Adam Bernau

Skutečnost Antikrista je nepochybná, ale za dva tisíce let nikdo nebyl schopen ho přesvědčivě konkretizovat. Máme pouze nepřeberné množství konkurujících si návrhů různé kvality, včetně návrhu jeho nekonkretizovatelnosti. Sotva tedy můžeme očekávat, že by to v Trierově filmu a s Trierovým filmem mělo být jinak. (Jenomže já vím, kdo je Antikrist: tady na čsfd si říká Subjektiv!)

Nehodnotitelná hardcore brutalita ze zlatých osumdesátých, jíž k dokonalosti chybí opravdu jen ten instalatér s hadicí. Jak patrno z komentářů, v mnohých divácích zanechalo toto dílo nesmazatelné stopy, u některých s doživotními následky. U jiných zase otevřelo nebezpečné,do té doby skryté, třinácté komnaty.

Pořád jsem čekal, kdy se falešný kamarád "ve vhodnou chvíli do věci vloží" - a on si nakonec řekne, že by z toho stejně nic neměl. Místo něj se do věci vkládá sám Požehnaný. Ano, ano, "jsem Bůh žárlivě milující". Všimli jste si, jak Somrovi pokaždé lačně svítily oči? Ty jeho oči a hororová princezna jsou asi to jediné, co se z této toporné adaptace národní Boženy povedlo. Krále klidně mohl hrát třeba Kříž, Rodena je tady vysloveně škoda. Předloha samotná by si samozřejmě zasloužila důkladnou exegesi.

Princezny se ztratily a nejsou ani v královské kůlně - práce pro Honzu, na kterého nemá ani Chuck Noris. Tentokrát to dotáhl až na žánrovou reflexi, ba dekonstrukci, arci poněkud dobově poznamenanou, a to nejen reálsocialismem ("zootechničkou? proč ne!"), ale i typicky českou televizní infantilně pitvornou perverzí. Nutno ovšem vytknout, že "český Honza", jakkoli se často projevuje rytířsky a vítězí chytrostí a vtipem, je vždycky tak trochu křupan a ňouma, což tento "Honza an sich" nesplňuje a stylizuje se spíš podle francouzské módy. Což ale koresponduje s problémem opony Národního divadla, takže je to vlastně v pořádku. K tomu skvělé obsazení a hlášky - pod pět hvězdiček jít nelze. Kouzelná fajfka je super.

Vypadá to strašně a je to strašný, ale to nevadí. Lokomotivy jsou ideální hrdinové pro naše děti, protože tahají jak stroje. Nechtějí nic jiného, než pracovat a "být užitečný". Krom toho jsem ještě nenarazil na díl, v němž by si něaký stroj něco nedokazoval nebo neřešil nějaký mindrák. Velmi časté poselství je "buď sám sebou". Přesně tak. Buď sám sebou, zařaď se, makej a buď happy. Pro další inspiraci viz komentář Morien.

Takže Djkoma a Renton si dají za První republiku facku a my ostatní přestaneme remcat a jsme rádi, že víme, jak to vypadá, když Cimrmana hraje necimrmanovský herecký establishment. Ostatně praktikant Hlaváček v podání mladého Brodského je polobůh.

Minimalizace autorského podílu Doležalové na seriálu je znát i mně, který od ní nepřečetl ani řádku. Schématičnost a klišoidnost zde dalece přesahuje míru nutnou pro nosnou tématickou karikaturnost a ve své neinvenčnosti vrcholí nyní scénkou s autogramy na výměnu, která pamatuje už nejméňě 3 generace. Xxmartinxxova kritika je i jinak jistě na místě. Ale já tady dostávám přesně to, co chci od Saši, která vyhrála spisovatelskou cenu a o níž se málo ví, že má větší prsa než Iva. Takže dovolíte, abych hodnotil neobjektivně a neřešil takové zbytečnosti, jako je herecké umění.

Teda až na to, že v reálu by tihle dva jeden o druhého ani neopřeli kolo, a že podle Semestru milleniálové všechno vyhledávají na Seznamu, což je dost komická představa. Ale vlastně to taky patří k věci.

Za moc to nestálo, ale mělo to přece jen jediný účel a ten byl zřejmě splněn. Tak jakýpak copak. Hvězdičku si zaslouží.

Vydrženo sledovat až do výstupů té mladé píči. Což neznamená, že by to do té doby nebylo trapný.