duddek

V porovnání s Rayhound Garden Scene o dost velkolepější. :)

Nejvíc asi zaujme provazochodící (a posléze i -jezdící) ryba, na závěr se točící za pusu na visuté hrazdě, a medvědice balancující na židli na flašce a držící v každé končetině něco, včetně kočárku s mládětem.

Kocour Julius (napodobenina proslulého Felixe) má hlídat dům, zatímco je Alice pryč. Avšak prostřílením se podlahou do kádě s pivem se poněkud zneschopní. A myši začínají řádit... Jedna si třeba na pianě rukou chytí jednu nohu a druhou ji přeskakuje, jako by se nechumelilo. Dokonce si udělají v koupelně akvapark... Kocour pak péruje mezi stěnami, podlahou a stropem a na podstrčeném mýdle se rozjede až do zlomyslného kaktu(su), jejž ale vychytrale zdolá skokem o tyči z otazníku z vlastního ocasu. Zabere nakonec na myši přichystaná bomba? O tři roky později přepracováno do mickeymousovského When the Cat's Away. P. S. Nevím, nakolik je ozvučení té verse, co jsem viděl, původní, ale dost se podobalo nějaké dřevní počítačové hře...

Kde jsou ty doby, kdy jsme taky tvořili z kaštanů... nebo jedli strouhanou mrkev? :)

Ten hrad je sice hezkej, ale já bych politiku do bezstarostného dětského světa netahal...

Starewiczovo vrcholné dílo, jež prý připravoval dlouhých deset let. Vedle vychytralého Renarda a "lvího krále" se objevuje celá řada dalších zvířat: vlk, medvěd, kocour, zajíc, přesně jako ve středověkém eposu. Na Renarda chodí králi spousta stížností, avšak Renardův příbuzný jezevec je vesměs obrací v jeho prospěch. Králův následný "vegetariánský výnos" se Renardovi moc nezamlouvá, a není tak nouze o další potíže. Vše vyvrcholí sežranou slepicí (scéna malého kuřete u matčiny kostry je mimořádně drsná) – jeho obhájce jezevec je odveden a král posílá pro lišáka nejprve medvěda a po něm i kocoura, který je zapletený s královnou. Když se oba vrátí s nepořízenou, přichází na řadu (propuštěný) bratranec jezevec. Ten uspěje a Renard (po lítém souboji se svým úhlavním sokem vlkem v noční můře) přichází ke králi... a záhy má hlavu v oprátce. Nebyl by to však on, aby si opět nevěděl rady. | Propracovaný, neuvěřitelně vtipný (mj. mravenci urputně soukající svitek se stížností nahoru po schodech, kohout, na kterého jakýkoliv hmyz působí jako slovo veverka na pstvo ve Vzhůru do oblak) a dobrodružný (viz např. závěrečné pokusy o zteč nedobytného Renardova sídelního hradu Maupertuis, kam se hrabe Kevin ze Sám doma) snímek hravě předčí drtivou většinu svých následovníků. Jasných 100 %. (Btw: Příběhy o Renardovi byly natolik populární, že třeba ve francouzštině vytlačil původní označení pro lišku – goupil – a taková liška polární se dnes řekne renard polaire.)

Cirkusový slon nejdřív v touze po snídani nevybíravě probudí Goofyho a pak se spokojí s jedním decentně vlastnonožně rozlousknutým burákem. Následovat má koupel, jíž se slon snaží vyhnout i v převleku za staříka s holí v ruce. Nakonec však neunikne a vlastně celou druhou polovinu příběhu odlétává po mohutných kýchnutích vyvolaných mydlinkami, pleně, co mu přijde do cesty.

Tahle instruktážní videa s Goofym nikdy nezklamou. Když se zrovna vyskytne slabší díl, stále je to nadprůměr.

Tak Péráka (wiki) jsem objevil až díky Trnkovi. Je dobře, že jsme měli někoho takového. Co ale ti zamilovaní esesáci? Nerad bych v tom nacházel výklad, že ke "špatným lidem" patří i "špatná orientace"... nebo se tu snad Trnka/Brdečka homosexuálům nevysmívá? (Píseň Lili Marleen zachycena jen osm let poté, co k ní Norbert Schultze složil hudbu.)

Mrazivý (a to doslova) konec. Starewicz se držel Ezopovy bajky pečlivěji než třeba Disneyho o 21 let mladší Grasshopper and the Ants (což je ale zase víc přizpůsobeno dětskému divákovi). Je zvláštní, že se do názvu dostala vážka (стрекоза), třebaže jak v původní bajce, tak v tomto jejím zpracování vystupuje kobylka.