duddek

"Power, I said!" :) Nápadité, promyšlené, těžko něco vytýkat. Kalhoty zpívající si Nuts in May, samojedoucí kolo atp. atd. Na IMDb poukazují na stopy ve sněhu – je fakt, že by měly mít tvar chodidla, ne boty. Ale to je detail. Pozn. Bass je anglické pivo (už od 1777) , zneviditelňující látka monocane pochopitelně neexistuje.

Jeden z Kurosawových kratších, ale i tak na můj vkus poněkud rozvleklý snímek.

Spojení "to pořešíme" zasazené do roku 1982 zní dost anachronicky. Ale jinak jsou dialogy docela vtipné a je to ta lepší část filmu. Horší je to třeba s postavami – sympatická z nich není ani jedna (možná až na manželku?). Antonín vypadá jako kříženec Lance Armstronga s Putinem, ale to na věci nic nemění. Na český film to špatné není, ale... Hollywoodu šlape na paty jen ve frekvenci sprostých slov (což je, jakkoliv jsou pestrá, trochu málo).

"What, walk around?! Me, Professor Theodore Von Schwarzenhoffen, M.D., A.D., D.D.S., F.L.D., F-F-F- and F, should walk around?!!" :) První vítěz Oscara za nejlepší krátký film (a zároveň jediné oscarové ocenění Laurela a Hardyho).

Hlava rodiny se v opilosti nechá vyhecovat k pojmenování syna podle čínského vůdce a na svém výběru trvá. I přes námitky manželky, i přes počáteční obstrukce ze strany úřadů. Nakonec se takhle proslaví, dostane od strany byt s obměňovaným vybavením, aby byl dostatečně representativní při návštěvách čínského velvyslance, atp. Že právě na někoho vyzrál, poznáte podle charakteristického hlasitého zasmání se.

Scénář vychází z "Kompromisu" Ylljeta Aliçky, pojednávajícího o životě za Envera Hoxhy, jehož důležitou součástí je skládání politických sloganů z kamenů (později i cihel) na okolních svazích (tehdy skutečně rozšířené). Hlavní zápletky? Tak např. žák Festim Tosku se při hodině splete a řekne, že revisionisté jsou v Číně (místo SSSR). To vyvolá velký poprask, který neutlumí ani dobrák zeměpisář. Anebo když má vesnicí projet ve svém mercedesu soudruh z vedení, to se hned kontrolují všechny slogany po okolí a jeden z nich – "Vietnam zvítězí" (když válka skončila už před 10 lety) – opět stačí ke svolání rady. Herecky na mě udělal největší dojem místní stranický předák matematik Sabaf (Birçe Hasko), takový albánský Joe Pesci.

Příběh natočený Brity na Šrí Lance podle o pět let starší francouzské knihy odehrávající se v Thajsku (obsazeném Japonci). Známý nápěv pochází už z roku 1914, ale za druhé světové války získal posměšný text: "Hitler has only got one ball/ Göring has two but very small/ Himmler is somewhat sim'lar/ But poor Goebbels has no balls at all", který byl v době vzniku filmu stále ve všeobecném povědomí.

Jak napovídá název i úvodní a závěrečné titulky s hrající gramodeskou v pozadí, vše se točí kolem koncertu: film byl inspirován dílem Dhimitëra Shuteriqiho "Baltrave të Myzeqesë". Děj se odehrává v západoalbánském kraji Myzeqe (ve filmu označován za líheň komárů) v době vlády jediného krále v alb. historii (Ahmet Zogu, v alb. "pták"). V rámci koncertní šňůry sem přijíždějí zazpívat a zahrát Donika (Manushaqe Qenani) a Eleni. V městečku, kde mnozí ani neznají piano a kde kytice slouží leda jako žrádlo pro dobytek, vyvolají nebývalý rozruch – vždyť mají i auto a nenosí roušky. *spoiler* Nejdřív jsou pro koncert všichni nadšeni, pak zase místní přednostové podlehnou výhrůžkám bega Nuriho, avšak nakonec se nikdo z nich není schopen přihlásit k zodpovědnosti za zrušení koncertu (jen jim je doporučeno zahrát i song sebevrahů Triste domenica, pův. maď. skladbu z 30. let), takže se lidé dočkají. Samotný koncert, ač jsou na programu především italští skladatelé, se k nevoli nejvyšších zvrtne ve sborově zpívanou "buřičskou" Píseň pro kongres. Oběma hudebnicím pomáhá Nesti Benja, který se zná s Donikou, ale po vystoupení na to také doplácí... a hrdinky odjíždějí na další štaci, jako by se nechumelilo.

Později předěláno do muzikálové podoby pod názvem High Society. Btw, Stewart si, když nese Hepburnovou z bazénu, prozpěvuje hlavní motiv z Čaroděje ze země Oz, tehdy velmi aktuální, neboť vznikl o pouhý rok dřív.

Zoomorfní rostliny se probouzejí do nového dne a nakonec si poradí i s ohněm, který po skautsku rozdělá jediný mrzutý strom v lese. Opět dobré sladění děje s hudbou, jak už to u Silly Symphonies bývá. Od tohoto výtvoru dál už měl Disney všechno v barvě (viz Mattyho komentář) – až na Mickey Mouse, který byl tak úspěšný, že si mohl vesele pokračovat v černobílém ještě další tři roky.