Krvavý trůn

Tak neviem, príbeh mi pripadal príliš predvídatelný, žiadneho prekvapenia som sa nedočkal, skončil presne tak, ako som očakával. Navyše Kurosawove samurajské snímky sa mi začínajú zlievať, majú rovnakú atmosféru a pomerne rušiace expresívne herecké výkony. Viem, že sa jedná o MacBetha, pre mňa je to skôr mínus, kvôli už spomenutej predvídatelnosti deja. Plusom je stopáž, ďalšiu prehnanú historickú trojhodinovku od Kurosawu by som už asi nerozdýchal. VIDENÉ ZNOVA: Tak nakoniec to Wašizu dokázal a presvedčil ma o hĺbke svojho šialenstva v túžbe po moci. Plusom je rozhodne fakt, že som nedávno videl Wellesovu verziu a kvitujem, že sú tak nesmierne vizuálne rozdielne. (02.12.2009)

Něco na tomhle filmu je moc pěkné: Atmosféra mlhy, z níž se lehce vynořuje Pavučinový hrad, v němž laxní a skvěle strnulá japonská "lady Macbeth" radí svému manželovi nejrůznější zvěrstva a kolem dokola je jen temný les, kde v mlze sedává přízrak věštící budnoucnost... Některé scény vážně stojí za to. Ale na můj vkus se tam až moc jezdí na koni. (09.12.2009)

Kurosawovo převedení Shakespearovy tragédie do reálií feudálního Japonska. Známější je výpravnější Ran, ale i tato adaptace Macbetha stojí za pozornost, byť bohužel jen pro sledování excelentního výkonu Toshira Mifuneho v roli manipulovaného ctižádostivého Wašizua. Tempo je zvláště zpočátku zbytečně pomalé a některé scény jsou natahovány na samou hranici únosnosti; kupříkladu bloudění v mlze. Největším záporem snímku je však výkon Isuzy Yamady v roli Lady "Macbeth" Asaji Wašizu. Její herectví je přespříliš umělé a navíc ve vypjatých chvílích přehrává až běda. Což vzhledem k tomu, že jde sice o menší, ale nejzásadnější roli celého Krvavého trůnu potažmo Macbetha, je výsledek dosti tristní. Film není nijak výpravně rozmáchlý jako pozdější Ran, ale tvůrci udělali díky slušně využité mlze z nouze ctnost a je tak docela atmosférický, když již nic jiného. Ovšem celkově je to spíše mírné zklamání. (03.02.2007)

Akira Kurosawa. Legenda. Osobnosť. Jeho prínos pre svetovú kinematografiu, je pre mňa ale sporný. Samozrejme, že nečakám od takejto japan produkcie vyložený akčný masaker, ale aby som sa nudil na kosť, občas si spravil počas snímku ,,komerčnú,, prestávku, tak toto je na takúto filmovú výšinu azda veľa. A opäť ide o ďalší dôkaz, že Shakespeare sa určite lepšie číta, ako pozerá. (12.08.2016)

Jako ukázkový příklad toho, jak z nepřehledné divadelní hry udělat přehledný film, je Krvavý trůn skvělý. Jako samostatný film je to ale věc pomalá, rozvleklá a s tak přestylizovaným herectvím, že většinu emocí si musíte domyslet, protože ze změti skřeků a stenů nepochopíte nic. Krvavý trůn je těžké pokoukání, pokud nejste skalní fanda Shakespeara nebo Japonska - ideálně obojího zaráz. (14.11.2010)