Indiánské léto

naštěstí je stopáž snímku tak akorát, aby nezačal zejména svými (i když samozřejmě záměrně) pitomými dialogy diváka nudit... nepatřím k těm, kteří si právě v bezduchých rozhovorech ve filmu libují, ale tady (narozdíl od Černého Petra) to v mých očích ještě šlo jakž takž skousknout... jako celovečerní debut určitě povedená kravinka, to se musí nechat. 60% (04.01.2009)

Na tomhle filmu je vidět, jak se tvůrci snažili. Ať už moderní kamera, Lynchem inspirované výtvarno, Formanem načichlý scénář nebo pedantské vedení herců, všechny složky filmu se snaží být maximálně dotažené, chybí jim však nějaké fluidum, díky němuž by film držel pohromadě. Chápu co chtěl Gedeon říci dlouhými, táhlými dialogy, ty ale bohužel nefungují a snímek neuvěřitelně brzdí. Občasná komika je křečovitá a předvídatelná. Tyto nedostatky se podařilo částečně vyvážit věrohodnou poetikou "nějaké" české vsi, hutnou atmosférou druhé poloviny, překvapivým způsobem vypořádání se hlavní hrdinky se svým problémem a hereckými výkony ústřední dvojice, zejména Klára Issová předvádí výrazný a pamětihodný výkon. Celkově vzato sympatický debut. (06.10.2011)

Skutečně zajímavý snímek, který Saša Gedeon pečlivě a uvědoměle vystavěl. Po roce '89 mohla česká kinematografie, svobodná, nezávislá, začít nacházet cestu někam zpátky - a že už měla kam, neboť už jednou byl český a slovenský film na svém vrcholu. 60. léta. Ta doba normalizace mezi tím se dnes jeví jako jakási výplň a pauza. Jenomže v devadesátých letech vše zkončilo namířeno strašným směrem, film, který již nebyl totiž věcí státu, přišel o svou motivaci být něčím jiným než divácky úspěšným produktem. Perspektivní tvůrci mají obrovské problémy točit. Gedeon je jedním z těch, kteří vědomě chtěli odkázat a navázat na staré mistry, a Indiánské léto je s černobílou baladou Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce osamělou vzpomínkou nové vlny. A zde Gedeon vytvořil vlastně dokonalý film, propracovaný do každého záběru, scénické sekvence, výborně a cíleně se mu povedlo poskládat vizuální stránku (spojení barev, funkce světla, technika přeostřování v hloubkovém typu montáže, brilantně vypracovaná mizanscéna) a nostalgicko-retrospektivní pocit díla a fabule. Film pro zkušené a znalé: Gedeonova pocta Formanovi a dalším, staré režijní škole, kde střih má svou opodstatnělou funkci a filmový obraz dovede vyprávět sám, je vypozorovatelná v každé složce Indiánského léta: dialogy jsou (absurdní, skutečné, hravé) z Černého Petra, dvě sestřenice vedle sebe neustále sedí v posteli jako ty dvě ze Sedmikrásek na začátku filmu, (cyklický) vývoj scénáře, pomalý klid, doprovodné ticho prostřídané pouze současnou žánrovou hudbou na večerních koncertech (paralela se stěžejními tancovačkami jako u Formana a hudebních filmů 60. let), připomínání ztracených prvků (Vinnetou, minulost zosobněná přítomnou babičkou), kompaktní motiv slov "indiánské" a"léto", jsou dalšími vlastnostmi snímku. K filmu je poznamenaná inspirační povídka od F.S. Fitzgeralda, která zřejmě půčila scénáři základní osu. Ale čekání na originální a jednoznačně vlastní Gedeonův prvek ve filmu zkončí ihned se scénou, kde se ostříhaná Klára (Issová) zkouší utopit ve vaně se zelenými jablky - myslím, že jsem nikde neviděl nic podobného, je zde vystřídáno několik typů záběrů, z pozice objektivního pozorovatele, ze spodu, kde se povedl neuvěřitelný záběr: natočený absolutní klid (detail jablek skrz vodu), stupňující se pocit, jestli se ještě zase Klára vynoří (a nakolik se jí přitom tentokrát odhalí ňadra), až se nakonec vrcholná sekvence uvolní trochu artistní implicitní časovou proměnou, že na hladině plave asi dvacet ohryzků. Gedeonův umělecký vrchol. (08.01.2009)

Moc hezký film který rozhodně vyžaduje několik shlédnutí, aby ho člověk kompletně pochopil, Saša Gedeon je mistr v točení scén, kde se zdánlivě nic neděje. Je skvěle natočený, spousta nádherných záběrů, některé s výborným osvětlením. Postavy byly všechny neuvěřitelně lidské a jejich dialogy velmi realistické. Herecké výkony byly dobré, i hudba celkem ušla, ale nebyla ničím výrazná. 8/10 (30.10.2022)

Musel jsem dát 5*, abych napravil hodnocení, které si tenhle film opravdu nezaslouží. Když jsem ho viděl poprvé, tak mě asi taky trošku nudil (byla mi půlka toho, kolik mi je teď :), ale přesto mi přišel svým způsobem kouzelný. Na druhé shlédnutí jsem se bavil od začátku do konce - skvělé dialogy, kamera, umělecké záběry, obsazení, nostalgická atmosféra, která se už nikdy nevrátí, a samozřejmě skvělá kapela Brutus, jejichž texty nenásilně tvoří soundtrack celého filmu. (31.07.2012)