Adam Bernau

Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že.

Když se spojí politruk Kozák s humoristy Macourkem a Vorlíčkem, je úspěch zaručen, obzvlášť, pojistí-li se to Svobodovým hudebním nevkusem. Uznáte, že jako rodák z vinařské obce, v niž se film natáčel, nemohu hodnotit jinak. Ale Hlinomazův vídeňský brloh byl pěkný.

Lze hodnotit seriál na základě dvou nesouvislých desetivteřinových útržků? Pokud jde o český seriál z tohoto tisíciletí, tak lze. Bohužel to jejich rotující autoři asi nikdy nepochopí.

Nejvíc si budu pamatovat Somrovy oči mrtvolně v sloup a protivnou písničku ve strašně protivném podání Eduarda Hrubeše. Ten člověk má zvláštní celokariérní dar: Ať se objeví kdekoli a dělá cokoli, vždycky kazí dojem. Trochu to napravuje Lackovič, který vypadá úplně jako všichni ti Ratleři a Santeři, které daboval. A samozřejmě Lohniský a Bouše s Brůžkem. Kopecký taky fajn.

Sequens. Věrohodnost a smysluplost jednání a dialogů nepřesahuje úroveň Majora Zemana a rada Vacátko je arogantní prase. Se všemi mluví jako se sprostými podezřelými. Celkově je to fajn. To ostatně Major taky.

V zábavné, ale poměrně seriózní kriminálce s komickými prvky Nahá pastýřka byl Šmídův pan Pacínek fenomenální figura. V tomto filmu je nasazen podruhé (opět v témže prostředí), tentokrát jako ústřední postava. Oukej, navíc výskyt herců jako Landovský, Peterka, Lohniský atd. slibuje skutečné hody. Jenže tento pokus o crazykomedii je tak urputně blbej, že ani Pacínek nefunguje a působí spíš jako výprodej postavy. (Ale srov. komentář Vypravěčův (!!).) Jelikož jsem byl k Nahé pastýřce velmi přísný a dal jí jen dvě hvězdičky, Rakev ve snu viděti nebudu raději hodnotit. Je tam pár slušných gagů. Pamětníci a znalci nepřehlédnou typické Nepraktovy obrázky.

Šemík. Nejlepší kámoš. Mluví, skáče, myslí, zachraňuje svého statečného pána. Taky jsme chytali Vídeň, Radku, takže si dobře pamatuju, že to bylo "Ein Auto, ein Computer, ein Mann". Nehledě k tomu, že "eines" nemůže stát v prvním pádě.

Jen několik otázek: 1) Proč se nezkušený režisér rozhodl v jinak ucházejícím pokusu předvést nejhloupější závěr filmu ever? 2) Nebylo by lepší rozhodnout se už před natočením, do které poloviny 20. století chceme děj situovat? 3) Je Blanarovičová ten správný typ laciné zpěvačky? 4) Kdo to Hartleymu pořád volal?

Jedna z nejlepších filmových komedií vůbec. Tetsuo mluví náležitě k věci, nicméně scénáři křivdí nevšímaje si, jak kriticky se zde pohlíží na vžité předpojatosti (viz Pucholt, Lanďák, Zázvorková, nevěsta) i na prasečí mužské způsoby (vedoucí samoobsluhy, tajemník, opět Lanďák a vlastně i "Dynamo Pecka"), vůči nimž je běžná dotyčná bez možnosti adekvátní obrany. Ostatně napojení protirežimní policejní satiry na diskutovanou ošemetnost dosud nikdo z nás neumí náležitě docenit. (Krom toho Tetsuovi uniklo, že onen zločin ve skutečnosti neproběhl - leda ve stádiu pokusu a i to je na diskusi. Že Pomothyho čsfd přejímá do rubriky Obsah výpotky dementů podepsaných jako "oficiální text distributora", je ovšem věc jiná.)

Raroh má pravdu: během dvou minut je autor jasnej. Další dílo jednoho z "klasiků", po jehož zhlédnutí musím tím víc ocenit nedoceněného a polozapomenutého Pavla Hobla. A nevim, proč Brejchová ukazuje kozy, když žádný nemá.