Drolin

Základním sociálním problémem předloženým filmem V pravé poledne, ne však jediným, je ideový rozpor končícího strážce zákona, šerifa, a obyvatel města tvořících homogenní skupinu. I přestože se na malé město Hadleyville chystá Miller a jeho parta, obyvatelé se nezdají býti znepokojeni. Malá komunita, na první pohled ideální společnost s dlouhou historií a kořeny, s fungujícím kostelem i zákonem a ochranou pořádku, je však nečinná. Uspokojena svými jistotami a pocitem neohroženosti. Majorita měšťanů má zakořeněno, že při oficiálním předání vlastní ochrany do rukou jedné osoby, zde šerifa, jejich role a účast v této oblasti končí. I přes zjevné ohrožení vlastní budoucnosti, které přijde od zločince Franka Millera a jeho pomocníků. Jediný šerif, hodnotově racionální ve své snaze dostát dlouho vykonávané roli, se pokusí zmobilizovat měšťany k pomoci, ačkoliv by to již neměla být jeho starost. Ani stupňující napětí, kdy do pravého poledne a tedy i příjezdu Millera zbývá hodina, nenaznačuje aktivitu obyvatel pro zachování stávajícího řádu. Jejich apatie je v přímém kontrastu s konáním šerifa Willa Kanea. Ten se svou snahou o zapojení druhých nepochodí. A to i u jeho pravé ruky, zástupce šerifa, který se jako řada ostatních skrývá v místním salónu u sklenky alkoholu – zanechávající odpovědnost na druhých. V důležité části filmu, kdy šerif přichází do kostela, je znázorněn přímý kontakt šerifa a obyvatel, mužů. Zde je vidět přímé zdůraznění ztráty odpovědnosti za zákon a obecné bezpečí, které spočívá v této společnosti pouze na šerifovi a jeho případných pomocnících. Na celou situaci je nahlíženo jen jako na placenou službu. Až starosta si uvědomí možné důsledky nečinnosti na následující prosperitu města, a tedy i obyvatel. V době samotné přestřelky je město prázdné, v očekávání nadcházejícího střetu. Po vítězství šerifa nad desperáty obyvatelé oslavují, jako by šlo o jejich zásluhu. Zcela, jako by poslední hodiny neproběhly. Okázale odhozený odznak šerifa v posledním záběru jen podtrhuje zklamání a určité pohrdání nad přístupem dané společnosti. Lidí, kteří se rozhodli vzdát zvyku řídit sami sebe v nejdůležitější otázce žití.

Tématem filmu na motivy stejnojmenné knihy Thomase Bergera jsou sociální i kulturní rozdíly mezi původními obyvateli, indiány, a kolonizátory z Evropy a jejich dopad na osobu, mladého chlapce Jacka Crabba, který se ve svém životě pohybuje díky okolnostem u obou z nich.  V raném věku je nucen změnit, nebo lépe přizpůsobit, své hodnoty indiánskému nahlížení na svět. V širším kontextu je nastíněna destruktivní povaha bílých přistěhovalců a opačné smýšlení indiánů, kteří ve všech hmotných i nehmotných věcech spatřují život a harmonii koloběhu života. Tradiční způsob života „lidských bytostí“, jak si indiánské skupiny přezdívají, však v konfrontaci s chováním bílých osadníků je předurčen k zániku. A při jedné z potyček mezi kmenem, jenž se ujal Jacka Crabba, a kavalerií je mladý běloch vychovaný indiány odveden ke křesťanskému pojetí života. Tato událost znamená celou řadu sociálních diferencí, zvláště v pojetí rodiny a role jednotlivce ve společnosti obecně. Stejně i v řadě nepravdivých předsudků, které jsou Jackovi předkládány jako samozřejmé od lidí, kteří dané indiány ani nezahlédli. Sled situací ale hlavní postavu, Jacka Crabba, nenechá setrvat v navrácených křesťanských kořenech a v určitou chvíli je postaven před další změnu své role. Adoptivního syn respektované rodiny pastora se v poměrně krátkém čase stane pistolníkem, vojákem federace a znovu se i navrátí k indiánskému stylu života. A to vždy negativními či pozitivními vlivy společnosti a ve své snaze zachránit život blízkých i vlastní, což se mu nejednou stane osudným. Mimo samotného života Jacka Crabba je blíže antropologicky rozpracován život a tradice indiánského kmene Pónýů, který se v určitých sociálních aspektech odlišoval od jiných kmenů. Jednou ze zajímavostí prezentovanou ve filmu je role takzvaného „opačníka“, který úkony i mluvu provádí v antagonickém pojetí. Zcela odlišné od hodnot bílých osadníků je i pojetí smrti a smíření s nastávajícím děním.

Film Jiřího Krejčíka a Jana Drdy na motivy stejnojmenné povídky se odehrává v napjatém období heydrichiády. Sociální problematikou zpracovanou filmem z pohledu běžných obyvatel jednoho protektorátního města (zde fiktivní Kostelec) je zvláště různorodost názorů na nacistickou okupaci a jejich nastolený režimu. Stejně jako v každé době, i zde jde pro určitou skupinu obyvatel o příležitost, jak si zajistit momentálně stabilní pozice. Podstatně větší část je však perzekuována, i přes to, že postavy, na které se film zaměřuje, nejsou politicky přímo aktivní v odboji. Samotný nesouhlas, a tedy neakceptování mocenských struktur, je ve filmu charakterizovaný maturitním ročníkem gymnázia a především jejich třídním profesorem. I tento pasivní odpor je přesto odsouzen popravou trojice studentů na základě karikaturizace vyobrazení Reinharda Heydricha v novinách. Důležitou roli v ději filmu hraje třídní profesor a klasický filolog Málek, jenž se v souladu s rozhodnutím profesorského kolektivu rozhodne, respektive je donucen, ke třídě promluvit ohledně nacistické okupace. V zásadě s odsouzením karikaturizace a podobné, proti režimní činnosti. K tomu dochází den následující po popravě trojice studentů. Promluví ale tak, jak mu jeho morálka nakazuje. Směřuje však ke zcela opačné řeči, tedy k jednoznačnému odsouzení konání gestapa a jejich perzekuční činnosti. Třída jako celek povstane a s názorem souhlasí, není však již ukázán postoj studenta, který zmíněnou trojici nahlásil a tím spustil vyšetřování vedoucí k dané popravě. V tomto bodě totiž film končí, a následné události je možno jen předpovídat. Lze však předpokládat, že v návaznosti na události zobrazené filmem, i tento odpor v podobě proslovu nezůstane nepotrestán. Semknutí a jednota v konání třídy a profesora vede k nalezení hodnoty činů, kdy právě třídní profesor převede své teoretické poznatky antické filozofie v praxi, a rozhodne se naproti jiným aktérům v ději konat.