The Zero Theorem

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

The Zero Theorem měl na to, aby se po filmu Fear and Loathing in Las Vegas stal dalším režisérovým filmovým milníkem. Bohužel, snímek působí tak nějak "rozervaně". Film se odehrává ve světě tolik typickém pro Terryho Giliama, ale než dostanete možnost po velmi efektivním úvodu celý ten "krásně divný" svět prozkoumat a kochat se futuristickými výdobytky, začne se odvíjet příběh samotný. A právě v tuto chvíli ztrácí The Zero Theorem dech. Příběh pracovníka firmy zvané Management s tváří Christopha Waltze je zbytečně moc utahaný a komplikovaný, Film se snaží pojmout tak široké spektrum témat týkající se problémů dnešního světa, že není čas na to je pořádně rozvést. Zůstanou tedy jen trestuhodně nakousnuty. A přitom by stačilo jen omezit množství těchto témat a více se zaměřit na příběh a postavy samotné. Tohle bohužel The Zero Theorem sráží na kolena a činí z tohoto filmu průměrnou záležitost. (02.08.2014)

,,VĚŘIT VYŠŠÍM CÍLŮM, NEŽ JE ŽIVOT, ČINÍ TENTO SVĚT BEZVÝZNAMNÝM. DŮVODEM, PROČ JSEM SI VYBRAL VÁS... BYŤ PONĚKUD ZVRÁCENÝM, MUSÍM PŘIZNAT, JE TO, ŽE PŘEDSTAVUJETE ANTITEZI MÉHO PROJEKTU. ČLOVĚK VÍRY....“ /// Jeblej svět, jeblí lidé, jeblej Qohen Leth, jeblá vizuální chujovina zabývající se paradoxem duše. Artová(?) future kravina, při který zůstává génius nepochopen. Ovšem Terrymu Gilliamovi je to (předpokládám) u prdele. (což chápu, ale přece jen to zamrzí…) Vono to totiž není ani vo hercích (jasan, Waltz je super, ale…), ale vo moudrosti. Že bych teda něco nepochopil…? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vůbec sem nezapadám. 2.) První byl Brazil. Pak vopice. No a teď… 3.) Thx za titule ,,nex_M4rKy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.07.2014)

Sci-fi postrádající jakoukoli vědeckofantastickou premisu... a koule. Zero Theorem působí tak trochu jako low-budgetový, impotentní Brazil. Gilliam nabízí bezzubou kritiku současné facebookovské společnosti, jeho postavy se bouří proti symbolům orwellovské dystopie, která ve fikčním světě filmu ovšem nemá žádné pevné kontury. Filozování o (ne)smyslu života je také na úrovni gymnázia, ale díky Gilliamově vizualitě (všepohlcující vortex) a Waltzově existenciální tváři, na mě ve výsledku emočně zapůsobilo; kupodivu stejně tak jsem si s postavami prožil i stokrát ohraný milostný příběh o štětce co díky pravé lásce hodí svoje povolání na hřebík. List pozitiv je bohužel již vyčerpán a z negativ jsme ještě nezmínili špatnou dramaturgii a motivace postav (zásadní momenty nejsou vůbec akcentovány, postavy pak jednají naprosto nesrozumitelně), hnusný střih či režijní vedení herců k protivnému pitvoření. Dlouho jsem si taky musel zvykat na křečovitou a nevyhraněnou vizuální stylizaci - a to mám přitom Gilliama a jeho styl velice rád! (Působí to totiž jak kdyby se křiklavostí a opulentností scény snažil zamaskovat ve skutečnosti nízký rozpočet.) Navzdory tomu Gilliamovi nelze popřít, že jeho režijní styl je stále energický a sebevědomý. Ale možná by neškodilo o ždibec více soudnosti. (21.07.2014)

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)