Ďábelské líbánky

Bláznivá komedie plná černého humoru. O tom, jak se může změnit život nenapravitelného sukničkáře, když se dvě jeho favoritky rozhodnou ho dostat jen pro sebe. A berou to velmi cílevědomě, velmi osobně, velmi sobecky v zakrývání stop, až jde sukničkářovi nepřetržitě o život. Navíc parodické narážky na radu Vacátka a špetka narážek na vynikající komunistické zřízení. Docent Kostohryz (dobrý Vlastimil Brodský), vynálezce, svým pubertálně chtivým chováním připraví nejednu horkou chvilku nejen sobě, ale i ostatním zúčastněným. S vypětím veškerých svých sil bojuje o svůj holý život a ve chvíli domnělého konečného klidu se vrací vše znova na začátek. Dagmar (dobrá Jana Brejchová) se tak stává jeho první ženou, která mu připravuje překvapení na každém kroku. Je nelítostná ve své cestě za svým cílem a za uchránění své beztrestnosti a tak manipuluje a vraždí. Ester (Iva Janžurová) se pak stává Kostohryzovou druhou ženou, neméně ctižádostivou ve svých cílech. Kapitán Libíček (skvělý Jan Libíček) se snaží dopadnout toho pravého vraha. Z toho důvodu navádí Kostohryze do nových a nebezpečných situací ve prospěch spravedlnosti. Alžběta (dobrá Jiřina Jirásková) je Libíčkovou pravou rukou, která nakonec poklidnou silou dostává svého šéfa k oltáři. Příjemně zábavné. (11.02.2011)

Pěkně černo-humorné dialogy, překrásná Brejchová v záporné roli a skvělý Brodský v roli génia. Tohle si budu zřejmě pamatovat nejvíce z tohoto filmu. Teda, ještě duo Libíček + Jirásková (speciálně Jiřina tam sype jednu suchou hlášku za druhou). Ale jinak to není nic, co bych musel vidět podruhé, lépe řečeno Ďábelské líbánky budou vždy až za těmi klasikami, které vyprodukovalo Československo (nebudu je zde všechny jmenovat a všichni navíc víme, o které filmy se jedná) především v pozdních sedmdesátých letech. 70 %. (24.07.2012)

Mít po boku atraktivní ženu je pro muže výhrou. Vlastimil Brodský ovšem záhy bude litovat, že manželský svazek uzavřel s Janou Brejchovou. Vražedkyní. Legendární režisér Zdeněk Podskalský je záruka dobré a chytlavé komedie. Tentokrát se utrhl ze řetězu. A stálo to za to. Se scénářem mu asistoval Jaroslav Dietl, což je vzhledem k nastalé době utahování tvůrčích šroubů docela zajímavý paradox. Dietl je totiž autorem většiny normalizačních seriálů. Film vznikl na začátku normalizační éry, kdy se jakékoliv odchylky od plnění systémových rudých plánů absolutně netolerovaly. A přesto je tento film naplněn až po okraj takovými provokativními nápady, až se zdráhám uvěřit, že prošel kontrolou a byl zachován jeho výsledný tvar. Brejchová vynáší samé extravagantní modely západního stylu, Brodský představuje výzkumného pracovníka, tedy žádnou dělnickou třídu, navíc nevzorného, neboť je zpočátku vyšetřován pro úkladnou vraždu své asistentky (Iva Janžurová). Policie a její vyšetřovatelé jsou také mimořádně nevšedně pojati. Jan Libíček s Jiřinou Jiráskovou připomínají spíše tajné špiony. A pochopitelně éterem občasně prolétne dovedně skrytá narážka na politický režim. Václav Neckář interpretuje píseň, jejíž text je poskládán z názvů tehdejších písničkových hitů. Vrcholem je scéna, ve které napochodují před konsternované diváky Bouše (Josef Vinklář) s Mrázkem (František Filipovský), postavy staromilských vyšetřovatelů z jiné filmové éry (Hříšní lidé města pražského). Nejustálenější a nejpevnější, ale neméně rafinovanou podobu má film v okamžiku, kdy se dění přesune na hájenku na Šumavě. Série několika pokusů ze strany Brejchové usmrtit Brodského je naprosto nevídaná nálož. Podskalský natočil film, který je stár přes půl století. Srší z něj neopakovatelná originalita a neskonalá tvůrčí energie. Hlavní herecké duo je vynikající. A každá vedlejší postava má ve filmu své dovedně zakomponované místo. Lituji jen, že film byl natočen v černobílém formátu. 8/10 (22.02.2023)

Česká Válka Roseových z roku 1970? Proč ne? Scénář možná originální není, ale dialogy jsou vtipné a film pobaví. Osobně mě baví i výtvarná stránka: extravagantní kostýmy Brejchové, idylka hájovny s krojovanou paní lesmistrovou, šílené disko na podnikové oslavě. Jako bonus duo Libíček+Jirásková. Je toho dost, co film drží lehce nad průměrem. (13.11.2011)

Tohle že vzniklo v roce 1970, za počínající normalizace? Neuvěřitelné. Intertextovost, ironie, velmi velmi sexy Jana Brejchová, kapitán Libíček a "Taky zmije? Ano, a protože byla přivázáná za ocas, byla pěkně nasraná." o atomových krytech které byly určeny k výbuchu za úplně jiných okolnostech nemluvě. (28.12.2007)