castor

V konfliktech bruslit neumí (ostatně ani na ledě mu to moc nejde), mezilidské vztahy se budou komplikovat bez jeho zkušeností, nic kloudného nezažil, chápe milosrdné lži, snaží se v tomhle propletenci vyznat a nyní zkouší štěstí u své vzdálené tety. Ani nechtěl a už vytvořil pátý vrchol podivného čtyřúhelníku, ve kterém jsou dvě sestry a dva bratři, kteří spolu chodí, ale milují vždy toho druhého. Tedy si to alespoň myslí. Ospalé tempo nevadí, máme tu před sebou jeden z nejlepších českých filmů konce tisíciletí. Mladí lidé jsou tu stejně jako v Gedeonově Indiánském létě citově zmatení, nikdo z nich není povrchně vykreslený, každý si ukousne kus svého hereckého koláče. Pochopitelně především debutující Pavel Liška, který je tak přesvědčivý, až z toho mrazí. Gedeon je detailista, ví, o čem chce vyprávět, s klíčovými momenty si umí pohrát a hlavně se nepředvádí. A to se cení. Chytré, lidské, neokázalé, výborně zahrané.

Bezpochyby nevšední film. Má co říct, ale to, jakým způsobem k tomu přistupuje, rozhodně nesedne každému. Jakmile mu šmikli pupeční šňůru, začalo se o bubínku mluvit. Počká si na něj do třetích narozenin a rozhodne se, že přestane růst. V nástroji rezonoval jeho protest a osamělost i obrana proti nepřátelskému světu, ve kterém se ocitl. Přesto začal dospívat, začali se v něm bouřit hormony a nakonec si řekl, zda by nebylo špatné dorůst. Tvůrci představují několik traumat té doby, sází na herecké výkony a řadu bizarních scén. A mnohdy je to síla: v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě tenhle klučina, kterého byste nejraději shodili z mnohem prudších schodů, se nechce světu dospělých podobat. Zajímavé a bizarní ano, ale nemusím mít úplně všechno.

Vydrápal se tak maximálně na podržtažku ve zvířecím útulku, žije sám, bez přátel, vyhlídky neslavné. Jednou potká v autobuse bývalou spolužačku, která byla o rok níž a kterou každý zbožňoval. Ta se zmohla zase pouze na uniformu servírky. Jenže si nezapamatovala ani jeho jméno. A chlapec dostane šílený nápad. Bizarní nápady mají i tvůrci, které zřejmě omrzely skupinky studentů někde uprostřed lesů, a vysílají nám jednohubky, kterak dvě osamělé duše magoří jedna druhou. V druhé polovině přijde několik gore scén, občas tvůrci překvapí, ale jinak dokráčí do finále bez velkých vzrušení. Závěrečný twist je samostatná kapitola. Docela pitomá, samozřejmě.

Asi si to mnozí vybavujeme. Hlavně ty následky. Stlačený metan vytrhl uzávěr vrtné aparatury, smísil se se vzduchem a explodoval. Na plošině zachvácené plameny zemřelo jedenáct dělníků. Dva dny se potápěla. Z otevřeného vrtu uniklo enormní množství ropy. Obří skvrna zasáhla pět amerických států a znamenala největší zamoření pobřežních vod v historii Spojených států. Uhynuly stovky delfínů, mořských želv a velryb, tisíce ptáků a dalších živočichů. Nejen nafoukané hlavouny jdoucí přes mrtvoly si vzal na paškál režisér Peter Berg, který se úspěšně pokusil o autentické převyprávění. Vsadil na několik solidních herců a jednoho vynikajícího (ano, Malkovich), stejně jako na speciální efekty, bez kterých by to nešlo. Na první pohled možná ne úplně atraktivní látku dokázal napumpovat emocemi, nekompromisními rozhodnutími a chlapskými gesty. Technicky je to velmi dobré a neskutečně intenzivní, až bych přidal klidně dvacet minut navíc. Od zjištění, že skutečně něco nehraje, k heroickému skoku do hořícího oceánu, bych uvítal víc strhujících momentů. Místy mi to přišlo lehce uspěchané. Ve výsledku každopádně velká spokojenost.

Animáky jdou krapet mimo mě, na tom se asi už nikdy nic nezmění. Tady máme poměrně dějově řídkou povídačku o tom, kterak jedna pravěká rodina vylezla z díry a našla nové možnosti. Výsledek je skrz naskrz průměrný a předvídatelný, naštěstí se nešetří barvami a neokoukanými animovanými nápady. Rodinné, milé. Nebojím se o to, že své diváky si to spolehlivě najde. Já mezi nimi napodruhé rozhodně nebudu.

A je to tady. Oddalování odpovědí se musí líbit, pozůstalí jsou definitivně v pátrání na vlastní pěst. A my čekáme, na koho ukážou. Musí se ale zamlouvat, jak se tady pracuje s dopadem jedné tragédie na rodinu a lidi v jejím bezprostředním okolí, kteří jsou vesměs bezpáteřními zmetky. Scénář Štěpána Hulíka je dál důmyslný a velmi dobře uchopený, Alice Nellis (na poslední dva díly se zase vrátila ona) je místy poetická, jindy nesmírně dramatická, a znovu vysílá signály, kdy divák může jen tipovat, kdo za tím vším stojí. Vyvrcholení a odhalení vraha je nakonec na oba palce nahoru. A vlastně jsem rád, že žádný z mých (TOP) tipů nevyšel. Ač jsem ho měl mezi podezřelými vysoko. Nechápu ty, kteří minisérii označují za nudnou nebo rutině zahranou. Poklona a maximální spokojenost.

Tvůrci si dál dokonale hrají se zvukem, výprava je úchvatná, kamera má promyšlený každý decimetr pohybu, herci jsou přesní, dokonale obsazení. Míříme do finále. Vysílání matoucích stop pokračuje, ač určité obrysy už máme. Sedmý díl startuje ztracením dalšího dítěte. Prohlubují se už tak velké propasti mezi několika postavami. Skvostný Jaroslav Dušek si začíná hrát na detektiva a ještě předtím, než kriminalisté spustí velký test DNA, to přináší ovoce. Tomuhle opravdu říkám televizní událost sezony.

Místo, kde se snad ani na jaře nic nezelená, čeká pohřeb. Mezitím se odkrývají další skutečnosti z manželského života mezi Stivínovou a Duškem, znovu se před námi odehrávají dokonale vypointované scény, které přelévají stín podezření na několik postav. Po pauze se vracíme i do pasťáku, kde je to znovu velmi zajímavé. Pak je tady ovšem další z vrcholů série v podobě scény z rodiny výtečné Evy Holubové, kde se schyluje k jednomu velkému střetu. Snaha o reflexi společnosti je účinná. To, jak tvůrci vytvářejí zdání o čemsi, je v českých poměrech nevídané. Každý díl končí s nějakou zásadní otázkou, další pokračování ale ukáže, že si s námi tvůrci tak trochu hrají. Možné je vše.

Tísnivá atmosféra věčně šedivého místa je tu snad nejsilnější za celou sérii. Debutující autor karlovarských znělek Ivan Zachariáš střídá Nellis, už definitivně víme, co odhalila studna, také víme, že výbornou Stivínovou herecky přerostl nemocný Jaroslav Dušek. Jeho koncert ve vyšetřovací vazbě se musí líbit. Tenhle díl je zejména o tom, jak se oba vyrovnávají s krutou skutečností. Samozřejmě omšelé baráky, zdevastovaná příroda, blátivé ulice a konfliktní vztahy mezi obyvateli zůstávají. A Eliška Křenková konečně dostává víc prostoru. To, jak tvůrci nakládají s postupným rozkladem společnosti, je věc na české poměry nevídaná. Tolik symbolů, tolik významů, tolik falešných stop, tolik linií a motivů. Bravo.

Okruh podezřelých se příjemně rozrůstá, kvalita posledních dvou dílů (tady se projevuje tak trochu rutinérka Nellis) lehoulince nižší, ale pořád je to v depresivních krušnohorských lokacích jedno velké drámo. Emočně trošku směrem dolů, bral jsem nicméně opět jako pečlivější seznámení s důležitými postavami a doupřesnění několika (uvidíme, jak důležitých) linií. Autor seriálu Štěpán Hulík (Hořící keř) se toho vůbec nebál, odkrývá nepříjemná témata a dokazuje, že bude sakra zajímavého ho dál sledovat. Závěr nad studnou mrazivý, silný, evropský.