Martrix

Podraz je pradědeček Dannyho parťáků, tzn. film o podvodnících, kteří jsou tak sympatičtí a fikaní, že jim fandíte. Obvzlášť, když se rozhodnou okrást podstatně méně sympatického darebáka. Takže zápletka je sice relativně veselá a budete mít radost, že to všechno klaplo...to ale (v mých očích) na žánrovou nálepku komedie nestačí. Snad se bude někomu zdát dostačující, že děj provází neustále se opakující motiv veselého klavíru a že se najde pár momentů, které mají evokovat grotesku; postavy sice mluví, ale zvuk nahrazuje zmiňovaná odrhovačka. Ani to mi zase tak funny nepřipadá. Resp. před těmi padesáti lety to bylo asi osvěžující, ale dnes z tohoto filmu ocením "jen" šikovně vymyšlený podvod a možnost vidět po dlouhé době Roberta Redforda a Paul Newmana v akci. Přesto, nebo právě proto, nelze hodnotit hůř, než za 4*.

To co tento film nejvíc sráží, je žánrová nevyhraněnost, nesmyslná stopáž a dle mého názoru i výběr režiséra. Tento námět potřeboval Spielbergovu hravost a cit pro fantasy. John McTiernan dával mnohem víc důraz právě na akci, hláškování a nějak u toho zapomněl na příběh. Což je škoda. Poslední akční hrdina totiž není jen parodií na akční filmy. Je to vtipné fantasy, které si utahuje nejen z herců, ale obecně ze způsobu tvorby filmů a ze všech klišé, které vás napadnou. A činí tak s lehkostí a přátelsky. Sálá z něj láska k filmu a je vidět, že si to tvůrci užívali. Mimo hromadu narážek, které pochytil běžný divák (z nichž některé bohužel sežral dabing), najdete i pár fanšpeků, které znají ti zasvěcenější. Arnold byl bezva volba, ale pravdou je, že jeho postava byla skvěle napsaná a umím si místo něj představit téměř kohokoliv z akčních ikon té doby. Místní hodnocení je vcelku tvrdé, ale asi chápu, co se stalo. Většina lidí čekala v souvislosti s herci a tvůrci, něco jiného. Podle mě tento film zraje a stojí za to mu dát další šanci.

Nějakým řízením osudu, jsem před mnoha lety viděl nejdříve druhý díl. Díky velmi podrobně popsaným obsahům (na ránu pěstí, milí distributoři), je to ale jedno. Ve skutečnosti nedělá Nezvratný osud zajímavým filmem ten jednoduchý koncept, ale spíš způsob zpracování a vynalézavost při vymýšlení "sklízení" obětí. Většina školitelů BOZP má k dobru spoustu historek, jak se dá na pracovišti přivodit úraz. Od vhození vajglu do záchodové mísy na které sedíte a kam předtím kolega vylil hořlavinu, po podříznutí se vlastní bruslí, při pádu na ledě. Když se takové věci opravdu stanou, což teprve když zapojíte fantazii? U Nezvratného osudu jsem ale mnohem víc oceńoval spíše to zpracování. První půlhodina měla vynikající atmosféru; skvělá hudba, která mi evokovala nejlepší Silvestriho kousky a parádní načasování. Ale cca od poloviny filmu, sice pomalinku, ale s každou další minutou začala atmosféra uvadat. Ano, smrt číhá na každém kroku; je to sice morbidní, ale divák se zájmem sleduje, odkud ta finální rána příjde. A ona může s trochou smůly přijít téměř odkudkoliv, což je pro mě paradoxně důvod, proč by mě sledování dalších úmrtí nebavilo. Takže jsem ocenil i to, že tvůrci věděli kdy přestat. (což neplatí pro producenty ...pět pokračování)

Podivuhodný počin. Sam Neill se tady přetahoval s Jack Nicholsonem o pomyslný titul nejlépe zahraného šíleného spisovatele, k čemuž mu velmi pomáhal vtipný...myšleno chytře poťouchlý scénář, nabitý mnoha narážkami. Právě postava Trenta a Carpenterovo vynikající zpracování, posouvá Šílenství mezi hororovou klasiku. Pár lekaček, občas potvora, hrátky s realitou i časem...vše prodchnuto zneklidňující atmosférou; těžko hledat nějaká srovnání, nebo se pokoušet analyzovat, jak se podařilo stvořit film, který má tak blízko k béčkovým filmům a současně je jedním z nejzajímavějších hororů vůbec. Vlastně se mi jedno srovnání nabízí. Horizont události. A to nejen díky Sam Neillovi. V obou filmech režisérský um převažuje nad scénářem, ale přesto se podařilo stvořit atmosférickou podívanou o temnotě, na jejíž intenzitu není člověk připraven. Šílenství sice není ani zdaleka tak explicitně brutální, ale ten emociální dopad se u mě moc neliší.

Existuje pět fází vyrovnání se se smutkem (popírání, vztek, smlouvání, deprese a smíření). I když by se to dalo aplikovat i při hodnocení současné úrovně (nejen) ruského filmu, já si při sledování Legendy o drakovi vystačil s trojfázovkou. A to v pořadí: rozčarování, smíření se a odpuštění. Prvních dvacet minut jsem byl velmi rozčarovaný. Opět smrtelně vážně se tvářící a superpředvidatelné fantasy, potažené digišedí. Homo bookinga nutně musí napadnout, proč ti rusové blbnou s vymýšlením "nových" fantasy příběhů a nehrábnou do ruských bylin a nekonkurují Ironmanovi a ostatním americkým kašparům postavami, které jsou tak skvostně přepálené, že je vedle nich cpt. Amerika trapný instruktor pilates. Ilja Muromec, Dobryňa Nikitič, Aljoša Popovič... každý by zasloužil celovečerák a pak týmovku. Neee, místo toho je tady unylý příběh o unášení pannen drakem. Paradoxně se to ale zlepšilo od chvíle, kdy se z fantasy stala romance na ostrově. Tvůrci to trochu rozvolnili, občas žertík a ona ani ta romantika člověka nezabije...zvlášť, když se herci povedli... . Takže když jsem se smířil s tím, že se žádná akční fantasy řež konat nebude, začalo to být snesitelné. V českém dabingu, podotýkám. Nu a co finále? Kdyby se pořádala olympiáda v psaní předvidatelných scénářů, tak by družstvo DDD zvítězilo i bez použití zakázaných látek. Ale...já jim odpouštím. A ani nevím proč. Možná mi zkratovaly mé cynické obvody a nemám chuť být zbytečně kritický, protože je to jen bezelstně romantická pohádka s fajn postavami i herci. Víc humoru a 4* bych dal bez váhání...takto jen blýskavé tři.

Spousta lidí má vsugerovanou myšlenku, že Rusko, potažmo Sovětský svaz bylo a možná i stále je, jakási sci-fi velmoc. Strugadští, Lukjaněnko....hmmm a dál? Možná ze sebe někdo vymáčkne Nosova s jeho Neználkem, ale pak už nějaké jméno vyloví jen fajnšmekr. Tu iluzi pomohl vytvořit Tarkovskij. Ale faktem je, že kromě něj nemají ruští autoři nač navázat. Z těch současných Timur Bekmambetov? Ten je stejně jako většina filmového světa ovlivněn západní tvorbou. Přesto je trochu paradox, že se na tu jalově komerční stopu vydal i syn jednoho z mála výrazných ruských režisérů. Jakoby pokračovalo měření pinďourů za studené války; ano, Rusáci umí natočit velmi atraktivní a vysokorozpočtové sci-fi, které svými technickými/vizuálními parametry, strčí do kapsy všechny ty Dny nezávislosti, Dny poté a jim podobné digůstky. Jenže to stejně nefunguje. Vtorženije je sice prezentovaná jako Invaze, ale ve skutečnosti je to mnohem víc idiotská sci-fi romance, která se bere tak vážně, že všechny ty nelogičnosti trčí z děje snad okatěji, než věže z chrámu Vasila Blaženého. Pro mě je to jako sledovat tygra na vodítku. Pěkné, ale zároveń dost smutné. Jinou emoci mi bohužel Vtorženije nezprostředkovalo. PS: tvůrci se rozhodli divákovi nic neusnadnit, takže bez toho, že jste viděli Priťaženije (2017), vám to bude nakonec připadat ještě blbější...resp. budete čekat na vysvětlení, kterého se nedočkáte.

Michael Ferris a John D. Brancato jsou chlapíci, kteří mají velmi zajímavé nápady, které ale nedokáží patřičně rozvést/prodat. Ať už to byl Terminator Salvation, nebo Hra, chybělo tomu něco, co by ty filmy udělalo výjimečnými. A totéž platí pro Náhradníky. Výborná výprava, špičkové obsazení...a přesto byl potenciál námětu využit na 50%. Třeba Já, robot je podle mě, ve všech ohledech o dost horší film, ale z nějakého důvodu si v hodnocení stojí lépe. Čím to je? Já Náhradníky hodnotil v roce 2010 dvěma hvězdami. A dnes dám 2x tolik. Je možné, že ten film(nebo já) prostě dozrál? Že jsem si místo náhradníků dosadil identity lidí ve virtuálním světě sociálních sítí? Dnes žije spousta lidí v zastoupení svých nicků a účtů na fb, insta a kdovíkde ještě. Odcizení v rodinách je teď jakýmsi tiše přecházeným standardem. Troufám si říct, že kdyby se příběh mnohem víc zabýval vztahem mezi Greerem a jeho manželkou a klidně i kolegyní, ubrala se akce a trochu by se ztemnělo, klidně bych vysolil plný počet. Bruce Willis a Rosamund Pike by dokázali rozehrát skvělé mimické a dialogové orgie. Takto je ten přesah jen naznačený...resp. potlačený ve snaze udělat raději akční sci-fi detektivku, než sci-fi drama, na které by podle producentů přišlo málo lidí. Velká škoda.

Kořist, Pyramida a Hvozd. Příděl nízkonákladových hororů jsem pro tento měsíc naplnil a dám si pauzu. Nejsem už mladík a každá promarněná hodina se počítá. Pokud bych měl tyto skvosty srovnávat, tak přestože jde ve dvou případech o celovečerní debuty, Hvozd je světelné míle před Pyramidou. A současně je srovnatelně kvalitní jako Kořist. Řemeslně velmi povedený, atmosféra vcelku v pohodě, herci si svoje taky odvedli... . Hvozd je skoro až staromilsky pojmutý. Jak námětem, tak scénami i provedením evokuje horory osmdesátých let. Doba ale pokročila, takže pro mě osobně je to spíš solidní mysteriozní film s nevalným hororovým závěrem. Vcelku svižně to odsýpalo, žádná vysloveně hluchá místa jsem nezaznamenal, ale něco tomu prostě chybí. Snad nějaká silnější pointa, než: "Na každém šprochu, pravdy trochu" a "Komu není rady, tomu není pomoci". Přestože už si tento film zcela jistě nepustím, nejsem otrávený. K tomu se Hardy přiblížil až u jeho druhého počinu

Nedávno jsem kohosi poučoval, že béčkové filmy jsou trenažérem pro začínající tvůrce, přičemž ti mohou jen překvapit a třeba si jich při troše toho talentu všimnou producenti vyšší ligy. Grégory Levasseur si už jako režisér, doufám ani neškrtne. Nemít prachy na triky a áčkové herce to je pochopitelný. Ale obsadit partu naprosto nesympatických lidí a přetransformovat je v nezajímavé postavy v čele s pipinou, která neustále ječí a chová se jako ultranána? Scénář je samozřejmě úplně debilní a finální pasáž není dokonce ani směšná; ještě nikdy se mi nestalo, abych pobízel příšeru atakující bloncku slovy...zab ji, zab ji, prosím už ji zab, aby přestala ječet! Z tohoto filmu mi bylo až fyzicky špatně. A zdaleka to nemá na svědomí ta podivná patlanina found footage s nočním viděním a schválně trhaným obrazem. Kterýkoliv z těchto filmů, je vedle Pyramidy kandidát na zlatého prdeláče. Pokud máte chuť na podzemí a potvory, sáhněte raději sem. PS: doporučení kolegy už budu brát s velkou rezervou...asi jako hodnocení LIVINGDEADa

Že jde o adaptaci divadelní hry, napovídají svěží a většinou vtipné a chytré dialogy. Dalším bonusem je obsazení všech postav. Dan a Zoe jsou zlatíčka, kterým nemáte problém tu jejich ťutínovitost uvěřit. A ve skvělém kontrastu pak vyniká především Wallaceho přítel, kterého si vystřihl Adam Driver. Prvních 20 minut filmu jsem se vysloveně těšil na další okamžiky; fakt se to moc dobře poslouchalo a sledovalo. Vypadalo to, že se tvůrci vyhnou klišé většiny romantických komedií a příjdou s něčím... WOW...novým. Jenže pak se ukázalo, že ty dialogy a fajn postavy, figurují v celkem tuctovém příběhu. Že The F Word není originální žánrovka, jakých je jen pár za dekádu, ale "jen" hodně příjemná komedie, se skvělým obsazením. Nicméně tvůrci se mi trefili do vkusu... než situační komedie s házením dortů do ksichtu, mám rád právě podobné verbumfórky, které jsou pro divadelní adaptace typické. Takže já si to užil i s tou kostrou podle hollywoodské šablony a jistě jsem tento filemeček neviděl naposledy.