Stanislaus

(AFO 2020) "Vzácné plemeno" není jen příběhem o šlechtění slepic, nýbrž i o Robu Wilsonovi, který je sám o sobě jakousi genetickou raritou, na niž název snímku lehce poukazuje. Na jedné straně je úsilí jednoho muže na poli "slepičí genetiky", na druhé straně je jeho osobní zpověď, v níž Rob komentuje svou vlastní identitu a životní cestu. Zajímavé prolnutí dvou problematik!

(AFO 2020) Přirovnání k dokumentárnímu thrilleru je v případě Moře stínů opravdu na místě: Dokument sleduje intenzivní boj aktivistů a agentů proti nelegálnímu obchodu s plynovými měchýři smuh, který však ohrožuje i životy ostatních zvířat v Kalifornském zálivu. Místy má dokument vskutku temnou, až thrillerovou atmosféru a všichni zúčastnění si zaslouží velkou pochvalu za odvahu, se kterou se pustili do natáčení, aby upozornili na problém, který je však mnohými přehlížen. Ilegální rybaření spojené s mafií a asijskými překupníky se zdá býti opravdu komplexním problémem a člověka zamrazí, když vidí, čeho jsou lidé schopní kvůli penězům. Zaujala mě práce na záchraně sviňuch, jejíž realizace však narážela na nejrůznější překážky. Film na jednu stranu se vzpřímeným ukazováčkem poukazuje na lidskou chamtivost, bezohlednost a bezcitnost, na druhou stranu však vyzdvihuje úsilí skupiny lidí o to, aby byl svět lepším, ohleduplnějším a bezpečnějším místem.

(AFO 2020) "Pravidla Serengeti" nabízí dechberoucí pohled na práci pěti vědců z různých prostředí, které však ve výzkumu spojovala jedna věc - chtěli přijít na kloub tomu, jak funguje v přírodě rovnováha, a jaký článek potravního řetězce je pro ni esenciální. Po zhlédnutí musím říct, že se cítím být informačně velice obohacen a dokument mi rozhodně nabídl nejeden zajímavý poznatek k dalšímu přemýšlení. Vedle překrásných záběrů přírody, pro jejíž přirozený řád jsme tím nejfatálnějším činitelem my, lidé, se snímek soustředí i na samotnou pětici vědců a skrze hranou část dokumentu nabízí pohled na jejich počátky na poli vědy. I když v závěru "Pravidla Serengeti" trochu tlačí na city, mají zcela bez debat velkou výpovědní hodnotu a rozhodně si zaslouží diváckou pozornost.

(AFO 2020) Před projekcí snímku jsem neměl takřka vůbec povědomí o hlenkách, které i přes svou primitivní strukturu oplývají nadmíru neobyčejnými vlastnostmi, které by jim mohl kdejaký jiný tvor závidět. Během padesáti minut se divák dozví různé poznatky ze života těchto jednobuněčných organismů, které nepřestávají vědce stále překvapovat. Tito miliardu let staří mini-tvorové dokáží bez mozku, nervového systému, úst i končetin nepředstavitelné věci, nad kterými člověku přestává rozum stát - v ideálním případě by mohli v budoucnu posloužit i při výzkumu vážných onemocnění. Informační vložka s ploštěnkami mě rovněž velmi zaujala.

(AFO 2020) Úžasný dokument nabízející spoustu dechberoucích záběrů ze života impozantních tvorů, jakými velryby zcela bez debat jsou. Během projekce jsem se dozvěděl nejednu novou a nadmíru zajímavou informaci týkající se důmyslného způsobu lovení, starání se o mladé či typických zvyků těchto obrovských zvířat. Ať už se jednalo o bystrého keporkaka, starostlivé vorvaně či důvtipné kosatky - tato "velrybí banda" si mě svou moudrostí, učenlivostí, citlivostí a sofistikovaností fakt získala.

(AFO 2020) Druhá strana Marsu nabízí velice zajímavý pohled na problematiku zobrazení reality skrze fotografie, přičemž naráží na míru objektivity při subjektivním posuzovaní obrazových vjemů. Divák se za doprovodu výrazné, téměř až kovově znějící hudby vydává na povrch naší sousední planety, aby se dozvěděl, jakým způsobem se vědci toto většině z nás velmi vzdálené prostředí snaží zmapovat a prozkoumat. I přes očividnou výpovědní hodnotu dokumentu jsem měl však celkem potíž se vžít do dané problematiky - byť na laické úrovni - a v závěru jsem si ani nepřišel o moc informačně bohatší než před projekcí.

(AFO 2020) Se studem musím přiznat, že jsem až doposud neměl tušení o "Velkém medvědím pralesu", čímž se pro mě tento dokument stal nadmíru přínosným, co se informací týká. Za doprovodu odlehčeného komentáře Ryana Reynoldse, který sem tam utrousil nějakou humornou narážku, se divák na čtyřicet minut dostává do nezkažené a člověkem takřka netknuté krajiny, která je vedle všudypřítomné ryzí přírody domovem rozličných zvířat. Velice mě překvapila existence bílého baribala (tzv. "medvědího ducha"), o jehož přežití se starají potomci tamního domorodého obyvatelstva. Avšak i střípky ze života dalších zástupců zvířecí říše mi přišly zajímavé - ať už se jednalo o mořské vydry či černé baribaly a medvědy grizzly.

Burning Blue nabízí solidní námět - milostný příběh dvou mužů v prostředí námořního letectva za prezidenta Billa Clintona (tj. politika "Don't ask, don't tell!") - svým zpracováním však jde o šedý průměr, což je opravdu škoda. Filmu by neuškodila kratší stopáž, lepší vedení herců a větší důraz na dramatizaci. Bylo zajímavé sledovat odlišné přístupy jednotlivých postav vůči tabuizovanému tématu v prostředí, které se na tuto problematiku dívá skrze prsty. Rovněž oceňuji střídmý přístup ke vztahu mezi Danem a Mattem, kde byla fyzická akce nahrazena spíše náznaky a sexuálním napětím. Nicméně jak už jsem řekl, dalo se z toho rozhodně vytřískat víc.

Série (ultra)krátkých skečů "Doma s Olafem", z nichž některé připomínají spíše všední výjevy, než aby obsahovaly jakkoliv vypointovaný příběh, dozajista pobaví nejmenší publikum - zejména díky až nakažlivě pozitivnímu Olafovi, který jako by byl celou dobu na něčem sjetý (v dobrém slova smyslu). Kvalita jednotlivých příběhů je kolísavá, nicméně bych lhal, kdybych řekl, že jsem se nebavil - smíchy jsem se sice neválel, avšak potutelný úsměv se mi na tváři několikrát objevil.

"Smrt v Buenos Aires" v sobě snoubí prvky (lehce romantického) dramatu a kriminálky, avšak ani jedna ze žánrových rovin ve mně nezanechala nějaký silnější vjem. Oceňuji sice skutečnost, že divák téměř až do samotného závěru nevěděl, kdo je vlastně špatný, a kdo je zlý, nicméně mi i přesto přišla výsledná pointa poněkud slabá a nedořečená. Na druhou stranu mě zaujala linie s koňmi a jejich běh ulicemi města.