Martrix

Kniha je vrstevnatá, střídají se v ní akčnější pasáže z Enderova výcviku a psychohra. Vše je navíc ovinuto jeho vztahem k sourozencům, takže jde o mistrovské dílo, které má několik pokračování. Byl jsem velmi skeptický, protože něco takového natočit vyžadovalo skvělý scénář a podle mě by byla vhodnější minisérie. Skepse bohužel došla svého naplnění, protože výsledkem je jen akční sci-fi s lehkým twistem na konci. Celá ta psychologická linka, vztah, jaký měl Ender s Královnou...to už se prostě do filmu nevešlo. Kdybych knižní předlohu neznal, možná bych hodnotil lépe.

Chlap který znásilnil ženy ve spánku...co s ním na vesmírné lodi uděláte? Já bych ho poslal vstříc hvězdám...bez skafandru a bez trenek. Humanisté by ho asi zavřeli a plýtvali tak jídlem. Tvůrce seriálu...nasadí mu na hlavu kýbl s ostny, to asi aby nemohl hlavičkovat v přáteláku dozorci vs jeden vězeň...nebo aby mohl napíchnout někoho, kdo by mu na ten kýbl chtěl něco nakreslit. Ale to není vše...ke kýblu nafasuje androida, který ho hlídá. Ale pozor...kdyby to nestačilo, tak tvůrce vymyslel, že když mu někdo kýbl sundá, nebo nebude android v jeho blízkosti, anebo pokud se někdo pokusí androida přeprogramovat...chlapovi vybuchne hlava. Že je to detail? Takových smyslnedávajících věcí je tam plno.

Několik dobrých momentů se proplétá s vlídně řečeno hloupostmi, jako je třeba pobyt Matky v simulaci, kde sleduje něco z perspektivy, co prostě externí simulace ukazovat nemůže, nebo neschopnosti Otce... . Zatím to funguje jen na pár neotřelých nápadech a v této epizodě i na zajímavě se vyvíjejících vztazích. Nicméně je to pro mě podobně nespokojené sledování, jako u posledního Star Treku...trochu marné čekání na něco co nedostanu. V konkurenci třeba Expanse, nebo Devs, Humans...tento seriál zaostává ve všech ohledech.

Jako krátká povídka na téma uvědomení si svého lepšího já, aneb jak se začít mít rád, by to asi šlo. Ale jako vážně míněný celovečerák? S takto lacinou pointou? Besson umí skvělé ženské postavy, chápe jak funguje chemie mezi nimi a muži, umí vybrat zajímavé herce, kteří tomu dodají šmrnc...a to se mu povedlo i tady...jenže to scénáristicky vůbec nezvládl. Je to dlouhý a hloupý příběh s děsivě špatnou poslední třetinou, která dává zapomenout na těch pár zajímavých momentů z třetiny první. Ještěže bylo nač koukat...Rasmussen je parádní vrtichvostka a doufám že to nebyla její poslední role.

Při vypisování kolonky žánr někomu ujela ruka. Komedie?! Čím víc byly dialogy a herecké umění Scarlett a Adama lidštější a realističtější, tím smutnější bylo je sledovat v poslední fázi manželství. Zvlášt, když si vás postavy Nicole a Charlieho téměř okamžitě získají. Pro mě osobně symbolizovaly úžasný manželský pár a přestože/protože jsem rozvod nezažil, bylo pro mě dvojnásob bolestivé koukat, jak se dvěma dobrým a hodným lidem dějí špatné věci. Baumabach se vyhnul moralizování a odsuzování a napsal téměř divadelní scénář, který se opírá o vytříbené dialogy, několik silných míst, ale především je neskutečně autentický, postrádající patos a afekt. Už to samo o sobě by stačilo na silně nadprůměrné hodnocení. Jenže to není zdaleka vše. Driver je pan herec...víme, takže nepřekvapil. A Johansson jsem znal ještě před tím, než navlékla latexový obleček u Marvelu, takže vím že je skvělá herečka. Ale jako Nicole je ... nevybavuji si, kdy jsem viděl tak civilní, ale současně tolik emocemi nabité herectví, navíc u ženy, ve které se snoubí přirozená krása, obrovský sexapeal a charisma. Místy jsem se přistihl, že na ni prostě zírám. Celý film jsem si přál, aby se k sobě vrátili, aby Baumbach vyslal vzkaz, že kde je láska a inteligence, tam se najde cesta, že ... . Po dlouhé době film, který mě od začátku drapnul za mozek a až do samotného závěru mi prověřoval skoro celou škálu mých emocí.

Výjimečně se vám vyplatí, pokud jste ve škole nedávali pozor, takže stejně jako já nebudete vědět, jak tato ruská odysea dopadla. Příběh je to totiž jako hrom a i kdyby si Rusové polovinu věcí přibásnili, budete až do konce napjatí. A nic na tom nemění ani ten občasný bohatýrský patos, který tu vizuální kosmopohádku přislazuje. Většina lidí dnes zrak ke hvězdám neupíná, protože hvězdy se jim derou do obýváků skrze sci-fi filmy; mnoha lidem už to reálné dobývání vesmíru nepřipadá atraktivní a výjimečné. V šedesátých letech to ale bylo dočista jinak. I kdyby nebyl vesmírný program nástrojem politického poměřování pinďourů, byla to vzrušující věc nejen pro fantasty, ale pro většinu lidí. Do té doby totiž svět napravoval škody druhé světové války a lety do vesmíru měly být signálem, že když od toho budování zvednete očí a podíváte se dopředu..., může být budoucnost velkolepá. I proto je skvělé, že někdo tyto příběhy vypráví. Abychom si uvědomili, jak daleko jsme se za relativně krátkou dobu posunuli a za jakou cenu. Navíc vám dojde, že za spoustou úspěchů nestál CCCP nebo USA, ale velmi talentovaní, odvážní a chytří lidé, kteří nás k tomu relativně blahobytnému dnešku posouvali ne díky politikům, ale velmi často právě polikům navzdory. Po technické stránce vynikající, režijně taky fajn, jediné co mě v hodnocení drží zpátky je právě ten patos, který tomu všemu trochu ubírá na důvěryhodnosti.

Tak se z toho stává spíš takový hybrid sci-fi a fantasy. Mithristé s plastovými štíty, tunikou s obrázkem, přilbami jako křižáci, příšerky... . Pro hardscifíky, kteří jedou na Expanse, Devs a podobných, tohle úplná mňamka není. Ale jako výplň do období, kdy je sci-fi mrtvo to jde.

Blade Runner dal androidům emoce a "duši". Vcelku to fungovalo, šlo o klasický byť romanticko-naivní vývoj umělé inteligence tak, jak ho vidí spisovatelé a tvůrci sci-fi. Od té doby se bohužel Scott tohoto konceptu drží a výsledkem jsou kverulantší androidi z Vetřelce, resp. Promethea. Většina lidí včetně mě to kousala dost ztuha, ale Ridley si z toho nic nedělá a v Raised by Wolves zašel dokonce ještě dál. Celý ten koncept se mi nelíbí, vlastnosti a schopnosti androidů nedávají smysl...prostě jakožto člověk hledající i (především) ve sci-fi logiku, jsem hodně rozčarovaný. Lacinější výprava by mi byla úplně šumák, kdyby byl svět a postavy Raised by Wolves věrohodný. Působí to celé spíš jen na efekt (afekt) a jakoby to vymyslela žena, která nemá o sci-fi potuchy, nebo nějaký mlaďoch...nebo staroch, který zamrzl v osmdesátkách. Uvidíme co bude dál, ale pokud se hraje podle těchto pravidel, je téměř vyloučené, abych výrazně změnil názor.

Joy podráží nohy především forma vyprávění. Příběh vypráví babička Joy...která 90% nemohla vědět, protože u toho nebyla. Navíc pokus prezentovat tento film jako komedii naprosto selhal. Ubírá na důvěryhodnosti už tak patřičně upravených rádobyskutečných událostí (viz zajímavosti). Což bych asi skousl, pokud by se Russellovi podařilo nějaký vtipný moment vypotit. Takto mizerně prodaný životopisný film se jen tak nevidí. Ano, byly tam fajn momenty, zvlášť ty z teleshopingu, ale jinak promarněná příležitost, která jde na vrub režiséra a scénáristy v jedné osobě. Tentokrát se to vůbec nepovedlo.

Za strohým obsahem distributora se skrývá velmi podivný mix humoru a toho, z čeho si dnes dělá legraci jen málokdo. Místy je to naivní, ale takovým tím mile lidským způsobem. Nicméně i tak bych se označení komedie vyhnul. Spousta emocí díky vzkazům, které Pina vyslal směrem ke všem lidem a velmi protiruský podtón, dělá z Kamikaze mnohem víc drama se vtipnými momenty, než třeba temně laděnou komedii. Tak či tak...ono to nějakým zázrakem funguje a i když jsem byl z prvních několika minut rozpačitý, ke konci mě měl Pina na lopatě a sázel tam jednu bombu za druhou...teda myšleno emocionální. Takhle si představuju evropský film. Svérázný, nekorektní, ale přitom se silným přesahem a schopností se diváka opravdu dotknout. Navíc ta kombinace Španělsko/ Rusko byla neotřelá a exotická. Bravo