, co chce ten Peter Jackson řešit ještě další dva díly, když Společenstvo trpaslíků má už horu na dohled?

Sisinka od prvního dílu zkrásněla, zato ostatní postavy zdřevěněly. Jinak ale pořád platí to samé: sladká bomba zasypaná kilogramy pozlátka, na níž je nejchutnější mladičká Romy Schneider.

Šarmantní komedie, jaké umí jen Francouzi, o originálním dárku od kolegů a tisíci nedorozumění a naštěstí i trošce obyčejného lidského porozumění, které z něho vzejdou. Pierre Mondy není žádná akční svalová hmota, ale tuctový bankovní úředníček, který se od kancelářských hlodavců liší jen tím, že má doma Claudii Cardinale a v práci šéfa s kadeřnickou obsesí. Poté, co vyrazí na služební cestu, ale s překvapením zjišťuje, že namísto do Milána míří do Benátek a jeho charismatem a potencí je zcela okouzlena krásná neznámá Barbara. Ve městě gondoliérů jej však kromě vzrušujícího dobrodružství čeká i hysterická budoucí snacha, arabský šejk s celým harémem a jedna nevypočitatelná paruka. Bavila jsem se.

Ach jo. Snaha tvůrců vyhovět všem kategoriím fanoušků romantických komedií je až bolestivá. Jeden je tmavooký brunet, druhý modrooký blonďák a teď si vyberte, když oba se chovají jako idioti. Osobně bych volila Melanii.

Existují herci, kteří se jen objeví na plátně, a už své kalhotky odhazuji v dál, a herci, jejichž jméno si jen přečtu v obsazení, a už kupuji další balení kapesníčků. První kategorii nebudu rozebírat a do druhé patří Gérard Philipe, Tom Hanks a – Colin Firth. Posledně jmenovaného jsem doposud znala hlavně z vedlejších rolí hodněhodných hochů, ale až jako plachý následník trůnu mě dostal. Drama, dotýkající se celého národa, jehož podstata se odehraje na rodinné půdě a spočívá v drobné fyzické vadě a pohledu Firthových štěněcích očí. Málem jsem plakala a to je co říct.

Nejnovější Dallas se sice zkouší tvářit jako legitimní potomek původního seriálu, ve skutečnosti ale jde o charitativní akci na podporu neherecké omladiny, kterou vykopli z nejnovějšího venezuelského teledíla, a kteří by jinak museli somrat pod mostem nebo šlapat (vodu v dalším díle Aligátora). Udílím 2* za účast Bobbyho, Sue Ellen a kdysi milovaného „Džejára“ (R.I.P.).