Kaka

Pomalý, hypnotický a ambientní film, jehož křehká emocionální rovina je ten nejzajímavěji natočený příběh za hodně dlouhou dobu. Škoda nevyvážené druhé poloviny, která je přece jen zkratkovitá oproti pomalu se odvíjející první části. Nic to však nemění na celkové kvalitě a pocitu, že po dlohé době sledujete zase něco naprosto nového a originálního, přitom těhle osobních příběhů o osudových láskách a znameních tady bylo nespočet s více či méně mysteriózním nádechem, nebo zajímavou pointou. Glazer ovšem dominuje i překvapuje v unikátnosti některých scén (např. 2 minutový shot na tvář Nicol Kidman), kdy cítíte vnitře rozervané a tápající hlavní hrdiny i beze slov. Finální záběr dává pocit, že jste něco přehlédli a dá se vyložit mnohovýznamově. Jeden z mála filmů kde jsou závěrečné titulky ve chvíli, kdy s nimi absolutně nepočítate.

Mix pravé westernovské atmosféry (zvuky prérie, městečko, interiéry) s nekompromisní řezničinou, kterou uvídíte v mainstreamu takhle explicitně cca jednou za 5 let (naposledy podobně pouštně vyprahlé Hills Have Eyes 2), protože jde daleko za hranice normálu. Zahler obecně vzato klade důraz na postavy, jejich symbiózu s divokou přírodou a interakci mezi sebou. Scénář naprosto nepředvídatelný až do doby těšně před finále, kdy se z toho vyklubou jatka. První polovinu prostříhat/zrychlit, druhou natáhnout a asi by to bavilo o něco víc.

K nevíře, jak tahle dirty unplugged verze romantické naivní sračičky zahýbala britských filmovým průmyslem na přelomu nového millénia. Přitom cool to muselo být horko těžko ve své době, natož s odstupem dekády. Když si vezmete, že romantické klasiky jako Bodyguard, nebo Love Actually jsou moderní i dnes, tzn. nadčasové a není v nich ani 100x slovo "fuck", ani mraky trapných scén, ani lehce vulgární hlavní hrdinka v obležení dvou super pánů - obou volnomyšlenkářů na přesdřžku, tak je to minimálně k zamyšlení jak invenční a skutečně dobré tohle dílo je.

Pozitivní dělovka, která se opírá o typické trademarky, které Crowe sype do každého svého filmu. Silné postavy se kterými nelze moc nesympatizovat, nějaké to jiskření hlavních hrdinů, společný cíl pro který je potřeba něco udělat, špetka emocí a osobnostních postojů které je potřeba změnit a jedna z uvolňovaček roku je na světe. Cameron to tentokrát nebral úplně ze široka a natočil skromný, komorní film, který je ale emocionálně transparentní a sympatický, ačkoliv je vlastně zoufale neoriginální a obyčejný. Ale i vypiplat si postavy, dialogy a přidat chytlavý soundtrack je v takovémhle provedení docela kumšt. Poslední scéna je TOP.

Zajímavě rozporuplná věc. Příklad filmu, který za ta léta technicky a výrazovými prostředky strašně zastaral, ale Polanskimu se nedá upřít to, že z pařížských uliček extrahoval skvělou atmosféru a vytvořil kolem hlavní postavy dusivou a značně depresivní paranoiu, což je v takovýchto příbězích věc filmařsky zcela nadčasová. Nejde o pointu, nebo o finále, ale o pečlivé stavění skládanky, vedení herců a skvělý cit pro střih a odkrývání střípků jednoduchého příběhu v sofistikovaném tvůrčím podání. Určitě to v době svého vzniku působilo lépe/svěžeji, ale když se přimhouří oči, dá se to i teď. S odstupem času naopak vynikne temná atmosféra a filmařský kumšt, který tady musí trochu zrát.

Scott Mann se snaží točit film jako Michael Mann a absolutně se mu to nedaří, takže ty jakoby syrové, roztřesené záběry digitální kamery při tomhle Heistu vyznívají naprosto do ztracena. Je až k nepochopení, jaký je režisér neumětel, protože s tímhle hereckém potenciálem, kde co persona to cákající charizma, se daly dělat divy i u takovéhleho úderně videobéčkového námětu. Podobně je na tom scénárista, který si ovšem při točení filmu vzal zřejmě dovolenou, protože napatlat tam tolik blbostí je skutečně um a čim víc se film blíží do finále, tím je to horší. Vévodí tomu rádoby grandiózní pointa, která hravě strčí do kapsy Dannyho parťáky. Jestli máte rádi De Nira, nekoukat.

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village.

Bravurní satira společnosti a mistrně vykreslená sonda odvěkých rivalů - chudoby a bohatství. Woody ovšem není tak průhledný a hloupý idealita, aby ukazoval, že být chudý může být super a být bohatý, resp. zvyky/postoje bohatých, jsou vlastně povrchní a špatné. Jde mnohem dál a oba světy sofistikovaně a velmi civilně prolíná a ukazuje i v naprostých protipólech, přičemž vyhmatává a následně prezentuje dokonale čisté situace ze života a to asi tak co dvě minuty. Když někdo točí dokumenty o zvířatech, nebo flóře, je to fajn. Když Woody Allen točí dokumenty o lidech, je to ještě mnohem zajímavější.

Solidní vztahovka s neotřelou Havají v čele, dodávající překvapivě osobitou, značně uvolněnou atmosféru, která konfrontuje s napjatým příběhem o umírající matce a nefungující rodině. Payne objevil světu Shailene Woodley, takže za to palec nahoru a Clooney hraje svého typického sympaťáka s přehledem. Škoda některý očekávatelných druhořadých zvratů, ale v klíčových scénách si to udržuje dobrou dikci díky konverzačně vcelku vypilovaném scénáři. U autora vyhlášené Bokovky to asi nebude úplně náhoda, nýbrž jeho hlavní zbraň.

Jednička byla jednoduchá, ale zároveň přímá a sympatická. Red 2 má stejné neduhy, jako například pokračování Dannyho Parťáků. Vrstevnatý děj který je zmatečný, přecpaný x množstvím různých lokalit, razantní posuny a stříhání apod. Nemá to šťávu a podruhé už je to vyčpělá nuda. Ani akce nic moc, ti kaskadáři jsou tam vidět příliš. Nebýt Helen Mirren v nezvyklé, naprosto unikátní roli a Johna Malkoviche v plné polní, tak by se jednalo o stokrát viděný instantní guláš patřící do záchodu.