Stanislaus

Scenáristicky hloupější, vizuálně odfláklejší a mírně retardovaný bratránek slavnějšího Vlkodlaka, jenž nabízí pár slušných lekaček (viz zrcadlo), spoustu rozsápaných těl a prazvláštní rozuzlení. V rámci svého žánru jde o podprůměrný kousek, na nějž si člověk už zítra nejspíš nevzpomene. P.S. Invalidního koně jsem ve filmu asi ještě neviděl.

The Wolf of Snow Hollow přivítá diváka líbivým intrem a slibným námětem o ospalém městečku ("Sleepy" Snow Hollow), ve kterém řádí psychopatický maniak nebo...možná něco jiného, nadpřirozeného. Bohužel, filmu neskutečným způsobem podráží nohy hlavní postava Johna, který byl nepochopitelně hysterický a otravný. Přitom vedlejší postavy nemocného otce (RIP Robert Forster) nebo Julie byly sympatické. Co se týká rozuzlení, přišlo mi vcelku zvláštní - překvapivé a do jisté míry i neotřelé, ale zvláštní (možný spoiler: na mysli mi přitom vytanul rakouský román Vlčí kůže). I přes několik černohumorných momentů, které film trochu oživily, jsem tomuto kouskou (bohužel) nepřišel na chuť. Možná dám filmu v budoucnu ještě jednu šanci (88% na Rotten Tomatoes mi totiž nějak nesedí). P.S. Jim Cummings má nepřehlédnutelně výrazné špičáky - náhoda?!

(AFO 2020) Je úžasné vidět, že se v Evropě stále nachází takřka nezkažená příroda, do níž člověk zasahuje jen minimálně. Estonský park Matsalu je toho důkazem. Dokument se zaměřuje hlavně na zdejší losí populaci, ale i ostatním obyvatelům této "rajské zahrady" je věnován prostor pro představení. Během projekce jsem se dozvěděl mnohé zajímavé poznatky ze života losů a kochal jsem se nejedním pěkným záběrem tamní přírody (zaujaly mě především podzimní a mlhavé záběry).

(AFO 2020) Bioko je rájem pro mnohé živočišné druhy, pro které je toto místo ideálním útočištěm. Dokument se zaměřuje především na komunitu drilů - jejich hierarchii, rodinné vztahy a zvyklosti - vedle toho však film nabízí zajímavé poznatky i o jiných druzích, ať už jde o mořské želvy, hlaváče či guerézy. Informačně jde o přínosný snímek, který disponuje nejedním pěkným záběrem tamní divoké přírody, přičemž nenásilně poukazuje na zranitelnost těchto ohrožených tvorů. P. S. Člověk by nevěřil, jak mohou být fíky populárním jídlem.

"15 let" má rozhodně poutavý námět, v němž se řeší hned několik problematik (partneři, rodina, přátelství, rodičovství), ale svým zpracováním mi film přišel poněkud zvláštní - zejména, co se týkalo hlavní postavy, k níž bylo těžké si vytvořit jakýkoli vztah. V Yoavovi se zmítalo hned několik démonů najednou, kteří ho začali vnitřně ničit - přesto mi jeho chování přišlo tak trochu mimo mísu a bylo vážně obtížné ho pochopit. Nejvíce mě zaujala dějová linie s těhotnou kamarádkou, která mi též přišla nejsilnější. "Metaforická" postava bezdomovce měla rovněž něco do sebe. Plusový bod za atypický závěr.

"Jen kamarádi" nenabízí v rámci svého žánru nic nového, nicméně je to pěkně napsaný a uvěřitelně zahraný film, takže mi ona námětová tuctovost (v dobrém slova smyslu) nijak nevadila. Film sleduje mezilidské vztahy (partnerské, ale i rodinné) a zobrazuje vypořádávání se se smrtí blízkých, takže má vcelku široký záběr a díky krátké stopáži nemá ani čas začít nudit. Nadmíru mě pobavila čiperná a humorná postava babičky a musím se přiznat, že v druhé polovině filmu bylo pár scén, ze kterých jsem byl trochu naměkko (hlavně u scény s matkou a popelem). Příjemná televizní oddychovka, jež v sobě účelně snoubí romantiku, drama a humor.

(AFO 2020) Sonda do prostředí zvířecích velkochovů a jejich humánnějších alternativ, které nabízí hospodářským zvířatům o poznání kvalitnější životní podmínky. Bude-li se prase, slepice či kráva cítit "skoro jako doma", odrazí se to samozřejmě i ve výsledných produktech.

(AFO 2020) O vlcích a lidech nabízí zajímavý pohled na pomalu rostoucí populaci vlků na našem území, kteří se k nám po více než sto letech začali opět vracet. Pro ekology jde o malý zázrak, pro soukromé chovatele zvířat a lidi v pohraničí spíše o nepříjemnou skutečnost. Dokážou spolu žít lidé a vlci v harmonii? Nejen touto otázkou se zabývají tvůrci filmu, kteří se vedle nastínění vlčí situace v Čechách rovněž snaží i o osvětu mezi lidmi. Vlci bývali koneckonců nedílnou součástí naší přírody po mnoho let a coby vrcholoví predátoři jsou důležitým článkem potravního řetězce ve volné přírodě, a proto je v našem zájmu, abychom se s nimi snažili o nenásilné soužití.

(AFO 2020) Osudy zvířat jsou dramatické a zajímavé jako ty lidské - ne-li více - a medvědice Frost se svými mláďaty je toho důkazem. Asgeir Helgestad nabízí exkluzivní pohled do života (nejen) ledních medvědů obývajících Špicberky, které jsou negativně zasaženy klimatickou změnou. I když tam stále ubývá ledové pokrývky, stále jde o mrazivou a nelítostnou krajinu, v níž musí její obyvatelé bojovat o holý život. Doufám, že bude budoucnost tamní fauny příznivější a veselejší než v případě Frostiných mláďat s příznačnými jmény Light a Lucky.

Nedávno jsem viděl Garroneho Pohádku pohádek, jež mě velmi oslovila, a proto jsem se rozhodl jít do kina na Pinocchia, od něhož jsem si sliboval obdobný zážitek, protože samotný námět je vskutku temnou pohádkou. Rozhodně jde o syrovou verzi, která se neštítí zobrazit násilí, týrání zvířat a celkově špatné (nejen) lidské vlastnosti. Některé scény jsou uhrančivé a děsivě podmanivé - viz oběšený Pinocchio či transformace v osla. Příběhově nemá snímek moc čím překvapit, protože se jedná o relativně známý materiál. Oceňuji práci maskérů, kterým se vedle Pinocchia podařilo vytvořit hned několik (více či méně) děsivých postaviček (viz Šnečka a Cvrček). I přes tato pozitiva jsem měl ale stále dojem, že se z toho dalo vytřískat přece jen o něco více. Vizuálně je to krásné, bizarní a děsivé, příběhově už mě to však tak moc nezasáhlo.